My new boss

The end

Jen na začátek neplašte, jo? :D Já vím, že tam nahoře je napsáno The end, ale ještě bude jedna část a až po ní bude konec. (Bože, asi mi bude špatně. Nechci, aby byl to skončilo :( Proč se prostě nedá zastavit čas?) Noc nic....mého panikaření si nevšímejte :D Jen menší existenční dilema. Doufám, že se Vám bude díl líbit :) Love you all :*

---------------------------------------------------------------------------

ZAYN:

„Nechci, abys odjel." Oznámil mi můj přítel, kterého jsem si zrovna pevně tiskl k sobě a pohyboval se s ním do rytmu pomalé písně, která právě teď hrála.
„Já vím." Špitl jsem a přitáhl si ho k sobě o něco blíž. Nechtěl jsem o něj přijít tak brzy po tom, co jsme se našli. Přál jsem si s ním zůstat po zbytek života. „Ale vždycky můžeš letět se mnou, ne?"
„To ano." Přiznal Niall a zabořil si hlavu do mé hrudi. Dělal to vždycky, když toho na něj bylo moc. Pousmál jsem se a políbil ho do vlasů. Byl jsem neskutečně šťastný, že jsme spolu. S ním jsem si připadal kompletní. Jako kdyby jeho láska byla poslední kus skládačky, kterou jsem potřeboval složit, abych konečně mohl být šťastný. „Ale zase ti nechci kazit romantický výlet s Louisem." Zamumlal s mírným zamračením. Okamžitě jsem se zastavil a donutil ho, aby se na mě podíval.
„Tebe to ještě pořád žere?" zeptal jsem se ho s pozvednutým obočím. Nemohl jsem uvěřit, že nad tím vážně pořád uvažuje. Vždyť jsme byli na Louisově svatbě proboha. Navíc jsem nechápal, jak si mohl myslet, že bych ho někdy políbil s vědomím, že miluju jiného? Bylo to šílené. Vždyť to jedině on měl všechnu mou pozornost. To jemu patřila každá má myšlenka. Udělal bych pro něj cokoli, tak proč o mně pochyboval?

Niall na to nic neřekl. Jen tam tak stál a propaloval mě nic neříkajícím pohledem. S povzdechem jsem si ho přitáhl zpátky do náruče a začal s ním opět tančit. Tohle bylo absurdní. Kolikrát jsem mu měl opakovat, že tohle je za mnou? Že on je jediný kdo vlastní mé srdce?

„Moc dobře víš, že miluju jen tebe." Špitl jsem mu do ucha, jako kdyby to bylo naše malé tajemství. „Louis je můj kamarád, kterého jsem dřív chtěl, ale s tím je konec, jasné?" pokusil jsem se mu to vysvětlit tentokrát už normálním hlasem. „Ano, pořád mi přijde atraktivní, ale to neznamená, že po něm při první příležitosti vyjedu. Mám tebe a on má zase Stylese. Nepodvedl by ho stejně jako já bych nikdy nepodvedl tebe. Miluju tě. Proč mi to pořád nechceš věřit?"
„Protože je to prostě až moc neuvěřitelné." Vydechl frustrovaně Niall a nervózně se ošil.
„Co by na tom bylo neuvěřitelného?" zasmál jsem se a zadíval se mu zamilovaně do očí. V tu chvíli byl tak zatraceně krásný. Přál jsem si, abych se na něj mohl dívat navěky. „Jsme jen dva idioti, kteří se tak dlouho hledali, až se našli."
„To je asi pravda, ale jak náš příběh bude pokračovat?" zeptal se s takovým tím okouzleným úsměvem, který míval, když jsem ho dostal do kolen. Miloval jsem způsob, jakým ze mě byl mimo, protože pak jsem si mohl být jistý, že mě miluje stejně hluboce jako já jeho.
„Jak asi?" pomaličku jsem se k němu naklonil, abych mu mohl pošeptat do rtů: „Budeme se hádat, budeme si lézt na nervy, ale i přes to všechno se budeme bláznivě milovat a budeme si užívat nespoutaného sexu, který nás pokaždé vynese do nebes." Niall se na mých slovech rozesmál. V tu chvíli jsem nemohl být spokojenější. Můj překrásný přítel byl šťastný a zdálo se, že všechno může být zase v pořádku. Stačilo jen nic neposrat.

„Myslel jsi to vážně?" zeptal se z ničeho nic blonďáček, což mě donutilo zvědavě pozvednout obočí. „To, že chceš, abych s tebou a Louisem letěl na dva roky do Ameriky." Párkrát jsem zamrkal, abych se vzpamatoval. Ani na vteřinu mě nenapadlo to brát jako legraci.
„Lásko, chápeš to úplně špatně." Oznámil jsem mu a s vážným výrazem se na něj zadíval. „Já ti nedával na vybranou. Ty se mnou pojedeš, i kdybych si tě měl hodit do kufru a násilím tě tam dovléct." Bylo vidět, jak Niallovi spadl obrovský kámen ze srdce. Zjevně se opravdu bál, že bych chtěl, aby zůstal doma. To bylo absurdní.