My new boss

The devil

HARRY:

Seděl jsem ve své kanceláři a pročítal si e-maily, zatímco se Louis nespokojeně kroutil na sedačce a snažil se soustředit na svou práci. Lhal bych, kdybych řekl, že mi ho bylo líto. Popravdě jsem se vlastně na jeho utrpení i celkem bavil. Možná bylo mé chování špatné, ale já měl dojem, že na to mám právo. Ten kluk neustále vyhledával potíže. Někdy jsem dokonce uvažoval nad tím, jestli to náhodou nedělá schválně, ale jeho provinilý výraz, který měl pokaždé, když se na mě podíval, mi dokazoval opak.

Každým dnem a s každým průšvihem, který Louis vytvořil, jsem byl blíž k tomu, abych mu dal pořádnou lekci. Nyní bylo jeho trestem jen odpírání orgasmu a obojek na krku, který všem oznamoval, že už někomu patří. Jenže moje vnitřní já, to monstrum, jak jsem ho já sám nazýval, které sídlilo hluboko v mé duši a vyžadovalo kontrolu, začalo vyžadovat přísnější zacházení. Louis mi začínal divočet a to se bestii uvnitř mě vůbec nelíbilo. Musel jsem ho rychle dostat zpátky pod kontrolu, jinak hrozilo, že udělám něco, čím mu ublížím.

Přestal jsem pročítat svou elektronickou poštu a zadíval se na toho modrookého drobného bruneta, který se zoufale snažil ignorovat bouli v kalhotách, kterou jsem mu tam ráno vytvořil.

Uvažoval jsem nad tím, jak nejlépe bych ho mohl připravit na výcvik, kterým jsem nechával projít všechny mé asistenty. Věřil jsem, že pro Louise to nebude žádný problém, ale jen za předpokladu, že přestane přemýšlet o tom, co je normální a co není. Musel jsem ho přesvědčit, že užívání si bolesti není nic špatného a že se kvůli tomu nemusí trápit. Potřeboval jsem ho o tom přesvědčit, abych uspokojil své vnitřní monstrum a konečně se plně uvolnil. Už příliš dlouho jsem nevyužíval tu místnost, která se nacházela za mou pracovnou.

Už jsem se nadechoval, že Louise obeznámím se svými plány, jenže najednou se ozvalo zaklepání a vteřinu na to se ve dveřích objevil vysoký mladík s černými vlasy. Povzdechl jsem si, ale pozval ho dál. Sice jsem ho neměl dvakrát v lásce, zvlášť kvůli tomu jak se koukal na Louise, ale byl to můj zaměstnanec. Musel jsem si ho vyslechnout.

„Pane," Zayn mi kývl na pozdrav a pak se starostlivě zadíval na chlapce sedícího na sedačce, který se na něj zářivě usmíval. „Potřebuji s vámi mluvit o mém včerejším úkolu." Při jeho slovech jsem se zastavil uprostřed pohybu. Nedalo by se říct, že by mě tím překvapil. Tak nějak jsem očekával, že se mnou o tom bude chtít mluvit. Jen jsem doufal, že počká, až u toho nebude modroočko.

„Louisi," Promluvil jsem po asi minutovém mlčení. „Dojdi mi prosím pro kafe." Jmenovaný se na nás dva zmateně podíval, ale bez jediného slova se zvedl a opustil mojí kancelář. Zjevně nechápal, proč u našeho rozhovoru nemůže být, a já doufal, že to tak i zůstane. Bylo lepší, když o některých věcech nevěděl.

„Nechápu, jaký to mělo smysl." Začal Zayn, jakmile se za Louisem zavřely dveře. „Vymazal jsem z Niallova mobilu ten vzkaz od Louise, ale nemohl jsem už zabránit tomu, aby Ni zavolal svému nejlepšímu kamarádovi a usmířil se s ním. Když už mám zrazovat své přátele, rád bych věděl, jestli to má vůbec nějaký účel nebo jestli si se mnou jen hrajete." Zayn mi věnoval zamračený pohled, ale stále v jeho tváři byl určitý respekt.

„Upřímně, nečekal jsem, že pan Horan bude tak nestálý a hned po dvaceti čtyřech hodinách vezme svá slova zpět." Vstal jsem od svého stolu a stoupl si k oknu. „Je to malá překážka v mém plánu, ale jsem si jistý, že s vaší pomocí, pane Maliku, to nebude žádný problém."
„Takže Sophia to řekla Niallovi na váš rozkaz?" vydechl ohromeně Zayn a udělal krok dozadu, jako kdyby se mě začal bát.
„Ne." Uchechtl jsem se a pečlivě si rozmyslel, co dalšího mu prozradím. „Sophii byla jen hodně opilá, ale díky jejímu prořeknutí se můj plán na chvíli urychlil." Pokrčil jsem rameny a usadil se na desce mého stolu. „Teď se věci bohužel opět vrátily o krok zpět, ale jak jsem řekl. S vaší pomocí se všechno brzy napraví."