LOUIS:
Zbytek dne jsem měl tak nějak v mlze. Jen okrajově jsem vnímal Harryho příkazy, které bohužel zahrnovaly jen práci. Od toho našeho dostaveníčka v zasedačce se mě ani nedotkl. I bez mučení bych přiznal, že se mi to moc nelíbilo. Sex s mým šéfem za peníze byl možná proti mým morálním zásadám, ale to nic neměnilo na faktu, že Kudrnáč to se mnou opravdu uměl. Byl jsem přesvědčený, že tak silný orgasmus s nikým jiným nezažiju a každým dnem jsem chtěl víc. Začínal jsem se bát, že se na tom stávám závislým.
„To mi tímhle chováním chceš říct, že pro dnešek už nic nebude?" zeptal jsem se u večeře s o něco ostřejším tónem, než jsem původně zamýšlel. Nechtěl jsem na něj přímo vyjet, ale zdálo se, že už nadále nedokážu svoje emoce držet pod kontrolou.
„Dávej si pozor na jazyk, chlapečku." Napomenul mě můj šéf s tvrdou maskou, která sice neukazovala žádné city, ale přímo křičela, že buď jsem, nebo brzo budu v pořádném maléru.
„Omlouvám se." Pípl jsem a zahanbeně sklopil pohled k talíři s večeří.
Harry byl neskutečně chladný. Jako kdyby všechnu svou vřelost vyčerpal, když mě líbal v té zasedací místnosti. Vůbec se mi to nelíbilo. Chtěl jsem zpátky mého sexy šéfa, který se na mě mile usmívá a povídá si se mnou, když mě zrovna nevyužívá na jiné aktivity.
„Nevím, co to do mě vjelo." Dodal jsem k té omluvě a donutil se vložit si do úst další sousto. Z nějakého důvodu jsem neměl ani trochu hlad. Nejradši bych si šel hned lehnout, ale nesměl jsem, dokud mi to Harry nedovolil. Jenže ten, bohužel pro mě, nevypadal, že by se chystal do postele.
„Já ano." Řekl s povzdechem Kudrnáč a promnul si kořen nosu. „Chceš sex." Oznámil mi prostě, jako kdybychom se bavili o počasí. Zjevně ho tahle konverzace spíše otravovala.
„Nezáleží na tom, co chci." Vypadlo ze mě dřív, než jsem si to stačil rozmyslet. „Jsem jen tvoje děvka. Mám uspokojovat tvoje potřeby. Takže je jedno, po čem toužím. Pokud ty nesvolíš, nic se nestane." Celou dobu, kdy jsem mluvil, jsem se vidličkou šťoural v jídle, aniž bych se na svého šéfa třeba jen podíval. Až příliš jsem se bál toho, co bych v jeho očích mohl najít.
„Tak za prvé." Ozval se Harry po krátké chvíli ticha. „O tom, jestli jsi děvka, už jsme mluvili. Nenuť mě to opakovat dvakrát." Jeho tón byl ledový jako led a ostrý jako břitva. Netušil jsem, co se mu odehrává v hlavě, ani jestli je naštvaný nebo je tohle jen jeho normální způsob konverzace. Opravdu jsem nevěděl a to mě na celé té situaci neskutečně frustrovalo.
„A za druhé." Pokračoval Kudrnáč, aniž by ode mne odtrhl pohled. Cítil jsem, jak se do mé pokožky vpalují jeho oči. Nedalo se říct, že by mi to bylo dvakrát příjemné, ale nedalo se s tím nic dělat. Nemohl jsem mu prostě oznámit, že se mi nelíbí způsob, jakým se na mě kouká a čekat, že se mi přizpůsobí. To by se stejně nestalo.
