LOUIS:
Následující den jsem se probral ve své posteli s příšernou bolestí hlavy. Na nočním stolku jsem měl prášky, které mi měli pomoct. Ochotně jsem je spolkl a znovu sebou praštil do postele. Na snídani jsem neměl sebemenší chuť, a jelikož mě Harry ještě nepřišel vzbudit, hodlal jsem ještě pár minut zůstat zahrabaný v peřinách.
Cítil jsem se hrozně a to ne jen díky kocovině. Ztráta mého nejlepšího kamaráda mě zasáhla. Nejhorší na tom celém bylo, že stačilo jen opustit Harryho a všechno by bylo zase jeho dřív. Jenže to jsem nemohl. Ať jsem se na to díval z jakéhokoli pohledu, představa, že bych odešel, se zdála téměř nemožná.
Všechno se mi hroutilo pod rukama. Na světě už mi nic nezbylo. Už tady nebyl nikdo, kdo by mě miloval. A nejhorší na tom celém bylo, že jsem si za to mohl sám. Nikdo mě k ničemu nenutil. Tuhle cestu jsem si vybral dobrovolně.
„Hodláš zůstat celý den v posteli?" ozval se chraplavý hlas ode dveří, který patřil mému šéfovi. Nic jsem mu na to neřekl. Jen jsem se zahrabal víc pod peřinu. Neměl jsem chuť se s ním bavit. To on byl příčina všeho zlého, co se mi včera stalo. Kdybych ho nepoznal, nikdy bych si takhle život nepokazil.
„Nebudu předstírat, že vím, jak se cítíš." Začal pomalu mluvit a přitom se usadil na kraji mé postele. „Protože pravda je taková, že nemám ani tušení, jaké to pro tebe je." Harry ze mě opatrně odhrnul přikrývku, aby mi mohl vidět do uslzených očí a zamračil se.
Několik dlouhých vteřin, které mi připadaly jako celá staletí, si mě prohlížel, než mi odhrnul vlasy z čela a bříšky prstů obkreslil konturu mé tváře. „Jsi tak nádherný." Vydechl užasle, ale vráska na jeho čela nezmizela. „Ale vůbec se mi nelíbí, že jsi smutný." Oznámil mi a natáhl se pro můj mobil, který mi následně podal.
„Zavolej Niallovi." Odpověděl na mou němou otázku. Prudce jsem zavrtěl hlavou a chtěl telefon zase položit zpátky na jeho místo, ale Harry mě zastavil. „Zavolej mu." Zopakoval svůj požadavek rázněji. „Jsem si jistý, že tě pořád má rád, jen tě nechce vidět trpět. Bojí se o tebe. Určitě svých slov litoval hned, jak je vyslovil." Ujistil mě Kudrnáč, když viděl můj nerozhodný výraz. Po té poslední větě už jsem váhal jen malý moment, než jsem vytočil Niallovo číslo. Na světě nebylo nic, co bych si přál víc, než to, aby mi můj nejlepší kamarád odpustil. Chtěl jsem ho zpátky. Sice to ještě nebyl ani den, co se se mnou přestal bavit, ale už tak mi neskutečně moc chyběl.
‚Ahoj, tady Niall Horan. Po zaznění signálu mi zanechte vzkaz.' Ozvalo se z telefonu a já to chtěl vzdát, ale Harry mi naznačil, ať začnu mluvit. Vůbec jsem netušil, co chci říct. Jen jsem věděl, že zoufale potřebuju svého nejlepšího kamaráda. Bez něj jsem nemohl normálně fungovat. Když byl pryč, bylo to stejné, jako kdybych ztratil část sebe. Možná to i tak bylo. Niall byl a vlastně pořád je významnou součástí mého života.
