NIALL:
Ležel jsem v obýváku na gauči ve svém bytě a hlavu jsem měl položenou na Zaynově klíně. Původně jsem ho k sobě pozval, abych se trochu odreagoval při nějakém tom filmu a klučičím pokecu, ale nyní jsme jen mlčeli a Zee si hrál s mými vlasy.
Každý jsme byli ponořeni do svých vlastních myšlenek. Netušil jsem na co myslí Zayn, ale můj mozek pořád dokola uvažoval o Louisovi a o tom, co se stalo.
Svých slov jsem litoval téměř ihned, jak jsem je vyslovil a poslední den jsem trávil zíráním na číslo svého nejlepšího kamaráda a uvažoval, jestli mu náhodou nemám zavolat a omluvit se. Tak moc jsem ho chtěl zase slyšet. Potřeboval jsem vědět, že je v pořádku. Vždyť přece už měl jen mě. Byl jsem pro něj jako bratr a i přes to jsem ho odkopl. Chvílemi jsem měl dojem, že se ze sebe samého pozvracím. Zachoval jsem se jako ta největší svině a to jen proto, že jsem nechtěl vidět, jak ze sebe můj nejlepší kamarád dělá děvku. Byl jsem sobec. Kdybych byl opravdový přítel tak...nevím, co bych udělal, ale rozhodně bych mu neřekl ta hrozná slova.
„Jsi v pohodě, Ni?" zeptal se Zayn a odsunul mi pár neposlušných pramínků, které mi spadaly do očí. Vzhlédl jsem k černovláskovi a mírně se na něj pousmál. Byl jsem mu vděčný, že tu pro mě je, i když mě v podstatě ani nezná. Právě teď jsem potřeboval někoho, kdo mi řekne, co mám dělat, protože sám jsem neměl ani tušení, jak to teď bude dál „Zdáš se být trochu mimo."
„Pohádal jsem se s Louisem." Oznámil jsem mu a poslední zbytky úsměvu se mi vytratily z tváře. Zaynova přítomnost mě sice jistým způsobem uklidňovala, ale ani ona mě nemohl donutit zapomenout na mého nejlepšího přítele.
„Nechal jsem ho samotného, i když vím, jak moc mě potřebuje. Beze mě je ztracený." Zakňoural jsem a po tváři mi sjela první slza, po které následovala hned další a další až se z toho stal přímo vodopád.
„Nepřeháníš to trochu?" zeptal se mě s pozdviženým obočím Zayn, ale já odmítavě zavrtěl hlavou. On to nechápal. Ani nemohl. Neviděl, jak Louis trpěl, když mu zemřeli rodiče. Já ano. Jenže v té době měl mě. Měl někoho, kdo ho držel nad vodou, někoho, kdo se o něj staral a pomáhal mu. Teď neměl nikoho. Jen šéfa, který si s ním užívá nehledě na jeho psychický stav.
„Ne." Popotáhl jsem a zabořil si hlavu do jeho břicha. „Jsem jediná rodina, která mu zbyla. Nikoho jiného nemá." Slzami jsem mu smáčel tričko, ale bylo mi to jedno. Jediné na, co jsem právě teď dokázal myslet, byl Louis. „Slíbil jsem mu, že ho nikdy neopustím a pak jsem ten slib porušil. Jsem hrozný člověk." Brečel jsem dál, aniž bych třeba jen pomyslel na to, jak trapný vlastně jsem. „Nechal jsem svého nejlepšího kamaráda ve spárech jeho šéfa, který ho využívá jen na sex! Měl bych tady pro něj být. Přísahal jsem, že budeme navždy spolu, tak proč jsem ho poslal pryč? Proč jsem se mu nepokusil pomoct?"
„Nemůžeš ho z toho dostat." Ozval se Zayn po několika nekonečně dlouhých minutách ticha. Už jsem si pomalu začínal myslet, že mě začal nenávidět. „Louis se rozhodl pro Stylese pracovat dobrovolně. Jakmile podepíšeš smlouvu s ďáblem, není cesty zpět."
„Takže si o tom věděl?" zeptal jsem se ohromeně, ale následně jsem se jen nevesele uchechtl. „Jasně, že si o tom věděl. Jsi šéf Harryho ochranky. Musíš vědět, co se kolem něj děje."
„Je mi to líto, Nialle. Nedá se s tím nic dělat. Jediné, co mu může, alespoň trochu ulevit, je aby ses mu omluvil a přijal ho zase zpátky."
