LOUIS:
„Ne." Zaznělo z Harryho kanceláře, když jsem do ní vcházel s hrnkem horké kávy, pro kterou mě můj šéf poslal hned, jak jsme vešli do budovy, kde sídlila jeho firma. „Už jednou jsem vám snad jasně řekl, že váš návrh nepřipadá v úvahu." Harry si unaveně promnul kořen nosu a opřel se o opěradlo svého křesla. „Ano, jsem si toho vědom, ale to nic nemění na faktu, že vy jste neodvedl svou práci tak, jak jste měl....Ne, opravdu mě nezajímá, co si myslíte...Prostě udělejte to, co po vás chci a přestaňte se vymlouvat jinak máte padáka, rozumíme si?" Kudrnáč frustrovaně položil sluchátko a vzal si několik málo vteřin na to, aby se uklidnil. Zjevně ho vytáčela neposlušnost u všech jeho zaměstnanců, ne jen u mě. Jenže ostatní neskončili s jeho chloubou zaraženou v jejich zadku, na rozdíl ode mě. Pomyslel jsem si s povzdechem.
„Jsi nějaký tichý." Poznamenal Harry, když se na mě konečně podíval a vzal si svou kávu.
„Netušil jsem, že chceš, abych něco říkal." Odpověděl jsem s pokrčením ramen. Pravdou bylo, že jsem dnes jednoduše neměl náladu na nějaké povídání. Vlastně jsem měl neskutečnou chuť se zahrabat v peřinách se šálkem horkého čaje a tulit se k Niallovi, který by si hrál s mými vlasy a vyprávěl by mi nějaké vtipné historky.
Už dlouho jsem svého nejlepšího kamaráda neviděl. Opravdu mi chyběl. Zvlášť teď, když jsem díky té hnusné ženské ze včera začal pochybovat o tom, jestli jsem dost dobrý pro někoho tak dokonalého jako je Harry. Pořád jsem nějak nechápal, proč si vybral zrovna mě. Mohl by mít kohokoli. Tak proč si vybral takovou nulu, jako jsem já? Nedávalo to žádný smysl.
„Pojď sem." Nakázal mi Kudrnáč po chvíli ticha, kdy mě jen beze slova pozoroval. V takovýchto momentech jsem si přál, abych mu mohl číst myšlenky. Věděl jsem totiž, že se v jeho hlavě rodí plán, jak by mě co možná nejlépe mohl ošukat.
Opatrně jsem se usadil do jeho klína a obmotal mu ruku kolem krku, abych měl více pohodlí. Díval jsem se do jeho překrásných zelených očí, které mě nutily zapomenout, jak se vlastně dýchá. Bylo zvláštní, jak velkou moc nade mnou tento muž má. Nikdy by mě ani nenapadlo, že by mě jeden pohled mohl připravit o přísun vzduchu. Raději jsem si nechtěl ani představit, co všechno bych byl pod jeho vlivem schopný udělat.
„Pověz mi, co tě trápí." Překvapeně jsem zamrkal a několikrát na prázdno otevřel a zase zavřel pusu, než jsem se vzpamatoval. V první chvíli jsem si vážně myslel, že o mě má starost, ale pak mi došlo, že je to pitomost. Nejspíš jen nechtěl, abych se zhroutil a on tak přišel o svou malou děvku.
„Je to kvůli té ženě ze včerejška?" zeptal se se zkoumavým pohledem, kterým pečlivě přejížděl po mé tváři. „Protože, jestli ano, tak se přestaň trápit. Ona na tebe jen žárlí."
„Proč by na mě někdo jako ona měl žárlit?" zeptal jsem se naprosto ignorujíc fakt, že bych mu měl říct, co mě trápí. Stejně na to už přišel sám. Nemělo smysl mu sdělovat něco, co už dávno věděl. „Vždyť byla nádherná, bohatá a vsadím se, že jí celý svět leží u nohou. Já nemám nic."
„K tomu mám dvě připomínky." Řekl a bříšky prstů mě něžně pohladil po tváři. „ Za prvé si mnohem krásnější než ona a za druhé..." Harry se odmlčel, aby si mohl navlhčit rty. „Viktoria může mít všechno na světě, kromě jedné věci a to jí štve ze všeho nejvíc."
