Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Jiskření před famfrpálem

Když Draco dorazil do sídla své koleje, všichni se spěšně připravovali na vyučování, takže si jej nikdo nevšiml až na Blaise. "Dobrý?" zeptal se Blaise a dál si skládal učebnice do tašky. "Jo." řekl Draco. Blaisovi ta odpověď bohatě stačila. Draco by to nikdy neřekl nahlas, ale měl Blaise rád. On nikdy nepotřeboval vědět podrobnosti, jednoslovné odpovědi mu stačily a když už o něčem dlouho debatovali, většinou konverzaci začínal Draco. Blaise nebyl zrovna výřečný. Byl spíše samotář a Draco na tom poslední dobou byl podobně a i tohle jejich přátelství upevňovalo. Draco se tedy také začal chystat. Přecházel kolem svého stolu a poklepával svou hůlkou na potřeby a knihy, které potřeboval a ty automaticky odletěly a uskládaly se v jeho tašce. S nikým nemluvil a přemýšlel. Zase. Přemýšlel o tom, co se mu zdálo a jak Pán Zla naznačoval, že se to blíží. Něvěděl kdy ta chvíle nastane a to jej ještě víc děsilo.

Předtím než Elizabeth vstoupila do své ložnice, potají doufala, že se jí nikdo nebude na nic ptát, bohužel štěstí jako Draco neměla. Hned jak otevřela dveře vydala se spěšně ke svému pracovnímu stolu a přitom doufala, že si jí nikdo nevšimne. Nechtěla si zrovna teď s někým povídat. Bohužel ji zastavila Hellen. "El!" zakřičela přes celou místnost až se všechny ostatní spolužačky otočily a zíraly na ni. Hellen se k ní okamžitě přihnala. "Ahoj!" řekla šťastně. "Všechno v pořádku? A co Malfoy? Neprovedl ti nic, že ne? " Elizabeth v tu chvíli napadlo, že Hellen to v hlavě muselo ležet už hodně dlouho. "Jasně, ruce už jsou v poho a Malfoy, s ním nic není." řekla a ukázala Hellen ruce a zasmála se, i když ji trápilo svědomí z toho, že lže, ale udělat to musela. Na její třetí otázku neodpověděla. Odpověď na ni totiž nebyla jednoznačná. Draco se jí sice neposmíval, ani ji nijak neublížil, ale proniknul do její mysli a srdce a ona ho nedokázala odsud dostat. Ani nechtěla. 

Jakmile se Draco sbalil, vydal se do koupelny. Musel. Když se na sebe podíval do zrcadla málem nadskočil. Vlasy měl rozcuchané a měl malé kruhy pod očima. Nachvíli přemýšlel, jak se takhle Elizabeth může líbit. Rychle si začal upravovat vlasy. Kdyby ho takhle někdo viděl, říkal by si nejspíš, co v noci dělal a co s ním je a o to mu šlo ze všeho nejméně. Prostě musí vypadat jako vždycky. Po úpravě vlasů si opláchnul obličej, aby se zbavil (alespoň částečně) fialových kruhů pod očima. Když na sebe znovu pohlédl do zrcadla musel se nepatrně ušklíbnout. V maskování byl fakt mistr.

Na snídani se Elizabeth těšila ze tří důvodů. Za prvé: bude zase s Oliverem a Hellen. Za druhé: jídlo. A za třetí: Draco. "Máme dneska zápas." oznámil jim u stolu Oliver. "Hrajeme se Zmijozelem." dodal. Bylo to patrné, poněvadž dnes Oliver neseděl v hábitu, ale ve famfrpálovém svetru. Elizabeth okamžitě došlo, že jestli hrají dneska se Zmijozelem, znamená to, že tam bude i Draco a pohlédla ke Zmijozelskému stolu. Draco seděl taktéž ve famfrpálovém svetru a podpíral si bradu rukou. Málem na ten zápas zapomněl, kdyby mu to Blaise nepřipomněl. Vůbec se na to necítil, ale věděl, že hrát musí. Když spatřil, že se na něj Elizabeth dívá, pousmál se, ale jen nepatrně. Zase jí to slušelo. Nepatrně, protože věděl, že ho Pansy Parkinsonová sleduje skoro na každém kroku a tak si musel dávat pozor. 

Elizabeth měla odjakživa ráda famfrpál. Obvzlášť měla ráda vtipné komentáře od Leeho Jordana z Nebelvíru, který komentoval každý zápas. Jeho vtípky byly nezapomenutelné. Hned po snídani se vydaly s Hellen ven směrem k hřišti. Ještě předtím popřály Oliverovi hodně štěstí. Měla zvláštní pocit, že Oliver nějak moc na Hellen zírá. Už delší dobu věděla, že se Hellen líbí a to jí ani nemusela říkat. Vždycky když ho uviděla se rozzářila. Když šly společně na hriště, Hellen jen zářila a Elizabeth se musela smát. Vůbec netušila, komu fandit. Samozřejmě, že by měla fandit své koleji, ovšem nebylo to příliš snadné, když na straně soupeřů byl někdo, koho milovala.

Draco se mezitím oblékal do famfrpálového hábitu. Ještě si vyslechnul poslední slova povzbuzení od Blaise, který byl kapitán. Ano, ten tichý Blaise byl kapitánem. Člověk by čekal, že to, co řekne příliš nepovzbudí, ale Zabini se choval jako kapitán úplně jinak než když byl jen s Dracem. Dokázal výborně formulovat věty a ty nejen dávaly smysl, ale povzbudily tak, že Draco cítil touhu po vítězství. Když Blaisova řeč skončila. Všichni popadli svá košťata a nastoupili do dvou řad. Z venku uslyšeli burácení stadionu a slova Leeho Jordana: "Dámy a pánové, dnes uvidíte strhující zápas mezi Havraspárem a Zmijozelem. Doufejme, že se všichni budou mít nanejvýš zlomenou nohu." Většina publika se zasmála. Draco už byl za těch šest let na Leeho komentáře zvyklý a tak se také drobně zasmál. Lee pokračoval: "A teď, vážení diváci prosím přivítejte zmijozelské družstvo." Draco a ostatní nasedli na svá košťata a obrovskou rychlostí vyrazili do zápasu za jediným cílem. Vyhrát.