LOUIS:
Jen velice neochotně jsem na Harryho příkaz vstal, a došoural se do kuchyně. Nejradši bych dnes zůstal v posteli. Hezky schovaný před světem a svým šéfem, který mi pravděpodobně bude následující dny předhazovat svou výhru.
Většinu noci jsem na sebe byl neskutečně naštvaný. Nikdy jsem neměl dovolit, abych podlehl svým touhám. Teď už mi nezbývalo nic jiného, než se modlit, aby na mě byl můj šéf mírný a nedonutil mě tu odpornou věc nosit každý den. To, ale bohužel byla jen marná naděje. Kudrnáč se vyžíval v tom, když mě mohl týrat. Délka mého trestu to jen dokazovala.
Moc jsem se sice ve světě dominantních a jejich podřízených nevyznal, ale byl jsem si zatraceně jistý, že ostatní nadřízení jednoduše nasekají svým partnerům na zadek a tím trest končí. Jediné vysvětlení pro to bylo, že můj šéf se vyžíval v mém utrpení.
Usadil jsem se na barové stoličce a tiše vyčkával, než přede mě Harry postaví snídani. Popravdě jsem neměl vůbec hlad, ale vsadil bych se, že Kudrnáč by žádné výmluvy nepřijal a donutil by mě všechno sníst.
Z mých úst unikl povzdech, který naštěstí můj šéf nezachytil. Ani v nejmenším jsem nestál o to, aby se zeptal, co mi dneska ráno je. Protože pak bych mu musel říct pravdu. Klidě bych vsadil všechno, co mám, že kdybych mu připomněl naší sázku, tak by mi okamžitě nakázal, abych si tu odpornou věc nasadil. O to jsem vážně nestál.
„Natáhni ruku." Přikázal mi z ničeho nic Harry, čímž mě vytrhl z mých myšlenek. Chvíli jsem na něj jen zmateně koukal, ale on mě úspěšně ignoroval. Místo toho netrpělivě popadl mé zápěstí a přitáhl si ho k sobě. Zvědavě jsem se na něj zadíval, ale i když jsem se hodně snažil, nepovedlo se mi odhalit jeho plán. Jako ostatně pokaždé. Doufal jsem, že někdy v budoucnu dokážu odhadnout, co na mě chystá. Rozhodně bych si tím ušetřil spoustu nervů.
Kudrnáč nasměroval svou druhou ruku do své kapsy a vylovil z ní erekční kroužek. Zalapal jsem po dechu a vyděšeně se na něj zadíval. Bál jsem se, že chce, abych si ho nasadil a šel tak s boulí v kalhotách do práce. Už jen z toho pomyšlení se mi chtělo brečet. Tohle mi přece nemohl dělat.
„Nekoukej na mě tak." Zasmál se můj šéf a vrátil se k přípravě snídaně. „Je to tvoje. Můžeš tu věc vyhodit nebo si jí nechat. Je mi to jedno. Vyhrál jsi." Oznámil mi s lhostejným tónem.
„Cože?" zamračil jsem se a snažil se v celé téhle situaci najít nějakou jeho lest, ale ani za nic jsem nemohl přijít na to, jakou hru to sakra hraje. „Vždyť jsem se včera udělal. Prohrál jsem."
„Louisi." Harry se na mě usmál a přešel ke mně, aby mohl vzít mou tvář do dlaní. „Dovolil jsem ti vyvrcholit, pamatuješ? Viděl jsem, jak moc se snažíš být hodný kluk. Chtěl jsem ti dát odměnu a tak jsem řekl, že se můžeš udělat." Kudrnáč přejel palcem po mém spodním rtu a na chvíli to vypadalo, jako kdyby mě chtěl políbit, ale nakonec si to rozmyslel. „Byl jsi pro mě moc šikovný." Zašeptal místo toho a něžně mi prohrábl rozcuchané vlasy. Mírně jsem se usmál a odolal pokušení natisknout se na jeho pravou ruku, která ještě pořád ležela na mé tváři.