„Myslíš, že se mnou potom bude, po tom, co jsem mu řekl, mluvit?" zoufale jsem se na něj zadíval a modlil se, aby řekl ano. Chtěl jsem Louise zpátky. Neskutečně moc mi chyběl.
„Samozřejmě." Zayn mi věnoval povzbudivý úsměv a natáhl se pro můj mobil. „Jen mu zavolej a řekni mu, jak moc tě to mrzí."
„D-dobře." Smrkl jsem a roztřesenými prsty jsem našel Louisovo číslo. Bál jsem se, že mi to nevezme nebo hůř, že to zvedne, ale řekne mi, ať táhnu do háje. Srdce mi bušilo jako splašené. Takhle jsem se v životě ještě nebál.
„Nialle?" ozval se roztřeseným hláskem můj nejlepší kamarád. Měl jsem chuť to zavěsit a dojet za ním, abych ho mohl obejmout.
„Lou, je mi to tak líto. Nikdy jsem ti něco takového neměl říkat. Pořád tě mám rád. Jsi jako můj bratr. Nemůžu bez tebe žít. Tvoje práce mě jen zaskočila a...a...a nevím, co to do mě vjelo. Byl jsem sobec. Omlouvám se. Prosím, můžeš mi odpustit?" všechno jsem to ze sebe vychrlil takovou rychlostí, až jsem se bál, že mi nerozuměl, ale naštěstí už byl Louis na tyhle moje rychlo projevy natolik zvyklý, že rozluštil, co jsem mu tím chtěl říct.
„Nemáš se za co omlouvat." Řekl zlomeným hlasem, který jsem u něj naposledy slyšel po smrti jeho rodičů. Nemohl jsem uvěřit, že jsem mu tolik ublížil. „To já jsem ten, kdo ze sebe dělá děvku. Mezí mě, že si na to musel přijít takhle. Měl jsem ti to říct."
„Ne, zachoval jsem se hrozně. Jsem tvůj nejlepší přítel. Měl bych ti být oporou."
„Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo, Ni." Při těch slovech jsem se musel usmát. Byl jsem šťastný, že ho mám zase zpátky. „Děkuju, za všechno."
„Uf..." Odkašlal jsem si a utřel si z tváře všechny slzy. „Jsem rád, že už je mezi námi všechno v pohodě." Zasmál jsem se a posadil se. Už jsem déle nechtěl zůstávat v Zaynově klíně. Sice tam bylo teploučko a pohodlně se na něm leželo, ale nechtěl jsem nás zbytečně uvádět do rozpaků. „Teď můžeme konečně přestat s tím vyznáváním lásky a být zase normální."
„Dobře." Z reproduktoru se ozval Louisův smích a pak tichá nadávka. „Už musím jít. Zítra si zase zavoláme." S tím ukončil náš hovor a nejspíš se odebral, vykouřit ho svému šéfovi.
S povzdechem jsem se zvedl a začal uklízet prázdné láhve od piva, které jsme se Zaynem za večer vypili. „Takže je všechno opět v pořádku?" zeptal se černovlásek s úsměvem na rtech.
„Jo, díky. Bez tebe bych nejspíš nenašel odvahu, abych mu zavolal." Přešel jsem k němu a pevně ho objal. „Teď ti vážně dloužím."
„To si budu pamatovat." Zasmál se a začal mi pomáhat s úklidem. Byl jsem rád, že se nezmínil o mém zhroucení. Připadal jsem si trapně, když jsem se před ním tak lehce složil, místo toho, abych svoje problémy řešil jako dospělý. Zayn byl opravdu dobrý kamarád. Netušil jsem, co bych bez něj v téhle situaci dělal.
LOUIS:
Ráno jsem se probral po dlouhé době s dobrým pocitem. Byl jsem neuvěřitelně šťastný, že mám svého nejlepšího kamaráda zpět. Teď už jen zbývalo udobřit si Harryho. Byl jsem si víc než jistý, že je na mě pořádně naštvaný.
Vzal jsem si jen pár vteřin na promyšlení si toho, co udělám, abych napravil i svou poslední chybu, než jsem vstal a opatrně přešel do kuchyně, odkud už se ozývaly Harryho kroky.
„Dobré ráno." Pípl jsem a zůstal stát se sklopenou hlavou ve dveřích.