„Co je to za věc?" vydechl jsem tiše. Cítil jsem, jak se kolem nás utváří napjatá atmosféra. I kdybych zapomněl, že mě Harry má jen na sex, tohle by mi to připomnělo, protože ve vzduchu začala praskat statická elektřina, což v Kudrnáčově případě znamenalo blížící se sex.
„Mě." Můj šéf se rty otřel o ty mé. „Nikdy nebude mít mě." Špitl mi do úst, ale stále mě ještě nepolíbil. Byl jsem z toho zoufalý. Nic na světě jsem nechtěl víc, než aby mě začal líbat. Byla to taková moje droga, která byla bohužel velice vzácná vzhledem k Harryho zásadám. „A víš, proč mě nikdy nebude moct vlastnit?" zeptal se kudrnáč a začal mi rukou jezdit po vnitřní straně stehna. Jeho dotek ve mně vyvolal mrazení. Celý jsem se třásl od toho, jak jsem po něm toužil. Nechápal jsem, jak to dělá, ale vždycky mě dokázal rozžhavit na maximum.
„Ne." Odpověděl jsem zmateně. Před očima se mi promítla představa toho, jak řekne, že už je můj, takže nemůže být nikoho jiného, ale tohle nebyl nějaký romantický film. Tohle byla realita, ve které mě Harry nikdy nemiloval a milovat ani nebude. Nikdy se mi neodevzdá. Vždycky budu jen jeho děvka, která pro něj roztáhne nohy kdykoli si řekne. Dokonce i potom, co mě vyhodí. Tomuhle člověku bych za žádných okolností nedokázal říct ne.
„Protože já nejsem ničí hračka." Řekl Harry, což bylo sice trochu zklamání, ale nebylo to nic překvapivého. Tak nějak jsem čekal, že z něj vypadne něco podobného.
„Na rozdíl ode mě." Můj hlas byl chraplavý od toho, jak jsem měl sucho v krku. Nutně jsem se potřeboval napít, ale nedokázal jsem se přinutit udělat nějaký pohyb. „Já jsem tvoje hračka, se kterou si můžeš dělat, cokoli tě napadne."
„Přesně." Na Harryho tváři se usadil široký úsměv. Viděl jsem na něm, že je se mnou spokojený, což mě na jednu stranu těšilo, přál jsem si být jeho hodný chlapeček, ale na tu druhou jsem cítil ostré bodnutí zklamání. Už od začátku jsem věděl, že pro něj nic neznamenám, jenže slyšet to z jeho vlastních úst bylo poněkud bolestivé.
„Co chcete, abych udělal, pane?" pípl jsem se sklopeným pohledem, aby nepoznal, co se děje uvnitř mé hlavy. Nechtěl jsem, aby znal mé pravé pocity. Bylo bezpečnější, když si myslel, že mám na náš vztah stejný názor jako on. Přísahal jsem si, že se nikdo nesmí dozvědět o tom, že mám pro svého šéfa slabost. Kdyby se to stalo, nemuselo by to dopadnout dobře.
„Pro začátek by ses mohl svléknout." Odpověděl mi hlasem, který byl zastřený touhou. Na moje oslovení nijak nereagoval. Buď ho nepostřehl kvůli všem těm erotickým představám, které se mu promítaly v hlavě, anebo mu bylo jedno, jak mu říkám. Ať to bylo cokoliv, nezáleželo na tom. Tak jako tak mě v příštích minutách ošuká takovým způsobem, že si nejspíš nebudu pamatovat ani vlastní jméno.
Zhluboka jsem se nadechl a pomalu se postavil zpátky na nohy. Dvěma krátkými kroky jsem od něj trochu poodstoupil a nervózně se ošil. Nejspíš neexistovala šance, že bych se někdy přestal stydět. Harry mi sice neustále opakoval, jak krásný jsem, ale to nic neměnilo na faktu, že svlékat se před ním pro mě bylo stále těžké. Neměl jsem rád, když jsem musel před někým stát úplně nahý.
Nasál jsem velké množství vzduchu do plic, abych si vzal alespoň ještě vteřinku na sebrání odvahy. Až teprve pak jsem vydechl a sundal si černé sako, které jsem měl na sobě. Nechal jsem ho volně dopadnout na zem, i když jsem kvůli tomu měl trochu výčitky svědomí. Něco tak drahého by se nemělo válet po zemi. Jenže jsem neměl čas přejít k sedačce a začít na ní skládat své oblečení. Měl jsem takové tušení, že by se to mému šéfovi moc nelíbilo.