„Děkuji." Vydechl jsem a nechal Harryho prsty prozkoumávat mé tělo. Najednou se zdálo, jako kdyby se můj šéf ztratil ve svých myšlenkách a jeho ruce začaly něžně přejíždět po mé horní polovině těla. Připadalo mi, jako kdyby byl v nějakém transu. Skoro jako kdyby přestal vnímat okolí. Pozorně jsem sledoval jeho výraz a snažil se přijít na co myslí, ale nedařilo se mi to.
Jeho oči ztmavly, ale neovládala je touha jako pokaždé, když se to stalo. Bylo v nich něco jiného. Něco co jsem nedokázal pojmenovat. Což bylo jediné štěstí. Na něco takového jsem nebyl připravený.
Z našich myšlenek nás probral až kávovar, který začal hlasitě pípat. Harry sebou trhl, jako kdyby dostal ránu elektrickým proudem a odtáhl se ode mě. Beze slova přešel zpátky k lince, kde nám nachystal snídani a připravil kávu.
Po celou dobu, co jsme tam tak seděli a v tichosti jedli, mezi námi vládla zvláštní atmosféra. Připadalo mi, jako kdyby Harry byl ztracený ve svém vlastním světě, ale přesto byl nějakým způsobem i tady se mnou a pozoroval každý můj pohyb. Byl jsem z toho celkem nesvůj, ale nedovážil jsem se promluvit. Něco mi říkalo, že je lepší být zticha.
„Obleč se. Za patnáct minut odjíždíme." Oznámil mi Kudrnáč, když jsme dojedli a začal uklízet nádobí do myčky. Beze slova jsem se zvedl a odešel do svého pokoje, abych ze sebe mohl udělat člověka. Rychle jsem provedl ranní hygienu a hodil na sebe ten příšerně předražený oblek.
Celou cestu do práce jsem se snažil nevnímat ten zvláštní vzduch, který se kolem nás vznášel. Cítil jsem, že je něco jinak. Nedokázal jsem sice říct, jestli je to něco špatně nebo jestli jde o něco jiného, ale mohl jsem s jistotou říct, že Harry je dnes jiný.
„Za hodinu je porada kvůli té výstavbě hotelu na Havaji. Chci, aby sis prošel tyhle složky a řekl mi svůj názor." Rozkázal mi chladným hlasem a podal mi štos papírů. S povzdechem jsem se usadil na sedačce a otevřel první složku.
Harry celou dobu něco zběsile ťukal do počítače. Snažil jsem se soustředit na svůj úkol, ale se znepokojeným Kudrnáčem, který seděl jen pár metrů ode mě, to nešlo. S povzdechem jsem se zvedl a došel až k němu. Už jsem toho měl dost. Chtěl jsem se zase volně nadechnout.
„Co to děláš?" zeptal se podrážděně, když jsem si jeho židli otočil k sobě a tím mu znemožnil pokrčování v jeho rozdělané práci.
„Pomáhám ti se uvolnit." Řekl jsem prostě a klekl si před něj. „Od toho tady přece jsem, ne?" zadíval jsem se mu do očí a čekal na svolení, ale on jen pobaveně zavrtěl hlavou a posadil si mě do klína.
„Rád bych ošukal tu tvojí krásnou pusinku, ale právě teď na to není čas." Jemně mě pohladil po vnitřní straně stehna a přitom si skousl spodní ret. „Slibuju, že po poradě dostaneš, co chceš." Vydechl mi do krku a následně se do něj zakousl. Tiše jsem vypískl, ale nesnažil jsem se od něj odtáhnout. Právě naopak. Přemáhal jsem touhu, natisknout se na něj ještě víc. Naštěstí dřív, než jsem stačil prohrát svůj vnitřní boj, mě od sebe Harry odstrčil a poslal mě zpátky na sedačku.
Snažil jsem se potlačit ten nepříjemný pocit z toho, že mě odmítl, jenže ten malý hlásek vzadu v mé hlavě mi to nedovolil.
Sice jsem chápal, že musí narychlo ještě pár věcí dodělat a času moc nezbývá, ale jedna moje část si sobecky přála, abych pro něj byl neodolatelný. Aby mi za žádných okolností nedokázal říct ne. Byla to bláznivá myšlenka. Přiznám se, že jsem sám sebe tak úplně nechápal. Jenže na to jsem si v poslední době zvykl natolik, že jsem se nad tím pozastavil jen na pár vteřin, než jsem se vrátil ke své práci.
