My new boss

Kiss me on the dance floor ½

LOUIS:

Jen matně jsem vnímal, že Harry opustil postel a po nějaké době se do ní zase vrátil. Odmítal jsem otevřít oči. Na to jsem byl příliš unavený. Nechápal jsem, jak to můj šéf dělá, že mě pokaždé takhle zřídí. Ještě teď jsem cítil v sobě jeho chloubu i tvrdé přírazy. Když jsem se na ten pocit zaměřil, musel jsem zasténat.

„Dobré ráno." Zaslechl jsem za svými zády chraplavý hlas. Usmál jsem se a zavrtěl se, abych se více natiskl na Harryho tělo, když už mě nesvíraly jeho silné paže.
„Dobré." Zamumlal jsem a zahrabal se hlouběji do přikrývky. Vůbec se mi nechtělo vylézat z vyhřáté postele. Bylo tady až příliš dobře na to, abych chodil někam jinam.

„Vstávej." Zasmál se Harry a naklonil se přese mě, aby mi mohl alespoň trochu vidět do obličeje. Lehce mě štípl do tváře a poté ruku položil na můj bok. Nakrčil jsem nos, abych mu dal najevo, že se mi to nelíbí, ale on se jen znova uchechtl.

Slyšel jsem, jak se nadechuje k další pobídce, která by mě měla probrat, ale k mému štěstí se ozvalo zaklepání na dveře. Kudrnáč si povzdechl a šel se podívat, kdo přišel. Z chodby se ozýval nějaký tlumený hlas, kterému můj šéf něco stejně tiše odpovídal. Nerozuměl jsem jim, ale podle Kudrnáčova tónu jsem usoudil, že z toho není vůbec nadšený.

„Máme tady snídani." Oznámil mi Harry, jakmile se vrátil a šťouchl do mě, aby mě donutil konečně otevřít oči. Moc se mi sice nechtělo, ale byl jsem zvědavý, co máme dobrého. Navíc jsem měl šílený hlad. Včera jsme totiž vynechali večeři kvůli Kudrnáčovým choutkám a mé neschopnosti se udržet při vědomí po vyvrcholení. Připadal jsem si hloupě, když jsem pokaždé tak odpal, ale nemohl jsem s tím nic dělat.

„Spíš ty vůbec někdy?" zeptal jsem se podrážděně, když mě můj šéf dohnal k plné bdělosti a posazení se v lůžku. Byl jsem rád alespoň za to, že jsem mohl zůstat ve vyhřáté posteli. Nejspíš bych to snášel opravdu špatně, kdyby mě Harry donutil opustit můj teploučký pelech.

„Samozřejmě." Odpověděl s pobaveným úsměvem, díky kterému se mu objevilo několik vrásek kolem očí. V tu chvíli mi připadal roztomile sexy. Neuměl jsem si to vysvětlit. Jednoduše jsem ho tak viděl. Celkem mě zajímalo, jak asi on musí vnímat mě. Připadám mu taky sexy? Nebo jsem pro něj snad krásný? Přál jsem si, abych se alespoň jednou mohl vidět jeho očima. Neuměl jsem si představit, co se mu při pohledu na nicku, jakou jsem byl já, honí hlavou.

„Jen ráno chodím běhat, takže vstávám dřív než ty." Vytrhl mě ze zamyšlení Harryho chraplavý hlas, který jsem tolik miloval. Bylo v něm něco magického. Něco, co člověka odtáhlo do úplně jiného světa. Když Kudrnáč mluvil, připadal jsem si trochu jako uhranutý. Nedokázal jsem vnímat nic jiného. „A rozhodně mě nemůžeš vinit za to, že každý večer odpadneš první ty." Oznámil mi se smíchem, což mě donutilo protočit oči.
„Vlastně můžu." Odporoval jsem mu a vytáhl si přikrývku o něco výš. Bylo zvláštní tu před ním sedět nahý, zakrytý jen pouhou dekou. Nevadilo si mi s ním povídat, ale byl bych radši, kdybych měl něco na sobě. Cítil jsem se až příliš odhalený, což mi nebylo dvakrát příjemné. „To ty mě vždycky tak vyčerpáš."
„Pravda." Řekl s úsměvem a vzal do rukou tác z pojízdného vozíku, který tady nechala obsluha hotelu. „Ale taky tě za to slušně platím." Oznámil mi a položil podnos na mé nohy.
„Na té sumě není nic slušného." Protestoval jsem proti jeho předchozím slovům. Částka, kterou jsem dostával, byla příliš velká, ale nemělo smysl se o tom s Harrym dohadovat. Stejně by nikdy názor nezměnil. Můj plat by zůstal stejný, ať už bych udělal cokoli.

„Není!" Vykřikl jsem, když mě Kudrnáč nepřestával propalovat takovým zvláštním pohledem, který jsem nedokázal rozluštit. Věděl jsem jen, že je mi to nepříjemné. „Je to nechutně velký obnos peněz, který si nezasloužím. Vždyť pro tebe nic nedělám. Všechno oddřeš ty. Jediné, s čím ti pomůžu, je že roztáhnu nohy a držím je od sebe, dokud není po všem."