LOUIS:
„Kde je tvoje auto?" zeptal jsem se Harryho, jakmile jsme se dostali před budovu jeho firmy.
„Dnes půjdeme pěšky." Odpověděl Kudrnáč a vydal se k nejbližšímu přechodu. „Není to tak daleko a myslím, že nám malá procházka prospěje." Prohlásil a jednu ruku obmotal kolem mého pasu, aby si mě mohl přitáhnout blíž k sobě. Tomu gestu jsem se musel usmát. Uvědomoval jsem si, že nejsme pár a že mezi námi jde čistě jen o sex bez emocí, ale i tak mě jeho majetnické chování těšilo. Nepřipadal jsem si pak tolik jako laciná štětka.
„To s tvými rodiči mě mrzí." Vypadlo z něj po několika málo minutách ticha. Překvapeně jsem zamrkal a zadíval se na něj. Hledal jsem v jeho obličeji nějaký vedlejší úmysl, ale byla tam jen čistá lítost. Vypadal, jako kdyby to myslel upřímně.
„Jak o nich víš?" zeptal jsem se a nedůvěřivě si ho prohlédl. Netušil jsem jak se to dozvěděl. Že by nás se Zaynem poslouchal? Ne, to je pod jeho úroveň.
Dlouho bylo ticho. Harry se díval před sebe a jeho prsty si hrály s lemem mého saka. Připadlo mi to rozkošné. Jako kdyby se zoufale snažil držet si mě u sebe, aniž by přitahoval nežádoucí pozornost.
„Než přijmu nového zaměstnance, vždy si o něm najdu nějaké informace." Vypadlo z něj nakonec. Zdálo se mi, že jsem v jeho hlase zaslechl omluvný tón, ale to byla určitě jen moje fantazie. On si mohl dělat, co chtěl. Nemusel se mi omlouvat za to, že si o mě vyhledal pár věcí.
„Proč to děláš?" vyzvídal jsem z části proto, že jsem byl zvědavý a z části proto, že jsem mu chtěl dát najevo, že se nezlobím, kdyby ho to náhodou zajímalo.
„Abych se ujistil, že ten člověk nemá nějakou závislost, závažnou nemoc nebo se netopí v dluzích. Nechci ve své firmě nikoho, kdo by mohl dělat problémy. Už tak mám práce nad hlavu a nijak zvlášť mě neláká řešit v jednom kuse to, že zaměstnanci nechodí do práce nebo že prodávají citlivé informace konkurentům. Jednoduše si chráním to, co je moje." Harry se mi zadíval do očí takovým tím způsobem, kdy máte pocit, že se vám ten druhý kouká až do žaludku. V tu chvíli bych nedokázal odvrátit pohled, ani kdybych sebevíc chtěl. On mě úplně omámil. Připadal jsem si jako pod vlivem nějakého kouzla.
„Takže..." natáhl jsem, když mě Harry konečně propustil ze zajetí svého uhrančivého pohledu. „Co víš o mně?" zeptal jsem se a hravě ho dloubl loktem do žeber.
„Všechno, co se dá zdokumentovat." Odpověděl ledabyle a zahnul do parku, okolo kterého jsme procházeli. Nevadilo mi, že si cestu prodloužíme. Byla to moje šance na normální rozhovor. Už mi začínalo hrabat z toho, jak mě v jednom kuse vzrušoval.
„Co třeba?" vyzvídal jsem dál a se zájmem se na něj zadíval.
„Například vím, že si přeskočil jednu třídu, protože se učitelům zdálo, že si nadprůměrně inteligentní. Nebo vím, že sis v devíti zlomil nohu, když ses učil jezdit na skateboardu, který si mimochodem ukradl." Harry nevěřícně pokroutil hlavou a já zčervenal až na zadku. Jeho záznamy byli vážně podrobné.
„Dobře, dobře. Rozmyslel jsem si to. Radši si to nech pro sebe." Zasmál jsem se a zadíval se směrem, kde byl vidět nádherný západ slunce. Už dlouho jsem neobdivoval krásu přírody. Vždycky jsem byl utahaný nebo jsem neměl náladu. Ale teď bylo všechno v mém životě klidné, takže jsem si mohl užívat ten překrásný výhled.
„Můžu se zeptat, proč jste se tak často stěhovali?" zeptal se z ničeho nic Harry a já ztuhl. Tohle nebylo něco, o čem bych chtěl mluvit. Některé kousky mé minulosti museli zůstat skryty. Někdy bylo lepší některá tajemství nechat spát.