„Jsi vzhůru brzy." Poznamenal Kudrnáč, aniž by mi věnoval jediný pohled a dál připravoval snídani.
„Já..." odkašlal jsem si, aby se mi tak netřásl hlas. Pořád jsem byl v jeho přítomnosti mírně nervózní. „Rád bych se osprchoval, ale...no..." Najednou jsem nenalézal slova. Když jsem vylézal z postele, myslel jsem, že mám všechno promyšlené, ale nyní jsem se zasekl ve slepé uličce. Naštěstí jsem byl pro svého šéfa jako otevřená kniha, takže hned pochopil, co se vlastně snažím říct.
„Chtěl by ses umýt i zevnitř, že?" na jeho tváři se objevil ďábelský úsměv a několika dlouhými kroky se ke mně přiblížil. „S tím ti můžu pomoct." Špitl mi do ucha a naznačil mi, abych ho následoval. Poslušně jsem za ním cupital až do jeho koupelny, kde jsem se zastavil mezi dveřmi a čekal na nějaký rozkaz.
„Zavři za sebou." Nakázal mi a začal nastavovat vodu na příjemně teplou. Pozorně jsem ho sledoval a snažil se přijít na to, jak moc je na mě ještě naštvaný. Jenže Harry byl jedna velká záhada. Bylo téměř nemožné uhodnout, co má se mnou v plánu natož, jakou má náladu.
„Co kdybychom s tímhle něco udělali, hm?" zavrněl mi do ucha, když už jsme oba stáli v prostorném sprchovém koutu a voda kolem nás vytvářela příjemné teplo. Kdybych u svého šéfa neměl průšvih, tak bych se třeba i tetelil blahem. Jenže díky tomu, že mi včera tak trochu vypověděl mozek, jsem se spíš třásl obavami z toho, co se bude dít.
„Ano, prosím." Vzdychl jsem a mírně se předklonil, aby měl Harry lepší přístup k mému zadku. Jenže můj šéf mi dnešní sprchu nehodlal nijak ulehčit.
Místo toho, aby jednoduše vytáhl z mého pozadí tu divnou věc, tak s ní začal vše možně pohybovat a kroutit. Z mých úst se vydral zmučený sten, který stejně hned pohltila tekoucí voda, takže nebyl skoro slyšet.
„H-Harry..." Zasténal jsem a zvrátil hlavu dozadu. Kudrnáč se na mě natiskl ještě víc a začal mi okusovat krk, který jsem mu ochotně nastavil. Miloval jsem, když o mě takhle pečoval. Dokonce, i když jsem věděl, že je na mě naštvaný. Užíval jsem si jeho jemné polibky a nechával ho, aby mi butt plugem ojížděl zadek.
„Byl jsi moc zlobivý chlapeček." Ozval se jeho chraplavý hlas z ničeho nic a moje tělo ovanul chlad, protože se odtáhl a tu věc z mého pozadí vzal sebou. Nespokojeně jsem zamručel, ale jinak jsem se ani nepohnul. Jen jsem poslušně čekal, jaký bude jeho další rozkaz.
„Umyj se a až budeš hotov, počkej na mě v mojí posteli." Nakázal mi a pak jednoduše zmizel. S povzdechem jsem se zadíval na svůj vzrušený úd, který přímo prosil o uvolnění, ale jediný, kdo mu to mohl dopřát, se právě vypařil.
Jen horko těžko jsem ignoroval potřebu dotknout se sám sebe a pořádně se namydlil. Včera jsem neměl sílu se vysprchovat, takže jsem si to chtěl vynahradit. Minulou noc jsem byl tak vyčerpaný z toho, co se stalo, že jsem si prostě jen lehl a utápěl se v depresi, dokud mi nezavolal Niall. Jenže pak už hygienu neřešil. Jen jsem se radoval z toho, že mám svého nejlepšího přítele zpátky.
Po tom, co jsem se osušil, jsem se odebral do Harryho ložnice, přesně jak mi nařídil. Usadil jsem se na jeho posteli a nohy si přitáhl k hrudníku. Netušil jsem, co se mnou bude. Jako ostatně pokaždé. Sám sebe jsem se ptal, jak je možné, že jsem si ještě nezvykl na ten zvláštní pocit vzrušení, který se mi vždy rozlil žilami. Bylo to něco nepopsatelného. Něco z čeho se mi podlamovala kolena a nutilo mě to splnit jakýkoli příkaz, který by mi můj šéf mohl dát.