„Pleteš se." Promluvil jako by nic. „Možná ti platím za sex, ale to neznamená, že tvoje potřeby nemají žádnou váhu. Samozřejmě, že mají. Naše aktivity uzpůsobuji vždycky tak, aby vyhovovali nám oběma." Oznámil mi bez mrknutí oka. Nechápal jsem, jak pro něj může být tohle téma tak jednoduché. Já byl červený až na zadku. Říct, že jsem se styděl o těchto věcech mluvit, by bylo příliš málo.
„Takže se mnou neděláš všechno, co bys chtěl?" zeptal jsem se i přes to, že z tohohle tématu bylo poněkud trapně.
„Ne." Vydechl prostě, což mě konečně donutilo k němu zvednout pohled. V jeho tváři se nedalo nic vyčíst. Jako obvykle. Harry uměl evidentně ukazovat jen chtíč a vztek. Zbylé emoce jeho obličej nedokázal promítnout. „Ale časem se k tomu dostaneme." Dodal, když spatřil, jak se mračím.
„Louisi, nemůžu tě hned teď vzít, svázat tě a začít s tebou dělat všechny ty věci, po kterých toužím." Promluvil po pár minutách, kdy nejspíš čekal, že taky něco řeknu. „Nevydržel si ani pár ran bičem. Byl bych blázen, kdybych si myslel, že zvládneš svorky na bradavky, roubíky, provazy, rákosky a další věci, které tady mám. Po tom útěku jsem usoudil, že na tebe musím jít pomaleji." Dokončil svůj monolog a zvedl se od stolu. Odnesl svůj i můj talíř do kuchyně a vyhodil zbytky. Bylo více než jasné, že ani jeden z nás nemá na jídlo ani pomyšlení.
„Je mi to líto." Ozval jsem se za jeho zády, když dával nádobí do myčky. „Byla to hloupost. Neměl jsem utíkat." Harry mi věnoval jen nic neříkající pohled a zapnul přístroj, aby za nás umyl talíře od večeře. „Nemusíš být tak mírný. Tenkrát mě to zaskočilo. Nic víc. Teď jsem připravený."
„Vážně?" uchechtl se a nedůvěřivě si mě prohlédl. „Máš ten dojem, že zvládneš, když tě přivážu k posteli, strčím do tebe vibrátor zapnutý na nejvyšší rychlost, na bradavky ti připnu svorky, které ti do těla vystřelí bolest, jakou si ještě nezažil a dovrším to tím, že tě donutím mi ho vykouřit takovým způsobem, že nebudeš moc ani dýchat?"
Hlasitě jsem polkl a zůstal na něj nevěřícně zírat. Neměl jsem ani tušení, že o něčem takovém sní. Vlastně ani nevím, co jsem si představoval, ale tohle určitě ne.
„Nebo snad myslíš, že vydržíš, když ti zmaluju zadek čistě jen pro mé potěšení, zatímco v tobě bude vibrátor, kterým budu šukat tu tvojí nádhernou úzkou dírku?" Harry se ke mně začal nebezpečně přibližovat, zatímco mluvil. Nevědomky jsem začal couvat, ale když jsem narazil na stěnu, už nebylo úniku.
Harry se zapřel rukama vedle mé hlavy, takže mě prakticky uvěznil mezi sebou a zdí. Zalapal jsem po dechu a vyděšeně se mu zadíval do očí, ve kterých jsem marně hledal ujištění, že všechno bude v pořádku.
„Tak co? Chceš, abych to udělal? Toužíš, abych ti způsobil bolest, kterou tě přivedu k orgasmu?" Šeptal těsně u mých rtů, zatímco já se snažil vsáknout do stěny za mnou. Nechtěl jsem tady být. Tenhle rozhovor se zvrtnul, v něco, co mě děsilo. Ani trochu se mi celá tahle situace nelíbila.
„Ne." Vydechl jsem se slzami v očích. Sklopil jsem pohled zahanben tím, jak slabý jsem ve skutečnosti byl. Možná jsem se dokázal přizpůsobit sexu s Harrym, ale určitě jsem nezvládal pomyšlení na to, že by mě až takhle využil. Až moc jsem se bál něco z toho zkusit. Bolest mě ještě pořád děsila.