„Pokračuj." Vyzval mě Harry, který napjatě seděl na své židli a pozorně pozoroval každý můj pohyb.
Na jeho vyzvání jsem nijak nedopověděl. Nebylo ani třeba. Jednoduše jsem roztřesenými prsty začal rozepínat svou košili. Sice to už byl víc než měsíc, co jsem pro Harryho pracoval, ale ještě pořád jsem si na určité věci nezvykl. Jeden by mohl říct, že by mi nemělo dělat problémy se před ním vysvléct, ale bohužel pravda byla taková, že mi to vadilo. Klidně jsem ho nechal ze mě strhat oblečení a ošukat mě, ale rozhodně mi nebylo příjemné, když mě pozoroval při svlékání.
„S tou tvou stydlivostí budeme muset něco udělat." Povzdechl si můj šéf a vstal ze svého křesla. Přistoupil těsně ke mně a odstrčil moje ruce stranou. Během několika málo vteřin mi rozepl košili, která skončila téměř okamžitě na zemi vedle mého saka. Zíral jsem na něj, jako kdybych ho viděl poprvé v životě. Naprosto mě ohromil. Vždycky jsem si myslel, že vím, jak nádherný je, ale nyní se zdál krásnější než kdy dřív. Kdybych už tak nelapal po dechu, určitě bych zapomněl, jak se dýchá. Naštěstí pro mě mi Harry nevěnoval žádnou pozornost, takže jsem mohl v klidu obdivovat jeho tvář bez toho, abych se bál, že mě přistihne a zjistí co se děje uvnitř mé hlavy.
Můj šéf mi sundal zbytek oblečení a poodstoupil ode mě. Se sklopeným pohledem jsem se od něj odvrátil. Moje myšlenky ovládl iracionální strach z toho, že se Harrymu možná nelíbí to, co vidí. Konec konců, ta ženská ze včera měla naprostou pravou. Můj zaměstnavatel měl na lepší. Nechápal jsem, proč se zahazuje s někým, jako jsem já a nedošlo by mi to, ani kdyby mi každý den opakoval, jak moc dokonalý pro něj jsem. Nevěřil jsem tomu. Harry Styles byl bůh všech bohů. Zahazovat se s takovou nickou, jako jsem já, by pro něj měla být ztráta času. Jenže z nějakého důvodu tomu tak nebylo.
„Stoupni si k oknu." Nakázal mi, jakmile skončil s prohlídkou mého těla. Poslušně jsem přistoupil k oknu, děkujíc přitom člověku, který tuto budovu navrhl za to, že vybral okna, která nedovolovala lidem zvenku nahlédnout dovnitř. Přímo naproti totiž byla další firma, ze které by do Harryho kanceláře mohli lidé lehce vidět. Naštěstí to nebylo možné. Myslím, že ani můj šéf by nechtěl, aby ho někdo sledoval při sexu s jeho asistentem. Na to mu až příliš záleželo na jeho pověsti.
„Zády ke mně." Přišel od něj další rozkaz. Jeho chladný hlas, který byl zastřený touhou, mi vytvářel na těle husinu. Moje tělo se třáslo vzrušením a dlaně se mi potily více než obvykle. Za sebou jsem slyšel jen, jak jednotlivé kusy Harryho oblečení dopadají na zem. Chtěl jsem se otočit a pozorně sledovat každičký pohyb jeho svalů, ale nemohl jsem. Až příliš jsem se bál toho, co bych mohl vidět. Vždyť přece, když mě předtím tak okouzlila jeho tvář, tak co by se mnou potom udělalo jeho tělo? Proto jsem raději zůstal otočení a jen čekal, co se bude dít dál.
Z mého zamyšlení mě probraly až Harry ruce, které začaly zkoumat mé tělo. Jeho rty se mi přisály na krk a já se musel dlaněmi opřít o sklo přede mnou, jinak hrozilo, že se mi podlomí kolena.