„Doufám, že uvažuješ nad tím, co si včera udělal." Zaslechl jsem ten chraplavý hlas, který mě vždycky nutil padnout na zem a žadonit třeba i o jediný dotek od jeho majitele.
„Je mi to moc líto." Pípl jsem v marné snaze trochu si ho udobřit. Zdálo se, že jsem předurčený v téhle práci neustále chybovat a štvát svého šéfa, který mě ještě nějakým zázrakem nevyhodil. Byl jsem vděčný, že pohár jeho trpělivosti ještě nepřetekl. Nechtěl jsem od něj odejít. Ani bych to nedokázal. Cítil jsem, že jsem k němu nějakým způsobem připoutaný. Moc jsem tomu zatím nerozuměl, jen jsem věděl, že nemůžu dostat padáka.
„To vím. Proto tvůj trest zmírním." Harry se na mě zadíval pohledem plným touhy, který naznačoval, že následující hodiny se ani jeden nepohneme z postele. Ta představa mi vůbec nebyla proti srsti. Právě naopak. Až moc se mi líbila.
„Spusť nohy dolů." Nakázal mi a já to okamžitě udělal. Byl jsem příliš nedočkavý. Harry to viděl, ale jediná jeho reakce na to bylo, jen krátké pousmání, které se vypařilo stejně rychle, jako se objevilo.
Kudrnáč ke mně přešel a já mu automaticky obmotal nohy kolem lýtek. Chtěl jsem ho mít, co nejblíže u sebe. Nedokázal jsem to vysvětlit. Jen jsem cítil nesnesitelnou potřebu být mu co možná nejblíže. Dokonce jsem byl tak drzí, že jsem ho chytil jednou rukou za zadek a druhou jsem zahákl za lem ručníku, který měl na sobě.
Harry mě naštěstí neodstrčil, jak jsem tak trochu očekával. Jen se pobaveně uchechtl a nechal mě, abych mu začal líbat podbřišek. Byl jsem ohromený tím, že mě nechal převzít iniciativu. Vždycky chtěl všechno řídit on, ale teď to nechával více méně na mě. Byl to nezvyk. Jenže stěžovat jsem si nemohl. Byl jsem rád, že ho můžu potěšit i podle svého.
Strhl jsem z něj ručník a chtěl si vzít jeho chloubu do pusy, ale to mi bylo odepřeno. Harry opět převzal kontrolu, což mi dokázal poněkud hrubím způsobem. Svalil mě na postel a ruce mi přišpendlil k matraci.
Sykl jsem bolestí a zavrtěl se pod ním v naději, že najdu nějakou pohodlnou pozici. Bohužel marně. Harry mě svíral pevně a odmítal mě pustit. „Na tohle dneska zapomeň." Zavrčel a konečně se ode mě odtáhl. Zamračil jsem se a promnul si bolavá zápěstí. „Radši si klekni na všechny čtyři čelem ke zdi." Nakázal mi chladným hlasem mezitím, co se zvedl, aby si pro něco došel.
Beze slova protestu jsem udělal, co řekl a čekal, co přijde jako další. V hlavě se mi odehrávaly všechny možné scénáře toho, co by mohlo následovat. Každý mě svým způsobem děsil i vzrušoval zároveň. Nebo právě ten strach z toho neznáma mi přišel tak vzrušující. Netušil jsem jak to přesně moje tělo má. Pořád jsem byl ohledně některých věcí zmatený.
„Tohle by ti pro příště mělo připomenout, komu vlastně patříš." Špitl mi do ucha, když se vrátil a připnul mi na krk obojek. Zakňučel jsem, když ho utáhl moc natěsno, ale i tak mi to moc nepomohlo. Pořád se mi těžko polykalo, i když mi ho Harry o něco povolil.
Aby toho nebylo málo, připnul mi k obojku řetízek, který následně přivázal k čelu postele. Teď jsem se vážně cítil, jak nějaký pes uvázaný k boudě. Věděl jsem, že si tohle zacházení zasloužím. Jenže to ještě neznamenalo, že mi to bylo příjemné. Bohužel jsem neměl právo něco namítnout. Zachoval jsem se hrozně, teď jsem musel přijmout následky.
Harry zatlačil na moje záda, takže jsem padl na lokty a nadzvedl mi zadek, abych byl pro něj ještě víc vystavený. Hned jsem pocítil, jak se mi tváře zbarvují do červena. Ještě pořád jsem se před ním trochu styděl.
