Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Jedna šílenost za druhou

Když ráno Elizabeth probudily sluneční paprsky, první na co pomyslela bylo to, jestli bolest, která včera večer sužovala její tělo, už pominula. Proto sebou rychle pohnula. Bolest však nebyla ještě úplně pryč, ale už nebyla tak velká, takže se to dalo vydržet. Zaradovala se, protože už se k ní její přátelé ( včetně Draca) nebudou chovat tak opatrně. Ne, že by jí to vadilo, ale chtěla si dokázat, že nebude ubohá chudinka. Koukla na hodiny, naproti její postele, které teď ukazovaly půl sedmé. Vstala, a jako každé ráno se začala chystat. Díkybohu nezameškala kvůli včerejší události žádnou hodinu, takže nemusela nic dohánět. Jak si balila věci a přitom koukala do denního rozvrhu, jelikož si (i na havraspárskou studentku) rozvrh stále nezapamatovala, jakmile pohlédla na to, kolik hodin mají společně se Zmijozelem, myšlenky se jí stočily ke včerejší události a hlavně k Pansy Parkinsonové. Přemýšlela, co jí Blaise, Oliver a Hellen provedli, přemýšlela, jestli bude za to Pansy potrestána a také jestli jí vůbec někdy odpustí, ale k tomu se momentálně vůbec neměla. Každopádně se na to, co s ní udělali, bude muset zeptat. Pak však tyto myšlenky přebily ty, ve kterých se vyskytoval Draco. Konečně totiž po dlouhé době budou zase spolu chodit na hodiny.

Draco se probudil tak o deset minut později než Elizabeth. Hned po ránu byl v dobré náladě, což se už dlouho nestalo. Nejen proto, že dneska v noci jej neprovázely noční můry, ale také věděl, že dnešek stráví společně se svými přáteli a po hodně dlouhé době i během vyučování. Také mu hned ráno došlo, co bude večerní cesta k rozplývavé skříni obnášet. Najde o jedno pírko víc, ale i přes to, že to věděl, byl mírně nervózní. Nechtěl však na to myslet a tak vstal, a převlékl se do hábitu. Když zapínal knoflíky na rukávu levé ruky, pohlédnul na obvaz, na který už málem zapomněl. Zděsil se, protože obvaz byl celý zakrvácený. Draco však vzal hůlku, jejímž mávnutím skvrnu odstranil a dotknul se svého zranění. Štípalo, až zasyčel. "Nikdo nesmí nic poznat." usmyslel si. Kdyby to někomu došlo, tak by nevěděl, co si počít. Pak rychle zapnul rukáv a tyto myšlenky z hlavy vypustil. Dnes si přece nechce zkazit den. Zatímco (stejně jako Elizabeth) se chystal na další den, tak stejně jako ona, i on pomyslel na Pansy a na to, co s ní asi Blaise a spol. udělali, a když už o něm byla řeč. Draco se podíval směrem, k Blaisově posteli a zjistil, že Zabini ještě zdaleka nemá v plánu vstát, ale musel. Draco tedy přemýšlel, jak ho vzbudit. Už zase se jej zmocňovala chuť podniknout něco ulítlého. Pak, asi po třech minutách rozvažování, začaroval hodiny nad Zabiniho postelí tak, aby za deset minut zazvonily. Popadnul tašku a když odcházel, musel se ušklíbnout při pomyšlení, jaké to bude, až Blaise probudí hlasité řinčení. Zavřel dveře od ložnice a přes společenskou místnost si to zamířil ven do Velké síně na snídani.

Elizabeth už stála připravená, zatímco Hellen pobíhala sem a tam po ložnici, protože vstala teprve před deseti minutami. "Sakra, sakra, sakra!" nadávala, protože nemohla najít havraspárskou kravatu. Když ji konečně vylovila zpod postele, řekla: "Promiň, klidně už můžeš jít. Nemusíš na mě čekat." - "V klidu. Já si ještě ráda poležím." řekla Elizabeth a blaženě se natáhla zpátky do postele. Pak si ale pomyslela, že to neměla dělat, protože se jí oči samy od sebe zavíraly. "Tak. Už můžem." probrala ji Hellen dokonce už s taškou přes rameno. "Jo, jasně." začala vnímat Elizabeth, prudce vstala z postele (trochu se jí zatočila hlava) také popadla tašku a běžela za ní dolů do společenské místnosti. Oliver už na ně čekal. "Ahoj." řekl a chytili se s Hellen za ruce. "Ahoj." řekly Hellen s Elizabeth a vyrazili společně s Oliverem taktéž do Velké síně.