„Čau Ni." Řekl jsem, když se ozvalo hlasité pípnutí. „Tady Louis. Vím, že se mnou teď asi nechceš mluvit, ale to nevadí. Stačí, když budeš poslouchat." Namáhavě jsem polkl knedlík v krku a donutil se pokračovat. Nejradši bych zbaběle zavěsil, ale to nešlo. Dlužil jsem svému kamarádovi omluvu a navíc by mě Harry ani nenechal. „Vím, že ses o mně včera dozvěděl něco, co tě šokovalo a taky vím, že se zlobíš. Chápu to. Máš plné právo být na mě naštvaný a nepromluvit se mnou třeba do konce života, ale něco bys měl nejdřív vědět." Zhluboka jsem se nadechl a polkl slzy, které se mi draly do očí. „Moc mě to mrzí, ale práce pro Harryho není tak špatná. Rád bych ti to někdy vysvětlil, pokud bys mě nechal." Záměrně jsem se vyhnul očnímu kontaktu s mým šéfem a upřel pohled na dveře od koupelny, které byly mírně pootevřené. „Mám tě rád. Jsi jako můj bratr. Nechci tě ztratit jen kvůli hloupé práci, takže prosím, zavolej mi, až se na to budeš cítit." S těmi slovy mi Harry vtrhl telefon z ruky a vložil si ho do kapsy.
Okamžitě jsem ho okřikl a natáhl se pro svůj mobil, ale ničeho jsem nedosáhl. Akorát jsem svého šéfa pobavil. Frustrovaně jsem si povzdechl a vstal z postele. Niall mi pravděpodobně v nejbližší době stejně nezavolá, takže bylo jedno, kde mám telefon.
Ignoroval jsem fakt, že jsem nahý a prošel kolem Harryho do koupelny, kde jsem se zavřel a vlezl si do sprchy. Nutně jsem to po včerejšku potřeboval. Ještě pořád jsem na sobě cítil pach cigaretového kouře, alkoholu potu a sexu. Byla to nechutná kombinace, které jsem se chtěl co možná nejdřív zbavit.
Poté, co jsem se osušil a oblékl si čisté boxerky, jsem se vydal najít svého šéfa. Popravdě jsem ještě chvíli váhal, jestli si nemám náhodou opět vlézt do postele, ale hned jsem ten nápad zavrhl. Harry by pravděpodobně nebyl nadšený, kdybych se rozhodl celý den prospat. Klidně bych se mohl vsadit, že se mnou má na dnešek nějaké plány. Vždycky je měl. Pochyboval jsem, že někdy nastane den, kdy prostě jen zůstaneme doma a budeme se koukat na nějaké filmy, aniž bychom neskončili u sexu. Vlastně to nebylo nic zarážejícího. Byl jsem za to placený. Nebyl tady žádný důvod, aby se mnou Kudrnáč trávil čas jen tak pro zábavu. Nebyli jsme pár. To už bych si mohl konečně uvědomit.
„Sněz to." Nakázal mi Harry, když přede mě postavil talíř ze snídaní. Zašklebil jsem se, protože můj žaludek silně protestoval, proti přijmu jakéhokoli jídla, ale neměl jsem na vybranou. Kudrnáč by byl schopný tu se mnou sedět, dokud bych všechno nesnědl.
„Vidíš, jak hodný kluk umíš být?" špitl mi Harry ucha, poté co odnesl prázdný talíř a postavil se za mě. Cítil jsem, jak mi začal zasypávat polibky krk a zadní stranu ramene. Tiše jsem vzdychl a spokojeně se na něj natiskl. Líbilo se mi, když byl takhle něžný. Vždycky jsem se pak dokázal uvolnit a díky rozkoši zapomenout na všechny problémy.
„Pojď." Ozval se z ničeho nic a odtáhl se. Nespokojeně jsem se zamračil, ale jakmile jsem byl čelem ke svému šéfovi, měl jsem ve tváři oddaný výraz. Nechtěl jsem, aby viděl moje protesty. Stačilo mi, že jsem naštval Nialla nepotřeboval jsem si ještě proti sobě poštvat svého šéfa.
Harry mě zavedl k jídelnímu stolu, na který mě následně posadil. Nechápavě jsem se na něj zadíval a tiše čekal na jeho další krok. Byl jsem trochu nervózní a popravě jsem se i bál, ale snažil jsem se na sobě nedat nic znát. Musel jsem věřit, že by mi Kudrnáč nikdy nijak neublížil.
„Pamatuješ si na těch pět čísel ze včera?" zeptal se můj šéf a vytáhl z kapsy papírky s kontakty.
