My new boss

On your knees

LOUIS:

„Harry..." Vydechl jsem roztřeseně, protože mému šéfovi přestalo stačit pouhé líbání a přesunul se na můj krk, který začal něžně laskat. Přitom si mě na sebe natiskl ještě víc, takže se jeho stehno otíralo o můj rozkrok. Snažil jsem se zabránit své chloubě, aby na ten dotek reagovala, ale k mé smůle mě odmítala poslechnout. Cítil jsem se trapně, když se tohle dělo v místnosti plné Harryho obchodních partnerů a dalších lidí, kteří něco znamenají, ale nemohl jsem tomu zabránit. Veškerou moc měl Kudrnáč a tvrdohlavě se jí odmítal vzdát.

„Co kdybychom se vrátili do hotelu?" špitl mi můj šéf svůdně do ucha, ale místo srozumitelné odpovědi dostal jen tiché zakňučení, které mu jen ukazovalo, jak moc chci, aby si mě vzal. Najednou mi dělalo obrovské problémy normálně uvažovat. Věděl jsem jen to, že ho chci. Všechno ostatní se zdálo nedůležité.

Harry se ode mne odtáhl a vzal mě za ruku, za kterou zatáhl, aby mě popohnal k východu. Nejspíš měl v kalhotách stejný problém, jako já a chtěl se ho co nejdříve zbavit. Ani jsem se mu nedivil. Také jsem se nemohl dočkat osvobozujícího orgasmu.

Celou dobu, kdy jsme mířili ven, jsem se díval do země. Nestál jsem o pohledy, které na nás musela házet většina přítomných. Určitě jsme je naším chováním pohoršili. Vsadil bych se, že ještě nikdo předtím se takhle intimně ke svému asistentovi na veřejnosti nechoval.

Kudrnáč nás dovedl ke vchodu, kde mi nařídil, abych na něj počkal, než nám donese kabáty. S povzdechem jsem se opřel o jeden z mramorových sloupů, které lemovaly uličku, která vedla přímo do tanečního sálu, odkud jsem před chvíli přišel. Netrpělivě jsem čekal, než se můj šéf vrátí a bojoval s potřebou, dotknout se sám sebe. Toužil jsem po uvolnění. V ten moment bych nejspíš prodal i duši samotnému ďáblu, kdyby mi to mělo pomoct.

„Už odcházíš?" zeptal se mě ten muž, který se mnou předtím mluvil v sále. Překvapeně jsem zamrkal a raději si rukama zakryl rozkrok. Nechtěl jsem, aby si ten cizinec všiml mého malého problému a začal mi dělat návrhy, jak se toho zbavit.

„Eh..." Odkašlal jsem si, aby na mě nebylo poznat, jak nervózní ve skutečnosti jsem. Stále jsem měl v hlavě Harryho varování o tom, že se tady nemám s nikým bavit. Nechtěl jsem porušovat svůj slib, ale na druhou stranu jsem zase nechtěl být nezdvořilý a předstírat, že jsem ho neslyšel. „Ano." Vypadlo ze mě nakonec. Doufal jsem, že mu svou strohou odpovědí dám najevo, že nemám zájem a on odejde, jenže to jsem se mýlil. Můj odmítavý postoj si zjevně vyložil jako výzvu, ve které nehodlá zklamat.

„Promiň, ani jsem se ti nepředstavil." Řekl s omluvným úsměvem a udělal pár kroků mým směrem. Nepatrně jsem se odtáhl, abych u něj nestál tak blízko, ale on si k mé smůle myslel, že jsem jen stydlivý. Vůbec nepochopil, že je mi jeho přítomnost nepříjemná. „Jsem Xaver Jones. Vlastním Jones's Indastris." Na tváři se mu usadilo něco, co mělo nejspíš připomínat jako okouzlující úsměv, ale mně to spíše nahánělo strach. Vypadal jako nějaký predátor, který si vyhlédl svou kořist a každou chvíli se chystá zaútočit.
„Aha." Pípl jsem a poznámku o tom, proč by mě mělo sakra zajímat, kterou společnost vlastní, jsem si raději odpustil. Něco mi říkalo, že tohohle muže bych neměl zbytečně provokovat.

Udělal jsem další krok vzad a narazil do něčího vypracovaného hrudníku. Na malou chvíli jsem ztuhnul, protože jsem se lekl, že je to nějaký bodyguard pana Jonese, který mě mu přišel pomoc unést, ale naštěstí mě ovanula dobře známá vůně a já si mohl vydechnout úlevou. Muž stojící za mnou totiž nebyl nikdo, kdo by mě chtěl nějak vážně zranit.

„Harry." Špitl jsem úlevně a otočil se na něj s vděčným pohledem. Nikdo v tu chvíli nedokázal pochopit, jak moc jsem byl rád, že mě vysvobodil z tohoto utrpení. „Omlouvám se." Řekl jsem již hlasitěji a zahanbeně sklopil oči k zemi. Právě mě přistihl, jak porušuji jeho zákaz. Byl jsem si jistý, že mi to nemůže jen tak projít.