My new boss

Consequences

NIALL:

Ležel jsem v obýváku na gauči ve svém bytě a hlavu jsem měl položenou na Zaynově klíně. Původně jsem ho k sobě pozval, abych se trochu odreagoval při nějakém tom filmu a klučičím pokecu, ale nyní jsme jen mlčeli a Zee si hrál s mými vlasy.

Každý jsme byli ponořeni do svých vlastních myšlenek. Netušil jsem na co myslí Zayn, ale můj mozek pořád dokola uvažoval o Louisovi a o tom, co se stalo.

Svých slov jsem litoval téměř ihned, jak jsem je vyslovil a poslední den jsem trávil zíráním na číslo svého nejlepšího kamaráda a uvažoval, jestli mu náhodou nemám zavolat a omluvit se. Tak moc jsem ho chtěl zase slyšet. Potřeboval jsem vědět, že je v pořádku. Vždyť přece už měl jen mě. Byl jsem pro něj jako bratr a i přes to jsem ho odkopl. Chvílemi jsem měl dojem, že se ze sebe samého pozvracím. Zachoval jsem se jako ta největší svině a to jen proto, že jsem nechtěl vidět, jak ze sebe můj nejlepší kamarád dělá děvku. Byl jsem sobec. Kdybych byl opravdový přítel tak...nevím, co bych udělal, ale rozhodně bych mu neřekl ta hrozná slova.

„Jsi v pohodě, Ni?" zeptal se Zayn a odsunul mi pár neposlušných pramínků, které mi spadaly do očí. Vzhlédl jsem k černovláskovi a mírně se na něj pousmál. Byl jsem mu vděčný, že tu pro mě je, i když mě v podstatě ani nezná. Právě teď jsem potřeboval někoho, kdo mi řekne, co mám dělat, protože sám jsem neměl ani tušení, jak to teď bude dál „Zdáš se být trochu mimo."

„Pohádal jsem se s Louisem." Oznámil jsem mu a poslední zbytky úsměvu se mi vytratily z tváře. Zaynova přítomnost mě sice jistým způsobem uklidňovala, ale ani ona mě nemohl donutit zapomenout na mého nejlepšího přítele.

„Nechal jsem ho samotného, i když vím, jak moc mě potřebuje. Beze mě je ztracený." Zakňoural jsem a po tváři mi sjela první slza, po které následovala hned další a další až se z toho stal přímo vodopád.
„Nepřeháníš to trochu?" zeptal se mě s pozdviženým obočím Zayn, ale já odmítavě zavrtěl hlavou. On to nechápal. Ani nemohl. Neviděl, jak Louis trpěl, když mu zemřeli rodiče. Já ano. Jenže v té době měl mě. Měl někoho, kdo ho držel nad vodou, někoho, kdo se o něj staral a pomáhal mu. Teď neměl nikoho. Jen šéfa, který si s ním užívá nehledě na jeho psychický stav.

„Ne." Popotáhl jsem a zabořil si hlavu do jeho břicha. „Jsem jediná rodina, která mu zbyla. Nikoho jiného nemá." Slzami jsem mu smáčel tričko, ale bylo mi to jedno. Jediné na, co jsem právě teď dokázal myslet, byl Louis. „Slíbil jsem mu, že ho nikdy neopustím a pak jsem ten slib porušil. Jsem hrozný člověk." Brečel jsem dál, aniž bych třeba jen pomyslel na to, jak trapný vlastně jsem. „Nechal jsem svého nejlepšího kamaráda ve spárech jeho šéfa, který ho využívá jen na sex! Měl bych tady pro něj být. Přísahal jsem, že budeme navždy spolu, tak proč jsem ho poslal pryč? Proč jsem se mu nepokusil pomoct?"

„Nemůžeš ho z toho dostat." Ozval se Zayn po několika nekonečně dlouhých minutách ticha. Už jsem si pomalu začínal myslet, že mě začal nenávidět. „Louis se rozhodl pro Stylese pracovat dobrovolně. Jakmile podepíšeš smlouvu s ďáblem, není cesty zpět."
„Takže si o tom věděl?" zeptal jsem se ohromeně, ale následně jsem se jen nevesele uchechtl. „Jasně, že si o tom věděl. Jsi šéf Harryho ochranky. Musíš vědět, co se kolem něj děje."
„Je mi to líto, Nialle. Nedá se s tím nic dělat. Jediné, co mu může, alespoň trochu ulevit, je aby ses mu omluvil a přijal ho zase zpátky."
„Myslíš, že se mnou potom bude, po tom, co jsem mu řekl, mluvit?" zoufale jsem se na něj zadíval a modlil se, aby řekl ano. Chtěl jsem Louise zpátky. Neskutečně moc mi chyběl.
„Samozřejmě." Zayn mi věnoval povzbudivý úsměv a natáhl se pro můj mobil. „Jen mu zavolej a řekni mu, jak moc tě to mrzí."
„D-dobře." Smrkl jsem a roztřesenými prsty jsem našel Louisovo číslo. Bál jsem se, že mi to nevezme nebo hůř, že to zvedne, ale řekne mi, ať táhnu do háje. Srdce mi bušilo jako splašené. Takhle jsem se v životě ještě nebál.