„Ano." Odpověděl jsem a zmateně těkal pohledem mezi Harryho rukou a jeho obličejem.
„Tak si jedno vyber." Nakázal mi, aniž by mi dal nějakou nápovědu toho, co se bude dít. Opět jednoduše zkoušel mou slepou důvěru. Někdy mi připadlo, že se vyžívá v mé zmatenosti, která se často mísila se strachem.
Pomalu jsem natáhl ruku a vzal si jeden papírek. Kudrnáč zbytek vložil zpátky do kapsy a podal mi můj telefon. Teď už sice bylo naprosto jasné, co se bude dít, ale já stále nechápal podstatu věci. V těchto věcech jsem byl stále ještě nezkušený. Zajímalo mě, jestli někdy budu schopný odhalit plány svého šéfa dříve, než mi je sám vysvětlí.
„Zavolej tomu člověku a nezavěšuj, dokud se neuděláš, dobře?" vykulil jsem oči, ale Harry už mě nevnímal. Jedním tahem ze mě strhl boxerky a donutil mě si lehnout na jídelní stůl. Vyděšeně jsem ho sledoval, ale jakmile se jeho tělo natisklo na to mé a jeho rty začaly laskat mou pokožku, všechny obavy se vytratily. Miloval jsem, když tohle dělal. Vždycky jsem se cítil v bezpečí a jistým způsobem i milován. Uvědomoval jsem si, že to jen iluze lásky, ale pomáhalo mi to se vyrovnat s tím malým hláskem uvnitř mé hlavy, který mi říkal, že prodávat své tělo je špatné.
„Louisi." Napomenul mě Harry a já se vrátil zpátky do reality. Roztřesenými prsty jsem vytočil číslo, které bylo napsané na malém lístečku, a modlil se, aby můj hovor nikdo nepřijal. Netušil jsem, jak budu schopen mluvit nebo dokonce srozumitelně komunikovat, zatímco mě bude Harry uspokojovat. Zdálo se to téměř jako nemožný úkol.
„Halo?" Ozvalo se z mého telefonu přesně ve chvíli, kdy můj šéf začal přejíždět rukou po něm polotvrdém penisu. „U telefonu Derek Simson, přejete si?"
„Ach..." Vydechl jsem, protože Harry se rozhodl nehrát fér. Jakmile uslyšel hlas vycházející z mého mobilu, zmáčkl mi mou chloubu, aby ze mě vymámil sten.
Musel jsem si odkašlat, abych nějak zamaskoval fakt, že se nechávám uspokojovat od svého šéfa, zatímco mluvím s někým jiným.
„A-ahoj." Zatnul jsem zuby, abych ze sebe nevydal další sten, protože kudrnáč začal tuhle hru trochu přiostřovat. „Tady Louis. Včera jsme se potkali v baru a ty si mi dal svoje číslo, vzpomínáš?" Volnou rukou jsem si zacpal pusu, abych nevydal nějaký nežádoucí zvuk. Tohle bylo těžší, než se zdálo. Zvlášť, když se Harry rozhodl, že můj penis obšťastní svou pusou. Kdybych mohl, vzdychal bych jako o život. Jenže jsem měl na drátě Dereka a nesměl jsem hovor zrušit, dokud nebude po všem.
„Jistě, že si vzpomínám." Prohlásil potěšeně muž, jehož tvář jsem si bohužel nepamatoval. Minulou noc jsem se soustředil jen na splnění svého úkolu. Lidé, se kterými jsem se bavil, mě nijak zvlášť nezajímali. „Doufal jsem, že se ozveš."
„J-jo...n-no..." Koktal jsem. Ne proto, že bych byl nervózní, ale proto, že jsem nedokázal normálně mluvit, když měl Harry mou chloubu v puse a k tomu do mě strčil ukazováček. Bylo to až příliš intenzivní. V tuhle chvíli bych nedokázal sestrojit srozumitelnou větu, ani kdyby mi šlo o život.
