My new boss

Mom?

Omlouvám se, jestli je tenhle díl splašený nebo nesrozumitelný , ale vůbec jsem nemohla najít ta správná slova, kterými bych popsala svou představu. Celkem jsem si přála, aby tenhle díl mohl být ve formě videa, protože v mé hlavě to vypadlo docela zajímavě. No když jsem to napsala už to tak úžasné nebylo. (Jako obvykle) -_- Každopádně doufám, že se Vám tenhle díl bude alespoň trochu líbit :) Love you all :*

--------------------------------------------------------------------------------

AUTOR:

Louis strávil následující dny ve svém bytě. Byl to pro něj nezvyk. Všechen ten hmyz, který bylo přes noc slyšet a polorozpadlý nábytek se hodně lišil od klidu a novoty, kterými byl obklopen u Harryho. On to však skoro nevnímal, převážnou část dne jen seděl na sedačce a zíral do prázdna. Snažil se přijít na to, co se pokazilo. Vždyť přece ještě nedávno byl šťastný. Rozhodně si ani nepomyslel, že by to mohlo dopadnout takhle.

To si ostatně nemyslel ani Harry, který na rozdíl od Louise zabíjel čas prací. Sice byl jako tělo bez duše a všechny své úkoly prováděl automaticky, ale aspoň něco dělal. Nechtěl si připustit, že v jeho hrudníku je díra, jejíž okraje neuvěřitelně bolí a místo toho, aby se snažily srůst dohromady, jen se rozšiřují. Pro oba to bylo období šílených muk. Ani jeden z dvojice nikdy předtím nic takového necítil. Zdálo se to nemožné, když člověk uváží, čím vším si prošli, ale byla to pravda.

Liam byl první, který si všiml, že se něco děje. Snažil se s Harrym mluvit, jenže ten ho vždy jen odbyl s tím, že zrovna nemá čas. Fakt, že si Kudrnáč odmítá promluvit, nebyl nic neobvyklého, takže se Liam až tak nestresoval, avšak zůstal v pozoru. Snažil se najít skulinku v té zdánlivě nepronik

nutelné bublině, aby svému příteli mohl pomoct. Moc dobře si uvědomoval, že Harry nikoho jiného nemá a tím pádem potřebuje svého jediného kamaráda o to víc.

Zayn Liamovy obavy prvních pár dní vždy jen odmávl. Myslel si, že se Louis třeba nachladil a tak ho jejich šéf nechává doma, ale když už se mu Louis nějakou dobu neozýval a ani mu nezvedal telefon, začal se taktéž obávat. Rozhodně nebylo zvykem, aby modroočko neodpovídal. Ten kluk měl mobil prakticky přirostlý k ruce. Muselo se mu něco stát. Jinak si to Zayn vyložit nedokázal.

Černovlásek poprvé navštívil Louisův byt týden po jeho zmizení. Zděsil se už jen nad tím, jak budova, ve které jeho kamarád bydlí, vypadá. Takže bylo jen logické, že málem omdlel, když spatřil v jakém stavu je její vnitřek. Proto se také rozhodl podplatit domovníka, aby ho za Louisem pustil a okamžitě modroočka odtáhl do svého bytu. Na nic se neptal. Jen vzal to málo, co jeho kamarád v bytě měl a odvezl ho k sobě. Tam mu dal najíst, umyl ho a uložil do postele. Louis ho trochu děsil. Byl úplně mimo a naprosto ignoroval jakýkoli pokus o navázání rozhovoru. Takové chování rozhodně nebylo normální. Černovlásek se začínal obávat, aby jeho kamarádovi náhodou nepřeskočilo. Netušil, co by bez něj dělal, kdyby ho musel nechat hospitalizovat v blázinci.

„Víš, že jestli to takhle půjde dál, začnu vyšilovat a zavezu tě do nemocnice, že jo?" zeptal se Zayn modroočka, když opět nesnědl večeři. Černovlásek už nevěděl, co si s tím klukem počít. Občas si i říkal, jestli Louisova duše neumřela a jemu tady nezbylo jen tělo, které bez tak důležité části nedokázalo normálně fungovat. „No tak, Lou." Zatřásl s ním Zayn a do očí se mu vehnaly slzy. „Nestraš mě. Jsi jako nějaký duch. Chybí mi můj kamarád." Pokusil se ho černovlásek dostat zpátky, ale neuspěl. Stejně jako nespočetněkrát předtím. „Nevím, jak mám bez tebe žít. Potřebuju tě u sebe. Nemám, s kým bych pomlouval Stylese, když je Niall pryč. Jsi jediný, kdo by mě nepráskl." Louisovo tělo sebou při těch slovech škublo. Skoro jako kdyby dostal ránu elektrickým proudem.
„Nemluv už o těch dvou, prosím." Špitl a přitom se zvedl ze sedačky. „Cením si toho, co pro mě děláš, ale raději bych byl sám. Promiň." Dodal ještě Louis, než zmizel v pokoji pro hosty, který se nyní stal jeho útočištěm, kde se mohl zahrabat do peřin a vybrečet se. Pláč byl v poslední době to jediné, co mu pomáhalo. Díky němu se každý večer vyčerpal natolik, že usnul dlouhým a hlavě bezesným spánkem. Vyhnul se tak všem ošklivým nočním můrám, které by ho jinak pronásledovaly.