Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Naposled

Další dny nemohly být lepší. Prostě byly jako tenkrát před tou událostí na plese, která na jednu dobu vše změnila. Draco s Elizabeth spolu byli pořád a zase začali s lekcemi na obranu proti důsledku Panysina Cruciatu, který postihl Elizabeth. Lepšilo se to docela výrazně, až jednou...

"Mdloby na tebe!" vykřikl Draco a Elizabeth kouzlo spolehlivě zablokovala. Draco však pokračoval: "Rictusempra!" Zablokováno. "Petrificus totalus!" Další blokace a po ní další a další. Když už Dracovi došla kouzla, přestali, a jen na sebe vyjeveně zírali. "Draco..." řekla Elizabeth ani nemrkla. "Jo." řekl Draco nepřítomně. Oba byli jako v transu. Ono se to povedlo! Nikdo z nich však nevypadal, že by měl v příštím okamžiku skákat radostí do stropu. Elizabeth tomu ne a ne uvěřit. Skončilo to! Cítila se, jako by teď zrovna přišel Brumbál a řekl jim, že mají dva roky prázdnin a k tomu jim každému přidal milion galeonů. Draco doufal, že se toho Elizabeth zbaví, ale jen doufal. Nikdy nepomyslel na to, že by se to stalo doopravdy. Že by to dokázali. Konečně někomu pomohl. Konečně může Elizabeth alespoň z menší části splatit to, co pro něj dělá. "My jsme to dokázali." řekla Elizabeth a vypadalo to, že pocit transu ustává. "Ty jsi to to dokázala." opravil ji Draco. "Ne. My." řekla Elizabeth. Může se zase plně bránit.

Konečně měla Elizabeth tuhle převelice nepříjemnou záležitost zdolanou. Přesto však jí trápila ještě jedna věc a tou bylo to, že Draco s Oliverem byli stále ve sporu. Tedy spíše Oliver...

Jejich přátelství totiž bylo pořád na bodu mrazu. Oliver byl docela tvrdohlavý, což to Dracovi ještě víc ztěžovalo. Chtěl by se s ním zase bavit. Ano, Dracu Malfoyovi vadí, když se s ním nikdo nebaví. Neobvyklé? Ano. Hellen ale byla Oliverovým přesným opakem. Usmívala se a úplně normálně se s ní dalo bavit. Elizabeth to už docela štvalo a tak se jednou Olivera na rovinu zeptala, co má pořád za problém. "Jenom prostě nechci aby ti něco udělal. Vždyť je ze Zmijozelu." odpověděl jí. "A co má být?! I Zabini a Marllien jsou ze stejné koleje jako on a bavíš se s nimi úplně normálně. A s ním se bavit nemůžeš, i když jsem ti asi milionkrát řekla, že jsem to byla já, kdo se zmýlil." vybuchla Elizabeth. Tak dlouho už to měla na srdci, že už to prostě musela ze sebe vypustit. Když však zpozorovala, jak se na ni Oliver dívá, pípla: "Promiň." došlo jí totiž, že to krapet přehnala. Oliver byl zpočátku hodně zaskočen. Takhle se s ním Elizabeth nikdy nebavila. A možná to byl ten důvod, proč mu to docvaklo: "Proč jsem vlastně naštvaný no ne? Vždyť mi to už vysvětlila. Proč jí vlastně nevěřím?" přemítal a najednou se on cítil trapně. "Ty promiň." řekl. Elizabeth k němu vzhlédla a nebyla jediná. I Hellen tento rozhovor poslouchala a ani nedutala. "Měl jsem ti věřit." dodal. Elizabeth se najednou usmála. Konečně! Oliver se taky usmál. "Takže už nebudeš mít s Dracem žádný problém?" zeptala se přece jen Elizabeth, aby si ověřila, jestli si myslí to, co si myslí. Oliver na malinkou chvilku zaváhal, ale nakonec zavrtěl hlavou. Elizabeth s úlevou vydechla a Oliver měl pocit, že udělal správnou věc.

Dracovy nervy s Pánem Zla se zase zmírnily a znovu se začínal radovat ze života. A ostatní kolem něj to brzo poznali. S Blaisem se už zase hecovali jako tenkrát, s Elizabeth zase spolu seděli na většinu hodin, a trávili spolu tolik času, kolik šlo. Ostatní studenti si všimli jejich vztahu od té události v jídelně, ale nevypadalo to, že by jim to nepřáli. Draco totiž, od té doby, co byl s Elizabeth (což bylo už od podzimu) přestal nadávat studentům z mudlovských rodin. Kdyby ho teď viděl jeho otec. Pomyslel si jednou. Ten by vyváděl. Ale to Dracovi bylo jedno. Cítil se dobře a to bylo hlavní. A co Pansy? Nevěděli. Buď dospěla k závěru, že je už zbytečné organizovat nějaké plány, nebo něco zase kula i když netušili co. Každopádně se zdálo, že první díl pomsty pro ni ji na dost dlouhou dobu umlčel.

