My new boss

Let me take care of you

HARRY:

Jako každé ráno jsem se vzbudil přesně v pět a převlekl se do sportovního. Potichu jsem opustil byt a rozeběhl se po dobře známé trase. Tuhle cestu jsem měl pevně vrytou do paměti. Svoje zvyky jsem totiž měnil jen zřídka, takže po několika letech, bych to zvládl uběhnout třeba i po slepu. Vždycky mě nějakým záhadným způsobem uklidňovalo, když jsem kolem sebe měl věci, které mi byly dobře známé.

Myšlenkami mi proběhl obraz z minulé noci. Nemohl jsem uvěřit tomu, že se mi Louis tak brzy odevzdal. Počítal jsem s tím, že by to mohlo trvat i několik měsíců. Fakt, že se mi poddal tak rychle mě velice potěšil. Znamenalo to, že jsem své plány mohl uspíšit. Už jsem se nemohl dočkat, až Louise budu provádět všemi zákoutími mého světa.

Doběhl jsem domů a osprchoval se. Hodil jsem na sebe oblek a vydal se udělat něco k snídani. Nikdy jsem si nenajal hospodyni, která by mi vařila. Měl jsem maximálně uklízečku, která mi tady párkrát do týdne uklízela. Hodně jsem si zakládal na svém soukromí. Čím méně cizích lidí jsem si pouštěl do bytu, tím jsem byl klidnější.

Jakmile jsem měl skoro hotové jídlo, vydal jsem se vzbudit Louise. Moc se mi sice nechtělo, ale neměl jsem na výběr. Když spal, vypadal neskutečně roztomile. Mohl bych se na něj dívat třeba věky, aniž by mě to omrzelo. Jenže jsme museli ke mně do kanceláře. Už jsem ho nehodlal nechat samotného.

„Dobré ráno." Zahlásil jsem dostatečně hlasitě na to, aby ho to probralo a roztáhl jsem závěsy, aby do pokoje pronikly sluneční paprsky.

Louis něco nesrozumitelně zabručel do polštáře, zavrtěl se, ale nevstal. Usmál jsem se a přešel k jeho posteli. „Vstávat." Řekl jsem a strhl z něj peřinu. Tahle část mě neskutečně bavila. To drobné klubíčko bylo po ránu vážně rozkošné. „Za pět minut je snídaně." Oznámil jsem mu a odešel z pokoje. Věděl jsem, že vstane. Jeho submisivní stránka by mu nedovolila neuposlechnout můj příkaz.

LOUIS:

Po Harryho odchodu z mého pokoje jsem se asi ještě dvě minuty válel v posteli. Ani za nic se mi nechtělo vstávat. Postel se najednou zdála jako to nejpohodlnější místo a vylézt z ní bylo zatraceně obtížné.

Nakonec jsem se donutil posadit a začal se pomaličku plně probouzet. Protřel jsem si oči, protáhl se a zívl si. Přesně jako každé ráno. Tyhle činnosti jsem vykonával automaticky. Bylo to něco, co jsem si osvojil v dětství a zůstalo mi to dodnes. Mamka vždycky říkávala, že jsem roztomilý, když se probouzím. Každé ráno se prý schovávala za rokem, jen aby mohla vidět, jak nemotorně se její syn snaží vyhrabat z postele.

Povzdechl jsem si a jen v boxerkách se odebral do kuchyně. Nijak mě nezajímala Harryho reakce ani fakt, že většinou jsem se před lidmi neproducíroval nahý. S ním jsem svoje tělo neřešil. Tak nějak podvědomě jsem věděl, že jsem pro něj nádherný i se všemi mými nedokonalostmi. Tudíž jsem se nemusel stydět.

Netušil jsem, jestli tohle má něco společného s jeho dominancí a mou submisivitou, každopádně jsem si nestěžoval. Tohle bylo poprvé od nástupu puberty, kdy jsem neřešil, jak vypadám. S Harrym jsem si připadal krásný.

„Rušná noc?" zeptal se s posměšným úšklebkem Kudrnáč a postavil přede mě kávu. Vděčně jsem se na něj usmál a usrkl si první doušek.
„Jen divoké sny." Odpověděl jsem a zhluboka se nadechl, abych do mozku nahnal dostatek kyslíku a on mohl začít fungovat.
„O čem?" ptal se dál, zatímco dokončoval poslední přípravy naší snídaně.
„Už ani nevím." Řekl jsem popravě a opět si upil z kávy, kterou mi můj šéf nachystal. „Jen mám takový pocit, jako kdybych celou noc nespal."
„To teda muselo být něco." Zasmál se a položil přede mě talíř s míchanými vajíčky a tousty.
„Asi." Pokrčil jsem rameny a nabral na vidličku první sousto. „Nepamatuju se."
„Škoda, rád bych věděl, o čem sníš." Pronesl Harry a při pohledu na mě si skousl spodní ret.
„Proč?" vypískl jsem mírně vyděšený. Ještě pořád jsem si sexem s ním nebyl moc jistý. Sice jsem věděl, že na to jednou dojde, ale doufal jsem, že dostanu ještě pár dní.
„Chci uskutečnit každý tvůj sen." Špitl a můj dech se zadrhl, protože mi před očima prolítly všechny ty momenty, kdy mi Harry způsoboval takovou slast, až jsem myslel, že z ní vybuchnu. Neuměl jsem si představit, že to co jsem dodneška zažil, ještě nebyl ani zlomek z toho, co se bude dít v budoucnu.