Před začátkem schůze jsem Harrymu podal složky a řekl mu svůj názor, přesně jak mi přikázal. Zdál se být spokojený, ale nahlas nic neřekl. Jen uznale kývl a odebral se k zasedací místnosti. Tiše jsem za ním cupital, jako poslušný pejsek a po celou dobu meetingu jsem nevydal ani hlásku. Jen jsem poslouchal, jak se parta starých skrblíků dohaduje o tom, jak vystavět co možná nejluxusnější hotel za co možná nejmenší peníze.
Po dvou neskutečně dlouhých nudných hodinách se konečně všichni na něčem dohodli a my mohli odejít. Nebo to jsem si alespoň myslel. Z omylu mě vyvedl až Harryho hlas, který mi nakázal, abych zamkl dveře a přešel zpátky k němu. Zjevně se do své kanceláře ještě chvíli nechystal.
Poslušně jsem k němu došel a zvědavě se na něj zadíval. Netušil jsem, co se mu honí hlavou. Dnes bylo těžší než kdy dřív rozeznat, jakou má náladu nebo na co myslí.
„Na kolena." Poručil mi a já bez sebemenšího zaváhání udělal, co řekl. Harry mě chvíli jen pozoroval, ale pak si stáhl kalhoty o něco níž a naznačil mi, že mu ho mám vykouřit. Hlasitě jsem polkl a vzal si jeho chloubu do ruky. Počkal jsem, až ztvrdne úplně a až poté si ho strčil do pusy.
Z Kudrnáčových úst uniklo hlasité zasténání. Jeho prsty se mi zapletly do vlasů a zatahaly za ně o něco silněji, než mi bylo příjemné.
„Dokážeš pro mě být hodný chlapeček, Lou?" zeptal se chraplavým hlasem můj šéf. Jen jsem něco nesrozumitelně zamručel na souhlas, protože jeho ruce mi nedovolovaly se od něj odtáhnout. Z nevysvětlitelných důvodů jsem toužil být pro něj perfektní. Přál jsem si, aby na mě nikdy nezapomněl. Proto jsem byl ochotný pro něj udělat cokoliv.
„Dobře." Vydechl Harry a prudce zatlačil mou hlavu dolů, čímž mi svůj obří penis narval až do krku. Nosem jsem se dotýkal jeho podbřišku a moje slzy mu smáčely pokožku. Jen těžce jsem přemáhal dávicí reflex, ale jakmile mi Harry připomněl, že mám zhluboka dýchat, uklidnil jsem se. Pokývnutím hlavy jsem mu dal znamení, že jsem v pořádku a nechal se od něj ovládnout.
Dále už jsem to nebyl já, kdo pohyboval hlavou. Teď už to byl Harry, kdo si určoval tempo i hloubku přírazů. Sotva jsem to stíhal rozdýchávat. Dokonce jsem měl chvílemi dojem, že omdlím z nedostatku kyslíku, ale nezastavil jsem ho. Ani jsem nechtěl. Nějakým zvráceným způsobem se mi líbilo, že má nade mnou takovou kontrolu. Pomyšlení, že by mě klidně mohl zadusit, kdyby chtěl, mě vzrušovalo. To on měl v tenhle moment v rukou můj život, ne já.
„Jsi tak zatraceně dokonalý." Řekl omámeně Harry, když mě od sebe odtáhl a pomohl mi vstát. „Moje malá dokonalá děvka." Zašeptal si pro sebe, když ze mě strhl oblečení a vysadil si mě na stůl. Moc jsem nechápal, proč ho tak fascinuje moje tělo, ale ten pohled, který mi věnoval, se mi líbil. Připadal jsem si pak přitažlivý.
„Jen tvoje." Přitakal jsem bez téměř bez dechu. Byl jsem z něj úplně mimo a to se mě ještě pořádně ani nedotkl. Samotného mě překvapila síla chtíče, který mě naplno pohltil. Připadalo mi, jako kdybych po Harrym každým dnem toužil víc a víc. Začínal jsem se celkem bát, že mě to jednoho dne zabije.
