Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Jeden za druhého

Sotva se Elizabeth probrala, Draco se musel hlasitě zasmát. Tak se mu ulevilo, ale přesto se od ní nehnul. "Taky, že nikdy nebrečíme!" řekl ještě za smíchu, protřel si oči, a dodal: "Ale měl jsem šílenej strach."-  "Tak teď už mít nemusíš." řekla stále polohlasem Elizabeth, ale usmála se. Věděla, že se o ni bál, ale že až takhle! Draco byl tak uvolněný, jak už dlouho ne. A v hlavě měl momentálně úplně čisto. Měl chuť udělat nějakou šílenost. Naklonil se k Elizabeth a políbil ji. Nemohl si pomoct, a přesně mu šlo o to, že jsou u Snapea v kabinetu, aby na ně profesor s největší pravděpodobností zíral. A také mu to vyšlo. Jakmile si toho Snape všimnul, jenom zakroutil hlavou, a radši odešel do vedlejší místnosti. Pak Draco řekl: " Musíme najít Blaise, Olivera a Hellen." Elizabeth na něj vytřeštila oči. Draco s jejími přáteli přece nikdy nemluvil, a teď jim dokonce říká jménem? Jak dlouho byla mimo? Uvažovala. Když si Draco všimnul jejího výrazu, rychle zareagoval: "Pak ti to vysvětlím. Můžeš vstát?"- "Nevím, ještě jsem to nezkoušela." odpověděla mu. Draco se od ní odklonil, aby mohla vstát, ale sotva to udělala, vyjekla. "Co se děje?" leknul se Draco, a v jeho obličeji Elizabeth uviděla starost. "Nic," přemáhala bolest Elizabeth "jenom mě všechno bolí." S námahou a s Dracovou pomocí se posadila. "Chceš, abych tě odnesl na ošetřovnu?" - "Ne!" vykřikla Elizabeth, až Draco málem nadskočil. "Promiň, ne. Na ošetřovně jsem už strávila hodně času." řekla a pohlédla na něj s výrazem, který říkal: "Nemyslíš?". Draco ji naprosto chápal. On sám by se tam nechtěl znova objevit, ještě když jej teprve dnes pustili. "Kde to vůbec jsme?" zeptala se Elizabeth, a rozhlížela se kolem. Všude bylo plno lektvarů a neviděla jediné okno. Tipovala, že je u Křiklana. "U Snapea." řekl Draco. "Aha." pomyslela si Elizabeth a při pomyšlení, že je u Snapea v kabinetu, a že tu nejspíš ležela docela dlouho, jí bylo trochu trapně. "Taky se mi nechtělo na ošetřovnu a navíc, tohle bylo blíž." dodal ještě Draco. Elizabeth se chvíli na to, chytila za okraj sedačky a postavila se. Urovnala si hábit, upravila si vlasy a usmála se na něj. Draco na ni jen zíral. Po tom všem, čím si dnes prošla, se usmívala! Draco by se dokonce odvážil tvrdit, že kdyby teď Elizabeth někdo uviděl na chodbě, sotva by jej napadlo, že ještě před několika málo okamžiky byla v bezvědomí po strašlivé kletbě. Musel uznat, že i co se týče maskování, je v tom skoro tak dobrá, jako on. "Tak jdeme?" vyrušila ho z myšlenek Elizabeth. "Jo, jasně." začal vnímat Draco. Sotva to dořekl, Snape vyšel z vedlejší místnosti. Vypadalo to, jako by si to přesně načasoval. Elizabeth jej s menším znepokojením a nervozitou pozorovala. Vždycky jí přišel tajemný, přísný a šel z něj strach. Profesor se zastavil přímo před ní. "Už je vám lépe?" zeptal se. Elizabeth tato otázka zaskočila. Čekala totiž, že si Snape neodpustí nějakou jízlivou poznámku. "Ano, je. Díky." - "Poděkujte hlavně tady panu Malfoyovi. To on vás sem dopravil." pohodil Snape hlavou směrem k Dracovi a bez úsměvu mu řekl: "A teď, už abyste šli na své koleje. Nechtěl bych riskovat ztrátu dalších bodů." Draco se malinko zastyděl. Přesně věděl, proč to profesor řekl. Ty ztracené body byly za pozdní příchody, kterých, pokud si dobře pamatoval, bylo docela dost. Tak tam jenom stál a nic neříkal. Elizabeth nejdříve zírala na Snapea, který se choval, jako kdyby mu vyměnili mozek, a pak na Draca, u kterého snad poprvé viděla, že má úctu k nějakému učiteli. Nevěděla, co má dělat a tak tam jen stála a nic neříkala. Nakonec to byl Draco, kdo něco řekl. Také poděkoval Snapeovi a pak naznačil Elizabeth, že je čas jít. Elizabeth jeho signál zachytila, a i když ji pořád bolelo celé tělo, zamířila ke dveřím. Dracovi hned došlo, že není ještě úplně v pořádku a proto ji podepřel, aby se jí šlo líp. Jak tak kráčeli chodbou, Elizabeth to nedalo a zeptala se: "Co se stalo s ...?" odmlčela se. Nevěděla, jak má Pansy