„Nic ti nevyčítám." Řekl pro změnu hřejivým tónem a donutil mě se na něj podívat. „Chce to čas. Toho máme dostatek." Mírně se na mě usmál a na pár krátkých vteřin spojil naše rty. „Není kam spěchat. Nejdřív tě začneme učit přijímat malou bolest a postupně to začneme navyšovat, dokud se nedostaneme k tvé hranici. Pak teprve přijdou na řadu věci, o kterých jsem mluvil."
Snažil jsem se zůstat silný, ale pravda byla, že jsem se neskutečně bál toho, že by někdy mohl ty věci uskutečnit. Vždycky jsem měl strach z něčeho nového. Tohle nebyla výjimka. Jenže jsem neměl na vybranou. Musel jsem se přizpůsobit, nebo skončit. Druhou možnost jsem si nemohl dovolit. Nebyl jsem v situaci, kdy bych mohl dopustit, abych udělal nějakou hloupost.
HARRY:
Sledoval jsem Louise, jak se klepe a snaží se přesvědčit sám sebe, že tuhle práci potřebuje natolik, aby vydržel všechno to, co jsem mu řekl.
Na jednu stranu jsem ho chápal. Práce pro mě byla více než děsivá. Zvláště pro někoho, kdo se v tomhle světě nikdy dřív nepohyboval. Jenže na tu druhou jsem mu nemohl nijak pomoct. Tohle byl jeho vnitřní boj. To jestli zůstane, bylo čistě jen na něm. I když jsem si byl jistý, že bych časem našel něco, čím bych ho dokázal přivézt zpátky, kdyby skončil. Už od malička jsem byl zvyklý dostávat to, co jsem chtěl. Louis nebyl výjimka.
„Uvolni se." Zašeptal jsem mu do krku, když jsme už pár minut jen tak stáli a on se pořád třásl. „Neublížím ti. Nic z toho neudělám, dokud si nebudu jistý, že jsi připravený." Ujistil jsem ho s drobným úsměvem a něžně ho pohladil po tváři.
„A co když nikdy nebudu?" vydechl roztřeseným hláskem, který napovídal, jak moc se ve skutečnosti bojí.
„Tak najdeme způsob, jak to vyřešit." Řekl jsem a odtáhl se od něj. „Jsi dokonalý asistent. Nejen v posteli, ale i v běžné práci. Nehodlám se tě v nejbližší době zbavit." Louis mírně zčervenal a pousmál se. Opět jsem ho pohladil po tváři a natiskl se na něj. „Pojď." Špitl jsem mu do pokožky na krku, kterou jsem následně zkousl. „Myslím, že tohle celé začalo, protože si měl dojem, že tě zanedbávám."
S těmito slovy jsem ho vzal za ruku a dovedl ho do koupelny, kde jsem z nás pomalu svlekl oblečení. Přitom jsem ho jemně líbal a snažil se, aby se se mnou opět cítil v bezpečí. Dnes jsem ho musel pořádně vyděsit. Tímhle jsem to chtěl napravit a soudě podle jeho spokojených vzdechů se mi to i dařilo.
Nastavil jsem sprchu na příjemně teplou a vtáhl ho k sobě pod vodu. Nechal jsem kapky, aby mi to drobné stvoření pořádně namočili a já ho mohl snadněji umýt. Předtím jsem ho, ale samozřejmě narazil na stěnu sprchového kouta a vnikl do něj nejdříve jedním prstem.