Všechno bylo v pořádku. Nebo to tak alespoň vypadalo.

Jednoho květnového večera se Draco rozloučil s Elizabeth a zbytkem přátel včetně Olivera, který však byl ještě nejistý (ale to byl Draco taky) a vydal zase vykonat svůj každovečerní rituál k rozplývavé skříni. Měl takový pocit, že ten poslední vzkaz, co mu Voldemort zanechal, bylo zase jen zastrašení. Přece jen už uplynula docela dlouhá doba, od toho okamžiku, kdy si ho přečetl. Došel k jemu známé zdi, zavřel oči a krásně vyřezávané dřevěné dveře najednou byly před ním. Draco vešel dovnitř a proplétal se mezi desítkami, možná stovkami různých knih, soch a dalších magických předmětů a přístrojů, naskládaných na sobě do vysokých komínů. A najednou tu byla. Rozplývavá skříň. Draco, jak ji spatřil, se zhluboka nadechl, aby ze sebe setřásl alespoň trochu té nervozity, které byl jako vždy plný. Vykročil směrem k ní a rukama si poklepával do stehen. Když byl nervózní, musel vždycky něco s rukama dělat. Když už u ní byl, prohrábl si vlasy a uchopil železnou kliku skříně. "Ne!" vykřikl zoufale Draco. Byl to ošklivý pohled. Uvnitř skříně ležel mrtvý bílý ptáček a naprosto bez peří. Draco skříň zavřel takovou silou až se ten zvuk rozlehl po celé komnatě. Draco se svalil na podlahu a hlasitě vzlykal. Už zítra! To nemůže být pravda! Tohle NENÍ pravda! Ne teď! Proč? Klečel tam s čelem přitisknutým k podlaze, kterou zmáčely jeho slzy a on nedokázal přestat.

Elizabeth se po večeři cítila skvěle. S Marllien si poslední dobou hodně rozumí. Možná je to díky tomu, že spolu chodí do knihovny? Těžko říct. Každopádně došla k závěru, že ona je pro Zabiniho ta pravá. Byli si opravdu hodně podobní. Příkladem toho bylo, že Marllien hrála ve zmijozelském famfrpálovém družstvu a také na postu střelce. Oliver se Zabinim skoro celou večeři rozebírali famfrpál a nic než famfrpál, ale to Elizabeth vůbec netrápilo. Spíše ji zajímalo, kam se tak rychle vypařil Draco. Když se všichni po večeři zvedali ze stolu, Elizabeth něco blesklo do oka. Byl to kamínek, který mu dala k vánocům. Vůbec netušila, kde se tu vzal. Každopádně si ho strčila do kapsy a rozloučila se s ostatními s tím, že se musí Draca ještě na něco zeptat. Zamířila ke zmijozelské koleji v domění, že Draca potká. Marllien se Zabinim s ní však nešli. Zřejmě chtěli být sami. Ani se jim nedivila, po dni, kde byli neustále obklopeni hromadou lidí. Ještě tam ani nedošla, když ho spatřila. Draco sice šel, ale nohy měl jako z olova. Těžko se mu dýchalo a zarudlé oči ho pálily od slz. Taky si jí všiml. Nejradši by změnil směr, aby ho takhle neviděla. Spíš aby ho už vůbec neviděla. Protože zítra už to nebude ten Draco. Už z něj bude vrah nebo zbabělec. Jedno nebo druhé. Zatímco přemýšlel, Elizabeth už stála u něj. "Něco sis zapomněl." řekla a rozevřela dlaň. Její dárek. Draco si ho spěšně vzal a rychle ho zastrčil do kapsy hábitu. Co by dělal, kdyby ho neměl? "Díky." řekl a ani se na ni nepodíval. Elizabeth si všimla, že není něco v pořádku. Už zase vypadal jako tenkrát, když se rozešli. "Draco co se děje." Draco vzhlédl, ale sotva to udělal, spěšně uhnul pohledem. "Nic mi není." řekl jen a jeho hlas jako by postrádal tón. Elizabeth vzala jeho hlavu do dlaní a pohlédla mu do očí. Byl jako přízrak. Červené oči, bílá pleť a na čele kapky potu. "Zvládnem to." řekla mu a políbila ho. Draco se uvolnil. Chtěl aby to neskončilo. Elizabeth se však za chvíli odtáhla. Nikdy mu nepřišla krásnější, než jako teď. Dokonce byla krásnější než v těch šatech. Usmála se na něj, odhrnula si neposlušný pramen vlasů z čela a odešla. Draco jen stál jako socha. Věděl, že tohle bylo naposled, co se políbili. Po zítřku už nikdy.