„Eh...já..." Odkašlal jsem si a hodil po kudrnáči vražedný pohled. Za tohle jsem ho pomalu, ale jistě začínal nenávidět. „Nejsem v tomhle moc dobrý." Vychrlil jsem v naději, že když budu mluvit rychleji, nebude se mi tak třást hlas. „Už je to dlouho, co jsem naposledy někoho měl a...a prostě tohle není moje parketa." Prudce jsem vydechl všechen vzduch z plic a doufal, že Derek mé divné chování připíše nervozitě.
„Chápu tě." Zasmál se a k mé úlevě mě vážně považoval jen za vystresovaného kluka, který si neví rady. „Taky mám občas potíže, co se týče randění."
„Tomu se dá jen těžko věřit." Odpověděl jsem a stále propaloval svého šéfa vražedným pohledem. Netušil jsem, co jsem udělal, že jsem si zasloužil takové mučení.
„Je to pravda." Ujistil mě Derek pobaveným tónem. Zjevně byl rád, že mu volám. Bylo mi ho líto. Od Harryho nebylo hezké, že mě donutil zahrávat si s city druhých jen pro svoje pobavení. No já se měl stát v následujících minutách ještě horším monstrem, než byl kudrnáč.
S tím, co mě napadlo, jsem mohl napáchat velké škody a nevědomky ublížit dvěma lidem, jenže to mi v ten moment vůbec nedocházelo. Jediné, co mě zajímalo, bylo jak se pomstít Harrymu a jak si konečně ulevit.
„Eh...Dereku?" jeho jméno jsem vyslovil pomalu. Někde hluboko v mé mysli se nacházel hlásek, který mě chtěl zastavit, ale byl příliš slabý. Poprvé za ty roky, co jsem na světě, se projevila moje sobecká a hlavně bezcitná část. Do téhle chvíle jsem ani netušil, že to v sobě mám, ale Harry mi nedal na výběr. Musel jsem to udělat, jinak hrozilo, že se zblázním.
„Mám takový problém." Jakmile jsem to dořekl, můj šéf na mě upřel svůj propalující pohled a přerušil veškerou činnost. Díval jsem se mu do očí a uvažoval nad tím, co se mu asi honí hlavou. Harry Styles byl bezpochyby záhadný muž. Nikdy jsem do něj neviděl a smutnou pravdou bylo, že nejspíš nikdy ani neuvidím.
„Co je to za problém?" zeptal se Derek zaujatě. Evidentně patřil k těm chlapům, kteří nemají problém s jednorázovými záležitostmi, ale něco mi říkalo, že se mnou by to klidně mohl myslet i vážně. V jeho hlasu byl určitý zájem o mou osobu. Určitě to nebyl zlý člověk, ale já si nemohl pomoct. Potřeboval jsem se uvolnit a tohle byla jediná cesta.
„Takový, který nechceš, aby se ti stal na veřejnosti." Odpověděl jsem a přitom s klidem sledoval, jak Harryho oči tmavnou. Jen jsem si nebyl jistý, jestli to bylo kvůli vzteku nebo chtíči.
„Oh..." Na druhé straně bylo chvíli ticho. Derek zjevně váhal, jestli mi má pomoct, ale netrvalo to dlouho, než podlehl svým touhám. „Způsobil jsem ti ten problém já?" zeptal se samolibě, což u mě vyvolalo pobavený úšklebek. Harry ho však rychle smazal tím, že do mě tvrdě přirazil. Musel jsem se kousnout do předloktí, abych nevykřikl. Teď už jsem s jistotou mohl říct, že je naštvaný. Evidentně se mu ani trochu nelíbilo, kam můj rozhovor s Derekem směřuje.
„N-ne." Vydechl jsem trhaně, jakmile začala bolest ustupovat. „Ale můžeš mi ho pomoct vyřešit." Řekl jsem už normálním tónem. Můj šéf mi věnoval jen vyzývavý pohled, než začal přirážet. Bylo to skoro, jako kdyby mi říkal, že tuhle hru můžou hrát dva.
„To samozřejmě můžu." Zareagoval pohotově Derek. „Mám za tebou přijet?" nad tou otázkou jsem jen protočil oči a znechuceně se zašklebil. Nestál jsem o nikoho jiného. Bohatě mi stačil můj neuvěřitelně sexy šéf.