Zaslechl jsem, jak můj šéf otevírá lahvičku s lubrikantem a následně už jsem cítil chladivý gel na svém vstupu. Zachvěl jsem se a čekal, až do mě pronikne svými prsty, ale to se nestalo. Místo toho, aby si mě připravil, do mě okamžitě přirazil. Celým tělem mi projela neuvěřitelná bolest. Přísahal bych, že kdyby mě teď někdo slyšel, tak by nejspíš zavolal policii, protože by si myslel, že mě tady Harry vraždí nebo něco takového.
„Prosím, dost." Fňukl jsem a snažil se od sebe svého šéfa odstrčit. Bohužel neúspěšně. „To bolí." Popotáhl jsem a nechal si po tvářích stékat horké slzy. Nikdy jsem si nemyslel, že by mi byl schopný takhle ublížit. Měl jsem v něj důvěru, ale ukázalo se, že se správným podnětem i Harrymu občas ujedou nervy.
„Tak mě zastav, Louisi." Špitl mi do ucha a přitom do mě začal tvrdě přirážet. „Řekni záchranné slovo." Zalapal jsem po dechu a na vteřinu vážně uvažoval, že to řeknu, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Nehodlal jsem podlehnout v jeho sadistické hře. Musel jsem mu ukázat, že něco vydržím.
„Harry, prosím." Vzdychl jsem těžce a zryl nehty do prostěradla. Bolest mi sice pořád vystřelovala páteří do zbytku těla, ale pomalu jsem začínal pociťovat i slast. Stačilo jen Kudrnáče nasměrovat na správný úhel. „Oh, Bože!" Pevně jsem zavřel oči a hlavu si opřel o polštáře. Můj šéf konečně našel ten uzlíček nervů, který mi vždy způsoboval nepředstavitelnou rozkoš.
Snažil jsem se nebýt tak hlasitý, abych druhý den mohl alespoň trochu mluvit, ale nedařilo se mi to. S každým přírazem se mi z úst vydral výkřik slasti, který nešel umlčet. Myslím, že v tuhle chvíli by mi nepomohl ani roubík. Stejně bych se snažil zničit si hlasivky.
„Už víš, komu patříš?" sykl mi do ucha a hrubě narazil do mé prostaty, čímž si vyloudil další hlasitý sten.
„T-to-tobě." Vydechl jsem namáhavě odpověď. Můj hlas zněl jinak. Skoro jsem ho nepoznával. „Jenom tobě. Nikomu jinému. Ach, Bože, Harry!" Vřískl jsem a skoro jsem se i udělal nebýt toho, že mi v tom můj šéf zabránil. Nespokojeně jsem něco zamručel, ale dostalo se mi jen štiplavého plácnutí po zadku. Zřejmě jsem neměl právo si stěžovat.
„Říkal jsem, že ti to jen tak neprojde." Vydechl mi do pokožky na krku, kterou následně skousl a vytvořil tak svůj podpis. Zasténal jsem, tentokrát o něco slaběji. Můj hlas mi vypovídal službu stejně jako zbytek těla. Byl jsem vyčerpaný a hlavě celý rozbolavělý. V tenhle moment jsem netoužil po ničem než po klidném bezesném spánku.
Harry se do mě po pár minutách udělal a samozřejmě mi zabránil v dosáhnutí mého vrcholu. Tak nějak mi došlo, co je mým trestem. Dnešní den budu mučen sexuální frustrací, která mě nejspíš brzo zabije. Zvlášť pokud si kudrnáč usmyslí, že mě bude provokovat. Což bylo vzhledem k jeho povaze dost pravděpodobné.
„Ještě jednou se opláchni a pak si na sebe něco obleč." Řekl, když rozvázal řetízek, který mě poutal k posteli, ale obojek mi nechal. Nejradši bych se ho zeptal, proč mi ho nesundá, ale nechtěl jsem na sebe zbytečně upozorňovat. Už tak jsem mohl být rád, že jsem vyvázl v celku lehce. Taky mi mohl nechat celý den v zadku zaražený vibrátor zapnutý na nejvyšší rychlost nebo mi rovnou mohl dát několik rán rákoskou.
Trestů, které mě mohli stihnout, bylo mnoho. Byl jsem v celku rád, že jsem vyvázl jen s natrženým pozadím. Mohlo to být o hodně horší.