Z Louisových úst se vydral slastný sten, který se následně proměnil ve výkřik rozkoše, když jsem přidal další prst a narazil na jeho prostatu. Už jen z těchto neskutečně sexy zvuků se začala moje chlouba probouzet k životu. Nemohl jsem se dočkat, až se okolo mě stáhne modroočkova dokonalá dírka, ale ovládl jsem se. Nejdřív jsem si ho musel připravit, abych mu způsobil, co možná nejmenší bolest. Potřeboval jsem, aby mohl zítra chodit. Nemohl a ani jsem nechtěl ho nechávat doma jen proto, že jsem se nedokázal udržet na uzdě. Byl by to zbytečný a hlavně otravný problém, kterému jde lehce předejít. Logicky vzato tady nebyl důvod to uspěchat. Svoje uvolnění dostanu tak jako tak. Nezáleželo na tom, jestli to bude ihned nebo až za několik minut.
„Ach bože!" Vykřikl Louis a snažil se zarýt nehty do kachliček. „Harry prosím!" Zakňučel po chvíli a netrpělivě proti mně přirazil v zoufalé snaze získat víc tření.
„Řekni mi, Louisi." Vydechl jsem hlasem, který byl zastřený chtíčem. „Jak něco tak krásného, může být tak netrpělivé?"
„Myslíš, že jsem krásný?" vypadlo z něj po nějaké době, kdy jen zaraženě stál a tiše vzdychal.
„Kdybych si to nemyslel, neřeknu to." Ujistil jsem ho a vytáhl z něj prsty. Místo nich jsem k Louisovu vchodu natiskl špičku svého penisu, což donutilo Louise zoufale zakňučet.
„Harry prosím!" Snažil se proti mně přirazit, ale já tomu vždycky zabránil. Nechtěl jsem, aby si ublížil. Odůvodnil jsem si to tím, že nestojím o potíže, které by nastaly, kdyby se mu něco stalo, ale tichý hlásek v mé hlavě mi napovídal, že mi na něm jednoduše záleží a nechci ho vidět trpět.
„Už jen chviličku a dostaneš to, po čem toužíš." Ujistil jsem ho a začal mu okusovat krk. Přitom jsem pomalu začal svou chloubou vnikat do jeho těla. Louis hlasitě vzdychal moje jméno a nakláněl hlavu tak, abych měl lepší přístup k jeho pokožce.
Z mých úst také unikl tichý sten v podobě jeho jména, když jsem v něm byl konečně až po kořen. Byl to nepopsatelný pocit. Nikdy jsem se tak skvěle necítil. Připadal jsem si jako v ráji. Tohle byl ten nejdokonalejší zážitek, jaký jsem za dlouhé roky zažil.
Jakmile jsem opět dokázal normálně uvažovat, opatrně jsem pohnul boky, abych se ujistil, že Louise nic nebolí a můžu pokračovat.
Hodně lidí si myslí, že každý dominant musí být ke svému submisiovi vždy jen hrubý, ale to není pravda. V tomhle vztahu nejde o to ublížit tomu slabšímu. Jde tu o vzájemnou důvěru a porozumění. Nikdy jsem nechápal lidi, kteří se vyžívali v tom, když druhý trpěl. Vždycky jsem zastával názor, že chvilková bolest nikomu neublíží jen v tom případě, že se brzy promění na slast. Tohle by si podle mě měl uvědomit více dominatů. Bohužel najdou se i tací, kteří svoje partnery týrají a omlouvají to tím, že je to styl jejich života. Což je blbost.
Z mých úst unikl tichý sten, když jsem začal pomalu pohybovat boky. Tohle byl ten nejlepší pocit, jaký jsem kdy zažil. Neuměl jsem si představit, že až Louis odejde, najdu někoho tak dokonalého.
„Harry!" Zasténal modroočko a zaklonil hlavu natolik, až se dotýkal vlasy mého ramene. Přitom zaryl nehty do mého stehna. Podle štípání jsem poznal, že mi tam zanechal několik krvavých čar. Nic jsem mu však neřekl. Jen jsem slastně vydechl všechen vzduch z plic a začal do něj přirážet v o něco rychlejším tempu.