„Ne. Jsem v práci a potřebuju se nutně udělat." Oznámil jsem mu a doufal, že tohle mučení už brzo skončí. Harry se záměrně vyhýbal mé prostatě, takže jsem potřeboval vyslat nějaký impuls, který by ho tuhle směšnou hru donutil ukončit.
„Jsi to, ale zlobivý chlapeček." Zasmál se Derek, ale mě na tom nic vtipného nepřišlo. Už jsem to chtěl mít za sebou.
„Ano, jsem zlobivý chlapeček." Zopakoval jsem, na což Harry jen souhlasně zamručel. „Ale taky jsem bolestně nadržený chlapeček, takže už prosím něco udělej." Poslední slova byla spíše mířena k mému šéfovi, ale to Derek netušil.
„Dobře. Tak..." Další slova už jsem neslyšel, protože Kudrnáč se konečně začal věnovat mé prostatě.
Z mých úst se začaly linout výkřiky rozkoše. Derekův hlas se ztratil někde v dálce. Jediné, co jsem v tu chvíli dokázal vnímat, byl Harry, který se ve mně pohyboval téměř nelidským tempem.
Cítil jsem, že má na mě můj šéf pořádnou zlost, ale už bylo pozdě litovat svých činů. Teď už jsem mohl jen počkat na osvobozující orgasmus, který se neúprosně blížil, a pak si slíznout všechny následky. Bylo více než jasné, že za tohle mě Kudrnáč při nejlepším ošuká do bezvědomí. Radši jsem si ani nechtěl představovat, co by se stalo v nejhorší možné variantě trestu.
Telefon i Derek už dávno zůstali zapomenuti na stole, zatímco moje ruce se přemístily na Harryho záda, kde jsem mu nehty začal vytvářet červené rýhy.
Sténal jsem jako o život a prosil o víc. Myslím, že jsem i párkrát vykřikl jméno mého šéfa, což bylo vůči Derekovi nejspíš hodně kruté, ale nestaral jsem se. V ten moment mě nezajímalo nic, co se netýkalo mého vyvrcholení.
Naposledy jsem přirazil boky proti těm Harryho a moje tělo pohltil dech beroucí orgasmus. Bohužel můj šéf se ještě pár minut nechystal přepadnout přes okraj rozkoše a tak jsem se pod ním ještě několik okamžiků svíjel jako žížala a snažil se uniknout z jeho sevření.
Byl jsem příliš citlivý na to, abych dokázal zvládat jeho přírazy, ale záchranné slovo jsem nepoužil. Věděl jsem, že mě budou čekat mnohem horší věci. Navíc trochu toho nepohodlí jsem si po tomhle zasloužil. Vůbec jsem nemyslel na to, že moje činy mohou někomu ublížit. Jediné, co mě zajímalo, bylo moje uspokojení.
Cítil jsem se kvůli tomu hrozně, ale nedalo se nic dělat. Čas se zpátky vrátit nedá. Tuhle hloupost jsem si jen mohl připsat na seznam chyb, které jsem v poslední době napáchal.
„Nemysli si, že ti tohle jen tak projde." Špitl mi do ucha Harry, jakmile vydýchal svůj orgasmus. „Tohle jsme si nedomluvili." Řekl vztekle a vysunul se ze mě. Zahanbeně jsem sklopil oči a počkal, než se trochu vzdálí, než jsem se opatrně postavil na vlastní nohy.
Kudrnáč ještě přes rameno vyštěkl, abych zůstal na místě a tak jsem se vrátil zpátky do původní pozice. Nechtěl jsem ho rozzlobit ještě víc. Od teď jsem si slíbil, že budu ten nejposlušnější zaměstnanec jakého, kdy Harry měl. Opravdu jsem nechtěl, aby mě vyhodil. Čas strávený s ním určitým způsobem hojil mé zraněné srdce, které bylo po ztrátě mé rodiny značně poničeno.
Kudrnáč se po pár minutách vrátil i s butt plugem a vsunul ho do mě. Nemusel ani říkat, že je to proto, aby ze mě nevyteklo jeho sperma. Chtěl, aby ve mně byl kousek z něho. Jedině, tak si mě mohl dostatečně označkovat a dokázat mě i sobě, že patřím jen a jen jemu.