Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Světlé a stinné stránky

Byli ve vzduchu. Draco a ostatní jeho spoluhráči kroužili v trojúhelníkové formaci nad hřištěm a zelenobílé hábity jim vlály ve větru. Dracovi foukal studený vítr do obličeje a trochu jej z toho štípaly oči. Přesto však se za toho letu stalo něco, co mu umožnilo se cítit volně jako pták. Nevěděl, co to je, ale bylo to skvělé! Cítil se tak uvolněně a s čistou hlavou, že se musel nahlas smát a bylo mu jedno, že se na něj zbytek družstva dívá, jako by vypil o moc víc dýňové šťávy. Říkal si, jak byl hloupý, že ho to dřív nenapadlo. Zřejmě by se mu pak ta situace snášela daleko líp.

Když už bylo zmijozelské družstvo připraveno na svých místech, Lee Jordan oznámil: "A teď dámové a páni přivítejte s bouřlivým rachotem a šramotem naše bradavické mozky, Havraspárské družstvo!" Sotva to dořekl, Elizabeth, Hellen a všichni havraspárští studenti začali tleskat, hulákat a pískat. Byl to takový hluk, jaký dosud havraspárští nikdy neudělali. Kdo by si pomyslel, že šprti by mohli udělat takový rámus. Po malé chviličce se už vzduchem prohánělo i havraspárské družstvo a mezi nimi i Oliver. Elizabeth postřehla, jak se Hellen začervenala. Pak už ale jenom upírala oči na oblohu. Elizabeth se rozhodla fandit Havraspáru. Je to její kolej a navíc by vypadalo divně, kdyby fandila Zmijozelu. To ovšem neznamená, že Dracovi nebude přát vítězství. Bude ráda, i když vyhraje Zmijozel. Pozorovala, jak se naproti sobě vznáší Draco s Oliverem a koukají na sebe s vážným výrazem. Oba byli plně soustředění a odhodlaní vyhrát. 

Madame Hoochová se postavila dolů na zem, pod všechny hráče s camrálem v ruce, a zase, jak měla ve zvyku jim připomínala, že májí hrát čestně a blá blá blá. Draco ji neposlouchal. Slýchal to už tolikrát, že kdyby ho Hoochová vyvolala, ať to za ni řekne, neměl by problém. Dokonce by dokázal věrohodně napodobit i její hlas. Ostatní spoluhráči zřejmě na tom byli úplně stejně. Pak už konečně madame Hoochová vypustila camrál do vzduchu. Draco viděl, jak se Blaise natáhnul pro camrál a mířil si to směrem k havraspárským brankám. Viděl. jak se zmijozelský kapitán napřahuje k hodu, ale svou myšlenku Blaise nedokončil, protože mu těsně před obličejem prosvištěl jeden z potlouků. A v příští minutě se zmocnil camrálu Oliver Howl a zamířil opačným směrem. Olivera však také někdo zastavil. Tentokrát to byl zmijozelský střelec Theodor Nott. Draco teď toho neměl moc na práci. Jen seděl na koštěti v dostatečné vzdálenosti od ostatních hráčů, kteří zuřivě bojovali o body, a vyhlížel zlatonku. Brouzdal očima po hřišti a jakmile mu pohled padnul na havraspárského chytače, rozhlížel se rychleji. Pak se ale zničeho nic havraspárský chytač začal snášet k zemi. Draco to postřehnul a řítil se za ním. 

Elizabeth všechno sledovala ze sedačky. Pozorovala Dracovu bleskovou reakci a zároveň Oliverovo snažení získat camrál. Zápas teď byl ve stavu 50:30 pro Zmijozel. Lee dál komentoval zápas: "Camrálu se zmocnil... No... MOMENT! Pozor vážení, nastává souboj chytačů. Malfoy versus Avery! Tak na koho sázíte?" Hned, co to dořekl, Elizabeth začala bleskově hledat očima oba chytače. Řítili se střemhlav k zemi. Zakryla si oči. Nechtěla vidět, jak se rozsekají na kousky. Pak však Avery s Dracem v zádech střemhlavý let vyrovnal. Zřejmě si myslel, že to Draco neustojí, ale to se mýlil. Ten jej totiž nespouštěl z očí a pořád byl těsně za ním.

Dracovi se v ten moment honila hlavou jen jediná myšlenka: jak ho předletět. Zkusil to zleva. Nic. Zprava. Také bez úspěchu. Už si vymýšlel způsob, jak Averyho proklít. Viděl zlaté záblesky zlatonky. "Sakra!" zaklel naštvaně. A pak mu to došlo. Musí ho zkusit předletět shora! Zvedl se tedy, až byl přesně nad Averym a snesl se vedle něj. Ten, jakmile si Draca všimnul, do něj strčil, ale to neměl dělat. Draco se pořádně naštval a strčil do něj takovou silou, že Avery se posunul dost do strany, takže Draco měl zlatonku před očima a své místo si pečlivě hlídal. Avery to však nevzdával a držel se za ním, tak jak to před chvílí dělal on. Teď už měl zlatonku zmijozelský chytač doslova před nosem. Stačilo se pro ni jen natáhnout. Draco napřahoval ruku a... " NE!" zařval bolestí. Chytil se za hlavu, která mu teď hlasitě duněla. Už se nesoustředil na jízdu. Pustil se násady koštěte a spadl na zem. Stále se však se zavřenýma očima držel za hlavu a přitom klečel na zemi. A v hlavě uslyšel ten nejnepříjemnější a najvražednější hlas a s každým slovem, které pronesl, si Draco myslel, že mu hlava pukne bolestí. "Nezapomeň! Už jen chvíli! Už se to blíží Draco. Tvá chvíle přichází!" Sotva hlas dozněl, Draco se složil k zemi v bezvědomí.

Elizabeth všechno sledovala. Po Dracově výkřiku měla chuť se zvednout a běžet dolů, ale vzpomněla si na jejich tajemství. Zrovna teď by ho nejradši porušila. Nebyla jediná, kdo to viděl. Všichni ostatní, jak diváci, tak hráči přestali dělat, to co se očekávalo a jako by zkameněli, jen zírali s hrůzou na zmijozelského chytače. Avery těsně po Dracově pádu chytil zlatonku a zápas ukončil. Radost z vítězství a smutek z prohry se však nedostavily. Jen užaslé ticho.