Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Rozdílní a přitom vlastně stejní

Když Elizabeth opouštěla ošetřovnu, zářila. Draco vypadal tak šťastně i přes to, co jej trápilo. Takže už navštívila Draca. Teď přichází na řadu Zabini Blaise.  Jen si na to vzpomněla, strnula. Jak s ním má proboha mluvit? To má za ním přijít a říct mu: "Ahoj, já chodím s tvým kámošem?" To by bylo to nejtrapnější, co by kdy udělala. Když došla až k učebně, kde měli dějiny čar a kouzel, Hellen s Oliverem tam už na ni čekali. Vypadalo to, že jejich vztah se posunul na vyšší úrověň, protože když přišla, oba zrudli až za ušima a jeden po druhém pomrkávali. Jakmile je takto viděla, neodpustila si úšklebek. Hellen ji hypnotizovala pohledem. Zřejmě se chtěla zeptat, jak dopadla návštěva. Elizabeth by jí ráda odpověděla, ale před Oliverem nemohla. Když jim profesor Binns konečně otevřel dveře od učebny, všichni se dychtivě nahrnuli dovnitř, i přes to, že všichni říkali, že je dějiny čar a kouzel nudí k smrti. Při tom zmatku zahlédla Elizabeth Blaise. Ten na ni nepatrně mrknul a pak si zase hleděl svého. Elizabeth už se rozhodla. Zastaví ho po hodině. Jakmile hodnia začala, Elizabeth se posadila do prázdné lavice za Olivera a Hannah. Nevěděla kdo si k ní sedne. Popravdě jí to bylo docela jedno a tak si začala vytahovat věci z tašky. Nechápala, proč do tohoto předmětu potřebovali tolik věcí. Stejně jenom seděli a profesor Binns mluvil. Tedy - většina studentů ležela na lavicích a spala. Profesor Binns totiž mluvil, jako by i on sám měl za chvíli usnout.  Jak se tak prohrabovala v tašce a hledala psací brk, instinktivně postřehla, že si k ní někdo sednul. Nevěděla, kdo to je ani z jaké je koleje. Když konečně našla, co hledala, podívala se na svého spolusedícího. Sotva to udělala. Jenom zírala s vykulenýma očima a ani se nepohnula. Byl to Zabini Blaise. Ten, jak si všimnul jejího výrazu, pousmál se. Jakmile to udělal, Elizabeth se probrala z transu. Proč si proboha sednul k ní? Proč ne s někým ze Zmijozelu? Došlo mu to na té ošetřovně? Měla v hlavě tolik otázek, že si ani nevšimla, že jednu z nich řekla nahlas: "Co tu děláš?" zeptala se a sotva to udělala, nejradši by si nafackovala. "Sedím." odpověděl. "No to vidím, ale neměl bys spíš sedět s někým ze Zmijozelu?" nemohla si odpustit Elizabeth. "Nevím, nechtělo se mi." Bylo to pochopitelné. Draco byl stále na ošetřovně a Blaise se kromě něj s nikým moc nebavil. A také u něj hrála určitou roli zvědavost. Koneckonců chtěl poznat holku svého nejlepšího kámoše. "Jestli bych se mohl zeptat..." odkašlal si Blaise." ty a Draco..." Elizabeth se na něj podívala. "Jo." řekla. "Fajn." řekl Blaise. Na chvíli pak oba věnovali pozornost profesoru Binnsovi, což nebylo příliš snadné. Elizabeth věnovala spíše pozornost dvěma jejím kamarádům. Nemohlo jí ujít, že se drží za ruce a musela se pousmát. Pak si však vzpomněla na Draca a prohodila směrem k Blaisovi. "Víš, co on je?" Musela to takhle zamaskovat. Všichni by to jinak postřehli. "Jo." řekl Blaise. "Chtěla jsem si o tom s tebou promluvit, protože ty jediný to víš." dodala. Blaise nemusel dlouho přemýšlet, jak to ví. "A konkrétně?" zeptal se. Elizabeth nervózně polkla a pak řekla: "No, jde o to, že si o tom potřebuju s někým promluvit a chci se zeptat, jak to ty zvládáš, protože jsi dost  v klidu a já nejsem. Popravdě jsem si myslela, že to zvládnu, ale od toho famfrpálu..." řekla a značně se jí ulevilo, že už to má částečně za sebou. Zabini se zamyslel. Přesně tyhle otázky si pokládal, když mu to Draco na začátku roku pověděl. Pak nakonec řekl: "Musíš zachovat klid." Elizabeth se zamyslela. Zachovat klid? Jak má jako zachovat klid, když je to tak vážné? Musela se jej na to zeptat. "No, jo, ale jak?" Blaise se k ní otočil. "Já to dělám tak: Když mám o sobě pochybnosti, že to nezvládám, nebo když mám strach, buď dělám něco jiného, nebo si o tom s ním promluvím. Dracovi to nevadí. Spíš bych řekl, že je někdy rád, když o tom alespoň před někým může mluvit" řekl Zabini. Elizabeth se malinko ulevilo. Konečně jí někdo řekl, co má dělat. Nikdy předtím totiž takové problémy neměla a tak nevěděla, co s tím.  "Děkuju. Nevěděla jsem, jak to mám zvládat. Přece jenom spolu chodíme a tak." řekla Elizabeth a Zabiniho slova si vzala k srdci. "Chápu, že to není lehké, já jsem se Zmijozelu a my umíme hodně dobře předstírat a zakrývat, ale tohle bylo nejprve i na moji zmijozelskou povahu moc " řekl Blaise. "To už jsem zjistila." řekla Elizabeth a usmála se na něj. "Ještě jednou děkuju." "Za nic. Chtěl jsem poznat holku mého kámoše a myslím, že si vybral dobře." řekl Zabini na rovinu a pousmál se. Opravdu. Teď když Elizabeth konečně poznal, usoudil, že Draco si vybral toho pravého člověka, který se dokonce zajímá, jak zvládat takovou situaci a ne, že jen vycouvá. Možná Elizabeth byla z Havraspáru, ale měla v sobě povahy všech kolejí. Elizabeth byla ráda, že je Zabini tak v pohodě. Oliver měl pravdu a byla také stejného názoru, že Blaise by měl patřit do více kolejí současně. Viděla v něm nebelvírskou odvahu, zmijozelskou tajemnost, havraspárskou chytrost i mrzimorskou přátelskost. Přesně to samé, co viděl Zabini v ní. Oba si pomysleli, že by mohli být přátelé. Nejen kvůli Dracovi, ale i kvůli tomu, jak jsou si podobní.

Tak tady máte slíbenou další kapitolu :) Snad se líbí.