Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Bez plánů

Dny ubíhaly jako voda a Vánoce byly už pomalu za dveřmi. Dracův čas se stále odpočítával a místo dvou nebo tří pírek, jich tam bylo už sedmnáct. Draco byl nervózní, ale postupem času se naučil své city ještě lépe skrývat, a projevoval je jen tehdy, pokud byl sám, či (jestli byly pozitivní) když byl s Elizabeth. Samozřejmě, že spolu mluvili i o vážných tématech, ale většinou to brali klidně a bez přehnaných emocí.

Pansy se pořád ještě neukázala, což dělalo nervózní nejen Draca, ale i Elizabeth. Ne však v tom smyslu, že by se jí nějak báli, spíš ještě nevymysleli způsob odplaty za to, co provedla. Co se týkalo Elizabetiného strachu z mířících kleteb, podstatně se to lepšilo. Trénovali s Dracem třirkát týdně a už se dokonce povedlo, že Elizabeth Dracovo vyslané kouzlo zablokovala, ale bylo to zatím jen ojediněle, ale i přesto to dalo Elizabeth naději. Co se týkalo Pansy, Snape zakročil a vyhlásil po ní pátrání na školních pozemcích, v Prasinkách a dokonce i v Londýně. Stále však nepřicházely žádné zprávy o jejím nalezení, ale Draco s Elizabeth, stejně tak i jejich přátelé a dokonce i Snape se domnívali, že už to musí být jen otázka času, než se Pansy ukáže. Dracův vztah s Oliverem a Hellen dospěl už až tak daleko, že se z nich stali přátelé. Přesto oni dva byli jediní, kdo neznal Dracovu skutečnou identitu. Draco si ale říkal, že je dobře, že to nevědí. Ne, že by jim dostatečně nevěřil, ale nebyl si s nimi až tak blízký jako s Elizabeth a se Zabinim. Koneckonců mít přátele, kteří nic netuší mělo své výhody. Oliver s Hellen se s ním bavili o naprosto přirozených věcech, které by měl ve svém věku řešit, a to jej vracelo do alespoň trochu normálního života. 

S blížícími se Vánocemi se už všichni nemohli dočkat volna a hodiny se proto neskutečně vlekly. "Co budeme o prázdninách dělat?" zeptal se jednoho dne, kdy zrovna měli volnou hodinu, Blaise. Všichni totiž zůstávali na Vánoce ve škole. "Budou prázdniny! Budem si dělat, co budeme chtít!" řekl nadšeně Oliver. "Můžeme zajít do Prasinek. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy měla máslový ležák." přidala se Hellen. Draco a Elizabeth mlčeli. Popravdě řečeno, nad tím, co budou o prázdninách dělat vůbec nepřemýšleli. Tak moc se prázdnin nemohli dočkat, že na to, jak je stráví, úplně zapomněli. Tak tam jen stáli a přikyvovali, zatímco Blaise, Hellen a Oliver ze sebe chrlili nápady. Elizabeth sem tam prohodila: "To by bylo super." zatímco Draco se jen usmíval a už tohle bylo u něj docela neobvyklé. 

Po volné hodině měli lektvary. Křiklan je opět rozdělil do svých oblíbených dvojic, ale tentokrát to nikomu z nich nevadilo. Byl zadán úkol na více hodin, aby připravili lektvar z Mandragory. Dracovi se vytočily koutky nahoru, když viděl, jak Blaise už zase s Mandragorou zápasí, zatímco Oliver, jakmile Mandragora praštila Zabiniho do nosu, se pomalu válel smíchy. Draco si byl vcelku jistý, že Oliver si to odnese, stejně, jako předtím on a vskutku. Jakmile se Zabini vypořádal s mandragorou, chrstnul na Olivera vodu. To však nebylo nic platné, protože Oliver si našel jiný zdroj legrace a nyní se smál tomu, jak Blaise vypadal v klapkách na uši, když mandragoru krájel. Elizabeth od té doby, co Blaise vyslovil tu otázku, nemyslela skoro na nic jiného. Představovala si, jak jdou všichni do Prasinek, pijí teplý máslový ležák a hlasitě se smějí. Tahle překrásná myšlenka jí v hlavě visela až do té doby, kdy Křiklan řekl: "A každý z vás za to obdrží známku." - " Za co?" zeptala se Elizabeth Draca. "Za ten Mandragoří lektvar." - "My máme dělat odvar z Mandragory?" zeptala se Elizabeth zmateně. "Ty jsi neposlouchala!" Začal si ji Draco dobírat. "Hele, to ještě neznamená, že když jsem z Havraspáru, tak musím pořád dávat pozor ne?" ohradila se. Draco se pobaveně ušklíbnul: "Naštěstí máš mě." řekl s úsměvem. 