Tiše jsem vzdychal a užíval si jeho péči, zatímco mě jeho prsty roztahovaly a ústa vlhčila mou pokožku. Přál jsem si, aby takhle něžný byl častěji. Miloval jsem, když se o mě tahle staral. Mohl jsem si pak alespoň nalhávat, že mu na mně možná záleží víc, než dává najevo. Byla to bláznivá myšlenka, ale bylo to také to jediné, co mi bránilo se zhroutit. Evidentně jsem nebyl stvořený pro sex bez citů. Potřeboval jsem někoho, kdo by mě miloval. Problém byl v tom, že tady nikdo takový nebyl, což můj mozek samozřejmě úspěšně ignoroval, protože jsem si potřeboval udržet práci.
Harry ze mě v jeden moment beze slova vytáhl prsty a otočil si mě čelem k sobě. Na nic nečekal a chytil mě pod zadkem, aby si mě na sebe mohl vysadit. Automaticky jsem mu obmotal bohy kolem boků a nechal ho, aby do mě nasměroval svou chloubu.
Zamotal jsem mu prsty do vlasů a hlavu si schoval v prohlubni mezi jeho krkem a ramenem. Kousal jsem se do spodního rtu, abych zadržel slzy, které se mi draly do očí, společně s bolestnými steny, které ze mě nyní vycházely jen v podobě tichého kňučení. Docela mě zajímalo, jestli někdy budu schopný pojmout Harryho penis, aniž by mě to bolelo.
„Oh, Bože." Zavzdychal Kudrnáč, když ve mně byl až po kořen a natiskl mě na studené sklo. Pořád jsem měl pevně zavřené oči. Modlil jsem se, aby mi dal dostatek času na to, abych si na něj zvykl. Bez lubrikantu bylo mnohem těžší pojmout jeho velikost. Opravdu jsem nechtěl skončit s natrhnutým pozadím a být minimálně následující týden naprosto nepoužitelný.
Harry naštěstí pro mě čekal dostatečně dlouho, takže když se začal pohybovat, nedělalo mi žádný problém vymámit ze mě slastné steny.
Měl jsem takový dojem, že bych nikdy nedokázal pochopit, kde se v něm bere tolik energie. Sex s ním byl vždy úžasný a někdy jsme ho měli i víckrát za den. Zajímalo mě, jestli můj zaměstnavatel náhodou není touto aktivitou posedlý, ale vzhledem k tomu, jak moc zbožňoval kontrolu, to bylo celkem nepravděpodobné. Harry byl jen muž, který si rád užíval bez jakýchkoli závazků či citů. Měl rád jednoduché vztahy založené na smlouvách a předem jasně stanových pravidlech. Musel jsem uznat, že jeho styl života měl rozhodně něco do sebe, ale já bych takový nikdy nedokázal být.
„H-Ha-Harry!" Vykřikl jsem jeho jméno a zaklonil přitom hlavu. Sice jsem se pořádně uhodil, ale bolest jsem skoro necítil. Jediné, co jsem dokázal vnímat, byla slast, která mi proudila celým tělem. Čím víc jsem jí měl, tím víc jsem toho chtěl. Kudrnáč na mě byl svým způsobem jemný, ale neodpustil si i trochu toho hrubého zacházení. Každopádně jsem si nemohl stěžovat. Rozkoš, kterou mi působil, byla až příliš silná na to, aby se mi to nelíbilo.
Každá buňka v mém těle křičela a chtěla konečně dosáhnout osvobozujícího orgasmu, ale já nedokázal najít sílu k tomu, abych Harryho požádal o dovolení. Jediné na co jsem se zmohl, byly zlomené steny, které akorát tak nutily mého šéfa zrychlovat a přirážet o něco tvrději.
„Udělej se." Špitl mi do ucha chraplavým hlasem, který byl plný touhy. Nemohl jsem uvěřit, že tohle s ním opravdu dělám já. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by moje tělo mohlo připadat přitažlivé někomu, kdo sám vypadá jako dokonalost sama.
Po jeho slovech už stačilo jen několik málo přírazů a konečně jsem přepadl přes okraj, vděčný za to, že mi Harry v určitých chvílích umí číst myšlenky. Nevím, co bych dělal, kdyby čekal na to, až ho požádám o svolení. Nejpravděpodobnější by bylo, že bych jednoduše vybuchl a následně se v Kudrnáčově náruči rozpadl na malinkaté kousíčky.