Kudrnáč si naslinil prsty a začal si mě pomaličku připravovat. Sténal jsem a přitom zarýval nehty do desky stolu. Bylo to neskutečně příjemné. Věděl jsem, že kdybych se dostatečně uvolnil, dokázal bych vyvrcholit už jen z jeho prstů, ale to jsem nemohl. Musel jsem počkat. Věděl jsem, že Harry chce, abych se udělal díky jeho chloubě.
„Přál bych si, aby ses mohl vidět." Vydechl téměř s uctivým tónem můj šéf. „Jsi překrásný a perfektně roztáhnutý jen a jen pro mě." Svůj vzrušený šepot přerušil až ve chvíli, kdy spojil naše rty. Neváhal jsem a okamžitě mu začal polibky oplácet. Chtěl jsem si vychutnat chuť jeho úst, než mi ji opět odepře na, bůh ví jak dlouho.
Nejhorší na tom celém bylo, že jsem si až bolestně uvědomoval, že jestli je něco, co bych toužil dělat po zbytek života, tak to je líbat Harryho Stylese.
Kudrnáč pohyboval svými rty proti těm mým a přitom poslepu nahmatal můj otvor. Ještě naposledy zkontroloval, jestli jsem dostatečně připravený a až teprve tehdy do mě nasměroval svůj poklad.
Hlasitě jsem mu vykřikl do úst a myslím, že jsem se i zakousl do jeho spodního rtu, od toho jak jsem se snažil potlačit slzy, které se mi draly do očí. Cítil jsem jeho obrovský penis, jak ve mně pulsuje. Ten pocit mě nutil chtít víc, ale štiplavá bolest, která mi vytrvale vystřelovala do celého těla, mi bránila požádat mého společníka, aby se pohnul.
Harry mě k mému překvapení nepřestával líbat. Byl jsem si téměř jistý, že se brzy odtáhne a nechá mě roztouženého napospas mému chtíči, ale on to neudělal. Stále se ke mně tiskl a vyměňoval si se mnou polibky.
Bylo to velice příjemné. Dokonce natolik, že jsem vypnul mozek a nechával do sebe přirážet drsněji, než kdy dřív. Harry mi doslova gumoval mozek. Díky jeho rtům jsem naprosto zapomněl na to napětí, které z něj celý den vyzařovalo a pohled, který mi ráno u snídaně věnoval, byl v tu ránu pryč. Tím pádem jeho význam, který byl mimochodem nejspíš hodně důležitý, mi unikl. Už nikdy jsem se neměl dozvědět, co se za tím výrazem skrývalo, ani jaké city mi v ten moment odhalil.
V pozdějším věku, když už jsem byl starý a můj život byl za mnou, jsem často vzpomínal na tento okamžik a říkal si, jestli by se něco změnilo, kdybych si pamatoval ten výraz v Harryho tváři. Rád jsem si vždycky myslíval, že by mé pozdější rozhodnutí byla jiná, ale pravda byla, že by to nejspíš nic nezměnilo.
Tenkrát jsem byl jen hloupý kluk, který příliš brzy přišel o rodiče. I kdyby mi Kudrnáč nevyšukal mozek z hlavy a já si vše pamatoval, nedokázal bych rozpoznat emoce, které se za tím pohledem skrývaly. Konec konců, byl jsem prakticky ještě dítě.
Můj šéf se odtrhl od mých rtů a s hlasitým zasténáním do mě vyvrcholil. Vydechl jsem úlevou a nechal ho, aby mě dodělal rukou. Zadek jsem měl v jednom ohni, ale to nic neměnilo na tom, že to byl nejlepší sex mého života.
Pomalu, ale jistě jsem začínal objevovat sám sebe a přijímal to bez obav o to, jestli jsou mé potřeby normální. Konečně jsem se rozhodl řídit podle Harryho rad a přestal se zajímat o to, co si ostatní lidé myslí. Smířil jsem se svým novým já. Nemělo cenu se tomu nadále bránit.