S první částí lektvaru byli hotoví jako první. Teď se lektvar musel dva dny nechat odstát, aby mohli pokračovat. Křiklan je celou dobu pozoroval a hned, jakmile viděl, že jeho dva oblíbenci skončili, tak se k nim hned spěšně vydal. "Á vy už jste hotovi. Výborně!" řekl, když pohlédnul do jejich kotlíku. Pak se začal náhle prohrabovat v kapsách svého zeleného taláru a mumlal si: "Kam jsem to jenom... Ahá!" vykřiknul vítězoslavně."Něco tu pro vás mám!" dodal a vytáhnul dva namodralé papírky ve tvaru lahvičky od lektvaru a položil je před Draca a Elizabeth na stůl. Oba se zvědavostí v očích papírky vzali a četli: Pozvánka na vánoční maškarní večírek pro vybrané hosty. Místo konání: Kabinet profesora lektvarů, Horácia Křiklana. Datum: 26. prosince v šest hodin odpoledne. Hosté si rovněž mohou přivést společníka. Masky a pozvánka je nutností! 

Draco a Elizabeth pohlédli na profesora. Křiklan se usmíval. Nikdo z nich nevěděl, co na to říct. Oba se považovali za dobré studenty lektvarů, nikdy však ne za elitu. Připadali si najednou nesmírně důležitě. Elizabeth nakonec řekla: "Děkujeme pane profesore, rádi přijdeme." a Křiklan spokojeně odešel. Draco se na ni podíval. Elizabeth se na něj pobaveně usmála, protože představa, jak s Dracem budou korzovat na večírku, byla jednak netradiční a také docela podivná. Elizabeth totiž nikdy na večírku nebyla a tančit také moc neuměla. Tohle samozřejmě Draco nevěděl, a ani mu o tom nehodlala říct. Potají doufala, že Draco už s tím nějakou zkušenost má. Pro Draca to opravdu nebyl problém. Večírky u něj doma byly celkem běžnou záležitostí a bavilo jej to. Uvažoval, jestli si s sebou vzal nějaký oblek. V duchu se prohraboval svým kufrem, ale nic. Zřejmě bude muset napsat rodičům, což se mu ani trochu nechtělo. Kdyby ale použil nějaké kouzlo na přeměnu svého hábitu v oblek, obešlo by se to i bez dopisu. Elizabeth stejně jako Draco také uvažovala, co si vezme na sebe, a stejně jako Draco tu nic společenského neměla, ale na rozdíl od něj se rozhodla napsat rodičům, jestli by jí nějaké šaty nekoupili a neposlali. 

Po zvonění se všichni sešli na chodbě a Draco všem ukázal pozvánku. "Já ji taky mám!" odpověděla Hellen a zamávala stejně namodralým papírkem v ruce. Oliver s Blaisem ale žádnou nedostali. Oliver měl jisté, že půjde. Koho jiného by také Hellen pozvala, ale co Zabini? Nepsalo se tam něco o společnících? uvažovala Elizabeth a na okamžik zalovila v tašce a vytáhla svou pozvánku. Samozřejmě! Hosté si mohou přivést společníka! "Zabini, chceš jít s námi, jako náš společník?" zeptala se. "Nevím, nebudu tam překážet?" - "To bych se asi jinak neptala ne?" usmála se Elizabeth a na jeho výrazu poznala, že udělala dobře, když se zeptala. "Takže už víme, co budeme dělat!" shrnul to Oliver a dal Hellen ruku kolem ramen. "Jdeme pařit!"