„Nikdy jsem se tím nezabýval." Zalhal jsem a doufal, že mi to můj šéf sežere i s navijákem. Existovaly určité věci, které jsem o sobě ostatním nemohl prozradit. „Asi kvůli práci. Nebo rodiče bavilo cestovat, co já vím." Pokrčil jsem rameny a předstíral, že mě zaujalo jezírko, ve kterém se odráželo zapadající slunce.
„No dobrá." Harry si vložil ruce do kapes a prohlédl si oblohu. „Budu se tvářit, že ti věřím."
„To by bylo fajn." Špitl jsem a zhluboka se nadechl. Tohle nebylo moje nejoblíbenější téma. To už bych se radši bavil o tom, jak jsem jako malý kluk kradl.
„Byl jsi někdy zamilovaný?" vyhrkl jsem první blbost, která mě napadla. Ve vzduchu se vznášelo podivné napětí a já už bych to déle nevydržel. Musel jsem změnit téma a přinutit ho zapomenout, o čem jsme mluvili.
„Myslel jsem si to." Odpověděl se smutným úsměv na rtech a zadíval se někam do dálky. Jako kdyby vzpomínal na ty časy, které pro něj podle všeho byly hodně těžké. „Ale nakonec se ukázalo, že to nebyla láska jako taková. Jen hloupá přetvářka."
„To je mi líto." Položil jsem mu ruku na rameno a opatrně se na něj natiskl. Nevěděl jsem, jestli ho smím obejmout, tak jsem tam jen tak stál a něžně kroužil palcem po jeho saku.
„Už je to dávno." Odbyl mě bez jakékoli emoce v hlase, ale já věděl, že ho to stále bolí. Konečně jsem našel důkaz, že i Harry Styles má srdce, které někdo dokázal ranit. Ještě včera bych přísahal, že je to nemožné.
„Ty jsi někdy byl?" zeptal se mě se zvědavým podtónem po pár minutách ticha.
„Ne." Zavrtěl jsem hlavou a zadíval se mu do očí. „Ještě jsem nenašel nikoho, komu bych věnoval své srdce." Mírně jsem se usmál a odvrátil svůj pohled dřív, než bych mohl udělat něco hloupého.
„Jednou se ten prvý ukáže." Ujistil mě a naše ruce se o sebe jemně otřely. Usmál jsem se. Ten letmý dotek mi do těla vypustil příjemné šimrání. Ten pocit se mi líbil. Chtěl jsem ho zopakovat, ale bál jsem se, že by Harry poznal, že to dělám naschvál a vyložil by si to nějak špatně.
„Vím. Ještě mám spoustu času." Řekl jsem až přehnaně vesele.
Každý vždycky mladým lidem povídá, jak není kam spěchat, že jednou se jejich spřízněná duše ukáže. Jenže nikdo si neuvědomuje, že někdo prostě nechce být sám. Někteří prostě potřebují, někoho, kdo by se o ně staral, a nemůžou čekat, protože každá další vteřina strávená o samotě je děsivější, než ta předchozí.
„Hot dog!" Vykřikl jsem hned, jak jsem spatřil stánek s rychlým občerstvením.
„Na to zapomeň." Napomenul mě Harry a stáhl si mě k sobě, aby se ujistil, že nikam nepoběžím.
„Ale no tak!" Zkusil jsem na něj udělat psí oči v naději, že roztaje. „Už jsem ho neměl věky. Nemůžeš mě pořád krmit těmi předraženými věcmi."
„Můžu." Odporoval mi a táhl mě dál. Zakňučel jsem a pokusil se mu vytrhnout. Normální jídlo jsem neměl už věky. Harry sice vařil úžasně a v restauracích, do kterých mě bral, bylo všechno vynikající, ale rychlé občerstvení mi začínalo chybět. Přece jenom jednou za čas si člověk mohl dopřát nějaké to nezdravé jídlo, ne?
„Prosím! Jen jednou." Škemral jsem tak dlouho, dokud se můj šéf s poraženeckým povzdechem nezastavil a nevytáhl peněženku. Podal mi padesát liber, protože menší bankovku nevlastnil a poslal mě ke stánku.