Draco přišel do síně mezi prvními, což bylo pro něj dobře, protože nepotkával tolik studentů a také na stolech bylo obrovské množství jídla, takže si mohl nabrat co chtěl. Pomyslel si, že by měl už vždycky chodit mezi prvními. Když dorazil ke svému místu, ani na okamžik nezaváhal, popadl svůj talíř a zamířil na konec dlouhého kolejního stolu. Hodlal si nabrat tolik jídla, kolik jeho talíř unese. Přecházel pomalu podél stolu a nakládal si obrovské množství. Toasty, muffiny, dýňový koláč, med, slanina s vejci a spoustu dalších pochutin, až dorazil s překypujícím talířem zpět na své místo. Ještě nikdy neměl na snídani takovou chuť. Spěšně se posadil a dal se do toho. Měl příšerný hlad. Když už byla skoro čtvrtina jeho talíře pryč, studenti začali přicházet. Draco jedl dál a pomalu, když začali přicházet studenti z Havraspáru, vyhlížel Elizabeth. "Tak ti pěkně děkuju." ozval se za ním dobře známý hlas. Draco se otočil a spatřil mírně naštvaný a unavený Zabiniho obličej. Blaise se posadil a pohlédl na jeho talíř. "Tak proto jsi na mě nepočkal! Aby ses mohl nacpat!" řekl Blaise. "Spal jsi a zmeškal bys snídani." vymlouval se Draco. "Už jsem ji částečně zmeškal. Vždyť sis na talíř nabral snad polovinu všeho jídla na stole!" řekl Blaise a ukazoval na Dracův talíř. Draco byl rád, že Zabini nevěděl, kolik si toho nabral prvotně a v duchu se uchechtl. "Ale nápad to byl dobrej, to s těma hodinama." řekl Blaise a ďábelsky se na Draca usmál, ale Dracův úsměv pohasnul: "Ne. Ne! Slib mi, že to neuděláš!" - "Nic ti slibovat nebudu." řekl Blaise tajemně a zdálo se, že mu Dracovo zděšení zlepšilo náladu.  

Hned jakmile Elizabeth s přáteli vstoupila do Velké síně, začala očima hledat Draca. Našla ho, jak sedí i s Blaisem u stolu. Draco, jakmile ji spatřil, usmál se a ona mu úsměv oplatila. Když došli ke svým místům a nabrali si snídani, první, co Elizabeth udělala, ještě předtím, než se pustila do jídla, zeptala se: " Co jste udělali s Pansy?" (Elizabeth došla k názoru, že nikdy nevyslovit její jméno, by jí dělalo docela problém) Tahle otázka už jí ležela v hlavě dost dlouho. Oliver s Hellen na sebe pohlédli a Hellen si zastčila pramen dlouhých hnědých vlasů za ucho. "No, víš, my jsme jí neprovedli nic moc, protože byla pod omračovací kletbou." řekla Hellen a Oliver se na ni při těch slovech podíval tak, že je pyšný, že má za holku zrovna ji. " Spíš jsme se postarali, aby byla pod tou kletbou dost dlouho, a pak jsme ji dopravili na ošetřovnu. Myslíme, že si tam poleží docela dlouho." dopověděla Hellen. V jejím hlasu Elizabeth cítila provinilost a byla z její odpovědi mírně zklamaná, obvzlášť po tom, co Hellen Pansy udělala. Čekala, že to bude něco trochu drsnějšího. Zase na druhou stranu jim byla ale vděčná, že něco přece jen udělali. "A teď ty. Povídej, jak to bylo po tom, co tě Draco vzal za Snapem?" zeptala se na oplátku Hellen. Věděla totiž, že jim to Elizabeth včera večer slíbila. Tak jim Elizabeth všechno pověděla. Jak se probrala u Snapea v kabinetu, jak s ním mluvila (Oliver a Hellen to velice překvapilo), jak hledali její hůlku, i jak ji Draco doprovodil až ke koleji. Po tomto příběhu si Oliver pomyslel: "On ji asi fakt má rád." 

Když se Draco dozvěděl od Blaise, že Pansy skončila na ošetřovně, byl mu vlastně vděčný, i když nejdřív očekával, že s ní zatočí trochu víc. Tím, že zůstala na ošetřovně, získá čas si uspořádat myšlenky a pak si to s ní po Malfoyovsku vyřídí. To ještě nevěděl, že Pansyino lůžko na ošetřovně je už od půlnoci prázdné.