Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Jasnovidectví - nejnudnější předmět

Když se Oliver a Hellen při snídani dozvěděli, co se přihodilo, oba zírali na Elizabeth s otevřenou pusou. "Elis, takhle to nechat nemůžeš!" řekl Oliver vážně. Vážný výraz u něj Elizabeth viděla jen málo a když už se tak tvářil, bylo vidět, že to myslí smrtelně vážně. "Jasně, ale buď opatrná. Je přece jen ze Zmijozelu a je to Malfoy!" přidala se Hellen se stejným výrazem ve tváři.  Sotva to dořekla, ke stolu na opačném konci velké síně přišel Draco. Byl ještě bledší než když byl normálně a oči dokázal jen stěží mít otevřené. Posadil se a napil se kafe. Trochu jej to probralo. Nevěřil však, že na dost dlouho. Jakmile odložil hrnek a zadíval se na opačný konec místnosti, uviděl ji. Byla to ta, co ji omráčil. Ulevilo se mu, že je v pořádku. Ale zároveň byl nervózní. Nemohlo mu uniknout, že se na něj dívá. "Určitě to ví." pomyslel si. Taky ano, věděla. Rychle uhnul pohledem a ona udělala to samé. Pak se kouknul on a ona jak to postřehla, uhnul pohledem znovu. Elizabeth věděla, že na ni zírá pořád. Připadalo jí to vtipné, zato Draco si připadal hloupě a provinile. Koukali na sebe tak dlouho dokud nezazvonilo. Oba se tedy zvedli a šli na hodinu. Jako obvykle společnou.

Jasnovidectví. Jedna z Dracových nejméně oblíbených hodin. Jakmile se vyšplhal po žebříku do věže, zalilo ho teplo a spousta vůní."Teď už stoprocentně usnu." říkal si a oči se mu už zase klížily. Rychle si zabral místo úplně vzadu nahoře. Tam si může alespoň zdřímnout a profesorce Trelawneyové to bude stejně jedno, poněvadž ta nikdy nedojde blíž než na první schůdek.  Sotva se posadil už mu začínala klesat hlava a zachvíli byl úplně tuhý. 

Probudilo jej až zavrzání dveří a následné: "Omlouvám se paní profesorko, ale trochu jsem se  zdržela u profesora Kratiknota." Draco pomalu vzhlédl. Byla to zase ta holka. "Sakra jak se jenom jmenuje?" ptal se Draco sám sebe. A odpověď se mu okamžitě dostavila: "V pořádku slečno.." nedořekla profesorka. Draco se pousmál, alespoň není jediný. "Allenová, Elizabeth Allenová." Odpověděla Elizabeth.  "Výborně, myslím, že je ještě místo někde nahoře." řekla profesorka Trelawneyová a Draco zbystřil. 

Elizabeth vzhlédla. "Už zase." řekla si, zatímco se loudala nahoru k místu kde seděl Draco. Posadila se na opačný konec stolku a otevřela si učebnici. Draco se na ni nepodíval. Stačilo mu to ráno, a také ho ještě pořád trápil pocit provinilosti. A hodina ubíhala. Draco se mezitím ještě nějakou dobu prospal. Elizabeth na něj chvíli koukala. Vypadal tak vyrovnaně. Vůbec ne tak, jak se choval teď poslední dobou. 

Když zazvonilo, oba se zvedli a šli na další hodiny. Draco by netušil, že by to někdy řekl, ale dnes byl za hodinu jasnovidectví vděčný. Konečně totiž zjistil Elizabetino jméno, které mu teď znělo v uších a také se vyspal, což bylo další plus. Elizabeth byla také po hodině jasnovidectví plná zážitků. Už jen to, že viděla spícího Draca byl zážitek. Nachvilku dokonce během hodiny zalitovala, že si s sebou nevzala foťák.

Zbytek dne byl pro oba velmi uklidňující a příjemný. Pak ale přišel večer a s ním i Elizabetin plán.

Poznámka autorky: Budu vděčná za jakýkoliv komentář a VOTE taky potěší. :D