Šťastně jsem povyskočil a rozeběhl jsem se ke stánku. Pamatoval jsem si, jak mě táta vždycky bral do fast foodu, když mě vyzvedával ze školy, protože nechtěl vařit oběd. Miloval jsem odpoledne strávená s ním. Vždycky jsem se nasmál víc, než za celý týden. On uměl z každé obyčejné věci vykouzlit něco zábavného.
„Tohle jíst nebudu." Protestoval Harry, když jsem se k němu vrátil a podal mu hot dog.
„Nebuď tak upjatej." Zasmál jsem se a zakousl se do svého párku. „Je to výborný. Nevíš, o co přicházíš."
„A ty zase nevíš, co jíš." Odvětil znechuceně a já protočil oči. Co jsem taky mohl čekat od někoho, kdo celý život vyrůstal v luxusu, že?
„Ani to nepotřebuju vědět." Řekl jsem a strčil mu hot dog pod nos. „Jen to ochutnej. Uvidíš, že tomu přijdeš na chuť."
„Pak mi s tím, ale dáš už pokoj." Významně se na mě zadíval a na mé tváři se objevil šibalský úsměv.
„Pokud ti to nebude chutnat, tak ano." Harry si povzdechl a váhavě si kousl do mého hot dogu. Chvíli se tvářil poněkud znechuceně, ale pak překvapeně vykulil oči. Vítězně jsem zajásal. Věděl jsem, že vyhraju. Nezdravé jídlo vždycky chutnalo nejlíp. To byl prostě zákon přírody.
„Nechci nic slyšet." Ozval se můj šéf dřív, než jsem stihl pomluvit, ale mně to nijak zvlášť nevadilo. Neměl jsem potřebu se mu posmívat. Stačilo mi vědomí, že jsem měl pravdu.
„Už chápeš, proč lidi radši chodí do fast foodu, než do drahé restaurace?" zeptal jsem se, když jsme dojedli.
„Ne." Odpověděl a pobaveně zavrtěl hlavou. Něco takového se dalo čekat. „Když si mohu dovolit něco lepšího, tak proč bych jedl něco, co je pravděpodobně plné jedů a toxinů?"
„Protože život si máš užívat." Široce jsem se usmál a nechal ho, aby si mě znova přitáhl k sobě.
„To se dá, ale uskutečnit i jinak, než konzumováním těhle odpadků." Pošeptal mi a přitom mi skousl ušní lalůček, což mě přimělo zalapat po dechu.
Jeho ruka zabloudila na můj zadek a já sebou cukl. Moc dobře jsem věděl, o čem mluví. Najednou mě všechen humor přešel. Plánoval si mě snad vzít už dnes večer? Tak trochu jsem doufal, že ano. Už jsem to chtěl mít za sebou. Ty anální kolíky mě přiváděly k šílenství. Snad mi je už nebude dávat, až se se mnou vyspí. Nesnášel jsem, jak se mi tenhle poslední vždycky otřel o prostatu, když jsem se posadil. Bylo to vážně trapné, když jsem celý den musel chodit s boulí v kalhotách.
Harry se ode mě odtáhl a nechal mě s mými myšlenkami samotného. Skousl jsem si spodní ret a přepnul své tělo na autopilota. Okolí pro mě přestalo existovat. Jediné, co jsem dokázal vnímat, byly představy, které se mi míhaly před očima.
Uvažoval jsem, co se mnou chce Harry dnes dělat. Mohlo to být cokoli a to mě na to asi vzrušovalo nejvíc. Moc, kterou nade mnou měl, se mi líbila víc než by měla. Bylo mi jasné, že až tohle skončí, bude mi trvat hodně dlouho, než si zvyknu na běžný vztah, kde si budeme s partnerem rovni.
„Co kdyby sis udělal pohodlí v mé ložnici?" zavrněl mi Harry do ucha, když jsme došli domů. Zachvěl jsem se a moje srdce začalo bít o něco rychleji, než normálně.
Zhluboka jsem se nadechl a došel do pokoje svého šéfa. Svlekl jsem se a klekl si vedle postele. Nebyl jsem si jistý, jestli to s tím pohodlím myslel vážně, takže jsem radši udělal to, co pokaždé, když mě sem poslal.
Se sklopenou hlavou jsem čekal na příchod svého pána a přitom se snažil zklidnit svůj dech. Uvnitř mě nebylo nic jiného než chaos. Měl jsem strach, ale zároveň jsem se těšil. Chtěl jsem utéct, ale ve stejnou chvíli netoužil po ničem jiném, než zůstat. Byl jsem plný protichůdných pocitů. Pořád dokola jsem si opakoval, že by mi Harry nikdy neublížil. Potřeboval jsem věřit, že všechno bude v pořádku, dokud se do něj nezamiluju.
