My new boss

Fuck me, please

LOUIS:

„Kde je tvoje auto?" zeptal jsem se Harryho, jakmile jsme se dostali před budovu jeho firmy.
„Dnes půjdeme pěšky." Odpověděl Kudrnáč a vydal se k nejbližšímu přechodu. „Není to tak daleko a myslím, že nám malá procházka prospěje." Prohlásil a jednu ruku obmotal kolem mého pasu, aby si mě mohl přitáhnout blíž k sobě. Tomu gestu jsem se musel usmát. Uvědomoval jsem si, že nejsme pár a že mezi námi jde čistě jen o sex bez emocí, ale i tak mě jeho majetnické chování těšilo. Nepřipadal jsem si pak tolik jako laciná štětka.

„To s tvými rodiči mě mrzí." Vypadlo z něj po několika málo minutách ticha. Překvapeně jsem zamrkal a zadíval se na něj. Hledal jsem v jeho obličeji nějaký vedlejší úmysl, ale byla tam jen čistá lítost. Vypadal, jako kdyby to myslel upřímně.
„Jak o nich víš?" zeptal jsem se a nedůvěřivě si ho prohlédl. Netušil jsem jak se to dozvěděl. Že by nás se Zaynem poslouchal? Ne, to je pod jeho úroveň.

Dlouho bylo ticho. Harry se díval před sebe a jeho prsty si hrály s lemem mého saka. Připadlo mi to rozkošné. Jako kdyby se zoufale snažil držet si mě u sebe, aniž by přitahoval nežádoucí pozornost.

„Než přijmu nového zaměstnance, vždy si o něm najdu nějaké informace." Vypadlo z něj nakonec. Zdálo se mi, že jsem v jeho hlase zaslechl omluvný tón, ale to byla určitě jen moje fantazie. On si mohl dělat, co chtěl. Nemusel se mi omlouvat za to, že si o mě vyhledal pár věcí.
„Proč to děláš?" vyzvídal jsem z části proto, že jsem byl zvědavý a z části proto, že jsem mu chtěl dát najevo, že se nezlobím, kdyby ho to náhodou zajímalo.
„Abych se ujistil, že ten člověk nemá nějakou závislost, závažnou nemoc nebo se netopí v dluzích. Nechci ve své firmě nikoho, kdo by mohl dělat problémy. Už tak mám práce nad hlavu a nijak zvlášť mě neláká řešit v jednom kuse to, že zaměstnanci nechodí do práce nebo že prodávají citlivé informace konkurentům. Jednoduše si chráním to, co je moje." Harry se mi zadíval do očí takovým tím způsobem, kdy máte pocit, že se vám ten druhý kouká až do žaludku. V tu chvíli bych nedokázal odvrátit pohled, ani kdybych sebevíc chtěl. On mě úplně omámil. Připadal jsem si jako pod vlivem nějakého kouzla.

„Takže..." natáhl jsem, když mě Harry konečně propustil ze zajetí svého uhrančivého pohledu. „Co víš o mně?" zeptal jsem se a hravě ho dloubl loktem do žeber.
„Všechno, co se dá zdokumentovat." Odpověděl ledabyle a zahnul do parku, okolo kterého jsme procházeli. Nevadilo mi, že si cestu prodloužíme. Byla to moje šance na normální rozhovor. Už mi začínalo hrabat z toho, jak mě v jednom kuse vzrušoval.

„Co třeba?" vyzvídal jsem dál a se zájmem se na něj zadíval.
„Například vím, že si přeskočil jednu třídu, protože se učitelům zdálo, že si nadprůměrně inteligentní. Nebo vím, že sis v devíti zlomil nohu, když ses učil jezdit na skateboardu, který si mimochodem ukradl." Harry nevěřícně pokroutil hlavou a já zčervenal až na zadku. Jeho záznamy byli vážně podrobné.
„Dobře, dobře. Rozmyslel jsem si to. Radši si to nech pro sebe." Zasmál jsem se a zadíval se směrem, kde byl vidět nádherný západ slunce. Už dlouho jsem neobdivoval krásu přírody. Vždycky jsem byl utahaný nebo jsem neměl náladu. Ale teď bylo všechno v mém životě klidné, takže jsem si mohl užívat ten překrásný výhled.

„Můžu se zeptat, proč jste se tak často stěhovali?" zeptal se z ničeho nic Harry a já ztuhl. Tohle nebylo něco, o čem bych chtěl mluvit. Některé kousky mé minulosti museli zůstat skryty. Někdy bylo lepší některá tajemství nechat spát.

„Nikdy jsem se tím nezabýval." Zalhal jsem a doufal, že mi to můj šéf sežere i s navijákem. Existovaly určité věci, které jsem o sobě ostatním nemohl prozradit. „Asi kvůli práci. Nebo rodiče bavilo cestovat, co já vím." Pokrčil jsem rameny a předstíral, že mě zaujalo jezírko, ve kterém se odráželo zapadající slunce.
„No dobrá." Harry si vložil ruce do kapes a prohlédl si oblohu. „Budu se tvářit, že ti věřím."
„To by bylo fajn." Špitl jsem a zhluboka se nadechl. Tohle nebylo moje nejoblíbenější téma. To už bych se radši bavil o tom, jak jsem jako malý kluk kradl.