Louis hlasitě sténal mé jméno a zdálo se, že každá buňka v jeho těle se svíjí rozkoší. Potěšeně jsem se ušklíbl a pevně mu stiskl boky. Neměl jsem rád, když proti mně někdo přirážel. Miloval jsem pocit nadvlády. Chtěl jsem řídit každý pohyb, každý nádech, dokonce i každý jednotlivý tep Louisova srdce. Odmítal jsem si připustit, že některé věci prostě nedokážu kontrolovat.
„Oh, bože!" Vykřikl opět Louis a jeho hlava spadla mezi jeho ramena. Poznal jsem, že nemá daleko k orgasmu, ale chtěl jsem to ještě trochu protáhnout. Původně jsem ani neměl v plánu si ho dnes vzít i po druhé, jenže když jsem viděl, jak moc je zklamaný z nedostatku mého zájmu, přehodnotil jsem svá rozhodnutí. Konec konců, platil jsem mu víc než dost. Neměl jsem důvod odmítnout, pokud se sám nabízel.
Úmyslně jsem tomu drobnému modrookému stvoření zabránil v několika orgasmech, už jen proto, abych mu dal najevo, že mi patří. Byla to taková moje úchylka. Rád jsem svým podřízeným ukazoval, kdo je tady pánem.
„Já už to nevydržím." Zakňučel Louis, když už se celý třásl a hrozilo, že se mu podlomí kolena, od toho jak byl vyčerpaný. „Prosím, Harry." Špitl a jedna neposlušná slza mu sjela po tváři. „Prosím." Vydechl zlomeně a opřel si tvář o kachličky, aby získal oporu, protože nohy ho začínaly zrazovat.
„Otoč se." Nařídil jsem mu a vystoupil z něj. Louis nespokojeně zakňoural, ale poslechl bez sebemenšího zaváhání.
Vyhoupl jsem si ho na sebe tak, aby mi musel obmotat nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Opatrně jsem do něj opět vnikl a téměř ihned začal špičkou penisu dráždit jeho prostatu. Louis slastně zasténal. Jeho hlava spadla dozadu, čehož jsem hned využil a začal mu jazykem dráždit jeho citlivé místečko.
„Jestli se neuděláš dřív než já, tak se neuděláš vůbec." Upozornil jsem ho mezi vzdechy. Cítil jsem na sobě, že už mi stačí jen málo a bude po všem. Chtěl jsem Louisovi dopřát orgasmus za to, jak hodným klukem byl po celý den, ale pochyboval jsem, že bych na to našel energii, až sám vyvrcholím. Držet ho ve vzduchu a ještě do něj přirážet bylo dost vyčerpávající.
Z Louisových rtů unikla tichá nadávka, která hned zanikla ve výkřiku mého jména, když modroočka zasáhl, dech beroucí orgasmus. Louis se mě křečovitě chytil a natiskl se ne mě celým svým tělem, jako kdyby se zoufale snažil dotýkat se mě co možná největší plochou těla.
Sám jsem se udělal jen několik málo vteřin po něm. Pomalu jsem ho položil na zem a pečlivě z něj smyl všechen pot smísený s naším spermatem.
Jakmile jsme byli čistí, odnesl jsem to drobné klubíčko k němu do pokoje a položil ho na postel. Odhrnul jsem mu neposlušné pramínky vlasů z čela a přikryl ho. Při tom pohledu jsem se musel usmát. Vypadal více než spokojeně. Nemohl jsem si pomoct. Toužil jsem se na něj dívat navěky.
Možná to bylo šílené a určitě to bylo proti všem mým zásadám, ale nějakou dobu jsem u něj zůstal. Nijak jsem se ho nedotýkal. Jen jsem tam tak seděl a sledoval, jak se choulí do klubíčka a na tváři se mu rodí drobný úsměv. V ten moment bych dal nevím, co za to, abych se dozvěděl, o čem se mu zdá.