Z mých úvah mě vytrhlo až klapnutí dveří a tiché kroky, které se rozléhaly po pokoji. Nechal jsem hlavu skloněnou a trpělivě vyčkával, až si mě Harry všimne.
„Tak krásný." Vydechl Kudrnáč omámeně a přešel blíž ke mně. Jediné, co jsem mohl vidět, byly jeho bosé nohy a černé kalhoty, které měl ještě pořád na sobě. Výš jsem nedohlédl, takže jsem netušil, jestli má na sobě i košili se sakem. „Jsi tak dokonalý, Louisi. Mám štěstí, že jsem tě našel jako první." Maličko jsem se pousmál, ale rychle jsem se zase ovládl. Jeho lichotky mě těšily. S nikým jiným jsem si nepřipadal tak dobře, jako s ním.
„Polož se na postel." Nakázal mi a já ho bez jakéhokoli zaváhání poslechl. Pravda byla taková, že jsem přímo hořel nedočkavostí. To co se mnou Harry dokázal udělat, bylo něco jedinečného. Věděl jsem, že až bude po všem, už to nikdy nezažiju, takže jsem se rozhodl, že si tohle všechno užiju, jak to jen půjde.
Lehl jsem si na záda a pozorně sledoval muže, který stál vedle postele a zkoumal mě hladovým pohledem. Musel jsem hlasitě polknout. Tolik chtíče jsem ještě v ničích očích neviděl. Harry chvíli vypadal, že se přestane ovládat a rovnou přejde na věc, ale neudělal to.
Místo toho si pomalu vlezl za mnou a obkročmo se na mě posadil. Zavzdychal jsem, když se zadkem utřel o můj rozkrok a ještě se trochu zavrtěl, aby mě mohl přivádět k šílenství.
Jako obvykle se vyhnul mým rtům a začal mě líbat na krku. Kroutil jsem se pod jeho tělem a němě žádal o víc. Potřeboval jsem získat víc tření. Bylo to až neskutečné. Harry ještě ani pořádně nezačal a já už byl na pokraji svých sil.
Cítil jsem, jak mi můj šéf tvoří na krku svůj podpis. Tiše jsem zasténal a pokusil se nadzvednout boky, abych se o něj mohl otřít. Tohle všechno na mě bylo moc. Potřeboval jsem se udělat za každou cenu. Měl jsem dojem, že to jeho mučení už nevydržím ani minutu.
„Harry...prosím!" Zakňučel jsem a snažil se mu zoufale naznačit, co moje tělo vyžaduje.
„O co prosíš?" špitl mi svůdně do ucha, zatímco se jeho ruce věnovaly mým bradavkám a jeho boky mírně kroužily na mém rozkroku.
„Ošukej mě, prosím." Vydechl jsem, aniž bych si uvědomoval, o co jsem ho právě požádal. V tenhle okamžik mě nezajímalo, že mu dám svou nevinnost. Jednou na to stejně muselo dojít. Nebyl jsem tak naivní, abych si myslel, že mu postačí jen kouření nebo ruční práce.
„Velice rád." Zavrněl Kudrnáč a rukou zabloudil k mému vstupu. Poslušně jsem roztáhl nohy a nechal ho, aby si mě připravil. „Ale asi budeš muset ještě chvíli počkat." Povzdechl si otráveně, když se pokojem z ničeho nic rozeznělo vyzvánění jeho telefonu.
„Styles." Ohlásil se, jenže místo toho, aby ze mě slezl a pozorně poslouchal toho člověka na druhé straně, přesunul svou volnou ruku k mé chloubě a začal po ní přejíždět. Prohnul jsem se v zádech a hlasitě zavzdychal. Harry se potěšeně ušklíbl, zatímco já zrudl jako rajče. Nechtěl jsem, aby mě ta osoba, se kterou Kudrnáč mluvil, slyšela. Tohle bylo vážně trapné. Jenže můj šéf si to velice užíval, jak se zdálo.
Schválně mi způsoboval takovou rozkoš, kterou jsem nedokázal ovládat. On totiž nechtěl, abych byl potichu. On se přímo vyžíval v tom, že mě může ovládat všemi různými způsoby a já se mu nedokážu vzepřít.