nazvat. "Nevím. Nechal jsem to na Blaisovi, Oliverovi a Hellen." řekl Draco. Popravdě ho to také zajímalo. " A odkud znáš mé kámoše?" naléhala dál Elizabeth. Hodně ji překvapilo, když o nich Draco začal mluvit. Koneckonců to bylo u něj zvláštní, mluvit o někom z jiné koleje a ještě jim říkat jménem. A tak Draco začal vyprávět, co se seběhlo, zatímco Elizabeth trčela s Pansy v jedné z nepoužívaných učeben. Vyprávěl o tom, jak byli za Kratiknotem a pak jak Hellen použila na Pansy omračovací kouzlo. Elizabeth by tohle v životě do své kamarádky neřekla. Jistě, že Hellen vadilo, když se jí zmijozelští posmívali. Nikdy by si však nemyslela, že jim to Hellen vrátí. "Máš fakt super kámoše." řekl Draco. "Ty taky." dodala Elizabeth. Pak, protože jí byla zima si dala ruce do kapes a ke svému zděšení zjistila, že tam nemá hůlku. "Moje hůlka!" zatvářila se vyděšeně a začala prohledávat všechny kapsy hábitu. Nikde však nebyla. "Musela mi vypadnout, když mě Ona (byla na ni tak naštvaná, že nechtěla vyslovit Pansyino jméno) zatáhla do té učebny." napadlo Elizabeth. "Vím, kde to je. " řekl Draco rychle a přidali do kroku, protože už byli venku ze sklepení, a Filch je mohl kdykoliv chytit.  Po nějaké době co takto šli, Elizabeth Draca zastavila. "Počkej, ještě nemůžu tak rychle." Draco na to, jako by instinktivně, zareagoval. "Naskoč si." řekl a otočil se k ní zády. Elizabeth se nějakým způsobem podařilo Dracovi vylézt na záda a Draco přidal do kroku. Měla trochu obavy, jestli nespadne, ale držela se jej jako klíště. Když konečně došli před učebnu, kde Elizabeth slezla Dracovi ze zad, přejel jim mráz celým tělem. Radši na to však zapomněli a začali se rozhlížet po podlaze a hledat Elizabetinu hůlku. Byla tma, a tak moc nešlo vidět. Když už hledali pořádně dlouho a stále nic nenacházeli, Draco si najednou vzpomněl, že má svou hůlku, poněvadž si kleknul a něco jej píchlo do břicha.  "Proč mě to nenapadlo!" zaklel a měl na sebe docela vztek. Vytáhl hůlku a řekl:  "Accio hůlka!" a asi po dvou vteřinách, Draco svíral v rukou druhou hůlku. "Mám ji." řekl a došel k Elizabeth. Ta si hůlku pořádně prohlédla. Vypadala jako její, ale i přesto si nebyla jistá. "Můžu si půjčit tvji hůlku?" zeptala se. Draco byl trochu vyvedený z míry, protože nikdy nikomu svou hůlku nepujčoval. "Potřebuju se jen podívat na poslední kouzlo." Draco jí tedy svou hůlku, ač ještě s pocitem nejistoty, půjčil. Elizabeth namířila jeho hůlkou na tu nalezenou a vyslovila zaklínadlo. Nad hůlkou se objevila zlatá písmena a poskládala se do slova "Feraverto". Draco toto kouzlo ještě nikdy neviděl. "Je to ona." řekla Elizabeth, protože věděla, že tuto formuli použili na přeměňování, a poté šla do sboru a tam se nekouzlilo. "Díky." řekla a podala Dracovi jeho hůlku a ten ji pečlivě zastrčil zpět do hábitu. Pak se vydali pryč. Za chvíli Draca napadlo: "Myslím, že už jsou na kolejích." řekl. Elizabeth se na něj nechápavě podívala."Blaise, Hellen a Oliver." dodal Draco. " Jo, to máš asi pravdu. Už mi to dneska moc nemyslí." řekla Elizabeth. Draco se usmál. "To nejsi sama." řekl. Když došli na místo, kde se jejich cesty na kolej rozcházeli, Elizabeth se už chtěla rozloučit, ale Draco ji zastavil: "Doprovodím tě." řekl. Nechtěl riskovat to, že se jí stane ještě něco. Popravdě nevěděl, kde se v něm ta rytířskost bere. Elizabeth mu neodporovala. Spíš byla ráda, že jde s ní, poněvadž teď měla docela hrůzu jít někde sama.

Jakmile došli ke vchodu do havraspárské koleje, Elizabeth to nedalo a musela Draca obejmout a ten ji pevně sevřel. "Děkuju ti." řekla. Byla mu vděčná za všechno. Ještě před několika měsíci by o něm řekla, že je o idiot, ale teď by to nikdy neřekla. "Není zač." odpověděl Draco. Byl nevýslovně rád, že to dopadlo dobře. Asi by se zbláznil, kdyby se neprobrala. Byli šťástní, že mají jeden druhého, na kterého je spolehnutí a také, že mají na koho se obrátit, když je nejhůř.

Poznámka autorky: Omlouvám se, že to tak trvalo. Ano, měla bych zato šlápnout na lego. Každopádně tady to máte a doufám, že se vám bude líbit.