Můj šéf přepadl přes okraj krátce po mně a já ve svém nitru ucítil tu teď už dobře známou teplou tekutinu. Unaveně jsem si opřel čelo o Harryho rameno a vydýchával svůj orgasmus. Kdybych měl být upřímný, vůbec se mi nechtělo zpátky na zem. Líbilo se mi být přesně tak, jak jsem byl. Jenže mému šéfovi už začaly docházet síly, takže se ze mě vysunul a opatrně mě postavil zpátky na zem.
Z posledního šuplíku u svého stolu vytáhl vlhčené ubrousky, kterými mě otřel. Dal si přitom záležet, aby ze mě už neteklo žádné jeho sperma. Nejspíš chápal, jak nepříjemné to je, když člověk musí celý den chodit s vlhkými boxerkami.
„Děkuji." Pípl jsem vyčerpaně, když bylo hotovo a já se mohl jít obléct. Harry mi jen věnoval mírný úsměv, než začal sám ze země sbírat vlastní oblečení.
„Už ti někdy někdo řekl, že vypadáš jako anděl?" zeptal jsem se ho, když jsem se už v obleku svalil na sedačku a ospale ho pozoroval, jak si sedá zpátky za svůj pracovní stůl.
„Ano." Kudrnáč se uchechtl a pobaveně zavrtěl hlavou. „Ty právě teď a moje matka, samozřejmě." Dodal stále s povznesenou náladou, kterou jsem svými následujícími slovy bohužel zahnal někam hluboko do Kudrnáčova podvědomí.
„Andělé by měli umět milovat." Zamumlal jsem si pro sebe v mylném domnění, že mě šéf neslyší. Jenže on to bohužel zaslechl. „Tak proč mě nemůžeš milovat, Harry?" Poslední, co jsem viděl předtím, než jsem upadl do říše snů, bylo, jak se Kudrnáč zamračil a jeho výraz zůstal naprosto bez emocí. Kdybych nebyl tak vyčerpaný, nejspíš by mi došlo, jak moc jsem to podělal, ale můj mozek mi vypověděl službu, takže jsem v klidu usnul, aniž bych musel přemýšlet nad následky, které jistě budou má slova mít.
HARRY:
Louisova otázka mě více než překvapila. Tušil jsem, že je tady šance, že by se do mě mohl zamilovat, jenže ve skutečnosti jsem tomu moc nevěřil. Pro jistotu jsem přijal určitá opatření, která by tomu mohla zabránit, ale vlastně mě nikdy nenapadlo, že by mě někdo někdy mohl skutečně milovat. Myslel jsem, že na světě není nikdo, kdo by byl schopný se zamilovat, do někoho jako jsem já.
Proto jsem se ani sám nesnažil ve svém srdci založit ten požár zvaný láska. Navíc tady byl ten muž z mé minulosti. Muž, kterého jsem miloval a který mě zlomil všemi možnými způsoby pouze pro své potěšení. Už jen kvůli němu jsem nemohl znovu udělat tu chybu a zamilovat se. Sice jsem si neuměl představit, že by mi Louis dokázal ublížit tak moc jako on, ale stát se může cokoliv.
Pevně jsem zavřel oči a přinutil se jeho slova vymazat z paměti. Možná jsem vypadal jako anděl, ale duši jsem měl černější než leckterý démon. Nezamilovat se do toho drobného modrookého stvoření bylo na ochranu nás obou.
„Je mi to líto, Lou." Zašeptal jsem do ticha, které v kanceláři panovalo a zahnal všechny nežádoucí emoce opět zpátky hluboko do svého srdce. „Nemůžu dovolit, aby se to stalo."
Když jsem poté víčka znovu otevřel, necítil jsem naprosto nic. Uvnitř mě bylo prázdno a v mé hlavě bylo krásně uklizeno. Nyní jsem se konečně mohl vrátit zpátky ke své práci.
Ať už city, které jsem choval vůči Louisovi, byly jakékoli, od této chvíle jsem se jimi už nemusel zabývat. Pohřbil jsem je tak hluboko, jak jen to šlo, a byl jsem si jistý, že brzy vymizí. Do několika dní po nich nezbude ani památka a já zapomenu, že někdy existovaly. Už na začátku jsem Louise varoval, že se do mě nemá zamilovat. Byla jeho chyba, že mě neposlechl.