„Hned tam budu." Řekl Harry po pár minutách, kdy jen poslouchal a přitom mě nepřestával mučit. Kudrnáč svůj telefon odložil na noční stolek, odkud ho předtím sebral a slezl z postele. Nechápavě jsem se na něj zadíval, ale on mě úspěšně ignoroval.
„Co kdybys byl hodný kluk a dodělal se sám, zatímco já se budu oblékat, co ty na to?" zeptal se a na jeho tváři se opět usadila ta maska bez emocí. Otevřel jsem pusu, abych mu mohl říct, že na to má zapomenout, ale Harry mi včas věnoval přísný pohled, kterým mi naznačoval, že to nebyla žádost, nýbrž rozkaz.
Povzdechl jsem si a váhavě uchopil svůj penis do ruky. Bylo mi trapné před ním masturbovat, ale neměl jsem na výběr. On prakticky vlastnil celé mé tělo. Nemohl jsem nic namítat. Tu smlouvu jsem podepsal z vlastní vůle.
„To je můj hodný kluk." Ozval se Harry těsně u mého ucha a naposledy si pohrál s mou bradavkou, než se narovnal a namířil si to k šatníku. „Udělej mi radost a vzdychej moje jméno." Nařídil mi, aniž by se na mě podíval a já po pár vteřinách váhání poslechl. Tohle byla ta nejtrapnější věc, jakou jsem kdy musel udělat. Doufal jsem, že to tak i zůstane. Nic horšího bych už asi nezvládl.
„Harry!" Vykřikl jsem a mým tělem začal otřásat orgasmus. Ještě chvíli jsem si přejížděl po penisu, než jsem ze sebe všechno dostal a pak jsem jednoduše zůstal ležet rozvalený na posteli. Potřeboval jsem vydýchat svoje vyvrcholení.
„Jsi moc šikovný." Usmál se na mě Kudrnáč a žínkou mi setřel tu bílou tekutinu z břicha. „Já teď musím odejít. Ve firmě se něco stalo. Nezapomeň se umýt, než půjdeš spát. Uvidíme se ráno." Řekl a něžně mě pohladil po tváři. Jen jsem přikývl a sledoval ho, jak odchází.
Ještě dlouho po tom, co Harry odešel jsem se jen tak válel v jeho posteli a odmítal vstát. Po dnešním dnu jsem byl neskutečně vyčerpaný. Nejradši bych hned teď usnul, ale nehodlal jsem riskovat, že se Kudrnáč vrátí a nejde mě u sebe v pokoji. Něco mi říkalo, že by nebyl nadšený, kdyby se to stalo. Z nějakého důvodu nechtěl, abych zůstával v jeho ložnici přes noc.
Kousl jsem se do rtu a uvažoval, proč tomu tak je. Mohlo to být cokoli. Od nějaké spánkové poruchy po trauma z dětství. Nic věrohodného mě nenapadalo a zeptat se ho, by byla ztráta času. Pochyboval jsem, že by mi na to odpověděl. Co jsem zatím pochopil, moc se mu o těchto věcech mluvit nechtělo.
S otráveným povzdechem jsem se zvedl a namířil si to do své koupeny. Ve sprchovém koutě jsem na sebe pustil teplou vodu a vypustil všechny splašené myšlenky ven. Cítil jsem, jak se mi veškeré svaly uvolnily, a moje tělo pohltila únava.
Jakmile jsem byl se vším hotový, usušil jsem se a zalezl si do postele. Byl jsem tak utahaný, že mi nedělalo nejmenší problém ponořit se do říše snů, hned jak mi hlava dopadla na polštář.
Jedna moje část rezignovala úplně na všechno. Už jí bylo jedno, jestli ze mě Styles vyšuká duši hned zítra anebo až za měsíc. Na ničem nezáleželo. Udělal jsem ze sebe jen špinavou děvku, která není dobrá na nic jiného, než na sex. To byla krutá pravda a ani Harryho uklidňující slova to nemohla změnit.
Ta druhá část byla sice o hodně menší, ale taky silnější. Nehodlala se jen tak vzdát. Byla odhodlaná tohle všechno přežít ve zdraví a pak opět pokračovat v normálním životě. Vážně jsem se snažil k téhle malé součásti mě samotného upnout, ale s každým dnem to bylo těžší. Ztrácel jsem sám sebe a netušil, jestli se ještě někdy najdu.