Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Čí to byla vina?

Poslední hodina celého dne byly lektvary. Elizabeth byla už docela nervózní. Přece jen, její plán se blížil. Když vešla do třídy, Křiklan zase rozděloval do dvojic. Sotva si sedla, vykřikl  profesor Křiklan její jméno: "Slečno Allenová, byl bych rád, kdybyste se zase připojila k panu Malfoyovi. Minule jste jako dvojice byli vynikající!" řekl s úsměvem, který Elizabeth v ten moment proklínala. "To se snad všichni učitelé v Bradavicích spikli! Tohle už je podruhé za jeden den!" říkala si nevěřícně. Opět tedy vzala všechny své věci a loudala se dozadu za svým spolupracujícím. 

Když Draco uslyšel Křiklanův verdikt, jedna část jeho duše se zaradovala, zatímco druhá se bála. Ano, opravdu měl radost, že bude zase s Elizabeth, ale zárověň ho trápil nepříjemný pocit, že se něco přihodí. Když k němu přišla, sjel ji pohledem od hlavy až k patě. Byla fakt hezká. Z jeho myšlenek ho však vytrhlo zadání úkolu. "Dobrá tedy," řekl Křiklan a usmál se "každé dvojici zvlášť tedy zadám lektvar na přípravu. Každá dvojice dostane jiný lektvar, podle svých schopností, co dosavaď předvedli." Dořekl a začal přecházet od dvojici ke dvojici a zadával lektvary. Draco viděl jak Blaise protočil panenkami, když uslyšel, že má připravit nápoj lásky a musel se pousmát. Sám byl zvědavý, jaký lektvar dostanou oni dva. 

Elizabeth na tom byla zrovna tak. Pozorovala Hellen, jak si spolu s Hermionou Grangerovou z Nebelvíru vytahují věci na přípravu Živoucí smrti. Už aby také začali. Křiklan si dával na čas a k jejich stolu dorazil jako k poslednímu. "Takže, kohopak tu máme," řekl, a podíval se na oba dva. Draco i Elizabeth na sebe krátce pohlédli. Elizabeth se na malou chvilinku zahleděla do jeho ocelově šedých očí, a už se v nich málem utopila, kdyby Draco nepohlédl jinam. Křiklan pokračoval: "Ano, vy máte ten nejtěžší z lektvarů. Každá chyba je katastrofa, ale jsem pevně přesvědčen, že jej zvládnete." Znovu se na sebe Draco a Elizabeh podívali. "Je to Felix Felicis." řekl profesor, usmál se a odešel zpět ke předním lavicím. 

"Jak proboha máme udělat tekuté štěstí." řekl Draco a rozpačitě listoval učebnicí, zatímco Elizabeth už měla recept i suroviny připravené. "Musíme to prostě zkusit." řekla Elizabeth a začala krájet okvětní lístky bílého leknínu. Draco se kouknul do její učebnice a začal umývat kořínky čtyřlístků. Už zase se při její spolupráci cítil dobře. 

Takto oba pracovali nějakou dobu. Komunikovali však spolu jen tehdy, když něco potřebovali, ale nezdálo se, že by to někomu z nich vadilo. Pak přišel finální úkol: přidat nakonec padesát kapek výtažku z levandule. Elizabeth tuto práci přenechala Dracovi. 

Když bylo odměřeno, vylili dávku výtažku do kotlíku. Zdálo se, že to zvládli. Pak se však stalo něco co nečekal ani jeden z nich. 

Lektvar začal silně bublat a kotlík se pod tlakem roztahoval. Dracovo tušení, že se něco stane bylo správné. Nakonec kotlík prasknul a všechnu tu horkou tekutinu na oba vyprsknul. Oba utrpěli těžké popáleniny na rukách. Draco ani nemohl ohnout prsty. Elizabeth na tom byla podobně. Profesor Křiklan vstal a běžel k nim a stejně tak i ostatní studenti. Rychle očima přelétl jejich ruce a řekl: "Musíte oba rychle na ošetřovnu, než vám lektvar rozleptá kůži." řekl. Elizabeth na něj vyděšeně pohlédla a rozběhla se ven z učebny a Dracem v patách. "Sakra Malfoyi, tos nemohl dát větší pozor!" křikla na Draca podrážděně, zatímco utíkali chodbou k ošetřovně. Musel tu chybu udělat on. Ona by nikdy nic takového přece neudělala. "Tak promiň, nenamítal bych nic, kdyby jsi to tam nalila ty." řekl Draco a byl hodně rozčílený. Přece jenom si na tom dával opravdu záležet a nemyslel si, že to byla jeho chyba. Oba byli stejně tvrdohlaví. 

Když oba doběhli na ošetřovnu, celí udýchaní, madame Pomfreyová se k nim okamžitě přihnala. Spěšně jim pohlédla na ruce, které byly teď zářivě červené. "Ještě, že jste přišli včas." řekla, pokynula jim, ať se posadí na jednu z postelí a odběhla. Draco s Elizabeth jen seděli vedle sebe a vyděšeně koukali na své ruce. Vypadalo to, že kůži mají tenčí než obvykle. "To není dobrý." řekl Draco. "To není." řekla Elizabeth. Zdálo se, že vztek ji pomalu přešel a vystřídal ho strach. Madame Pomfreyová byla zpátky jako blesk s obvazy a nějakou lahvičkou. Obsah lahvičky vylila na obvazy a ruce jim zavázala. Elizabeth si všimla, jak Draco sebou trhnul, když se obvaz dotkl jeho rukou. "Budu si vás tu muset nechat přes noc, protože lektvar účinkuje pomalu a obvazy se musí měnit." řekla madame Pomfreyová a odešla jim připravit postele a pyžama. "Celý plán v háji." pomyslela si Elizabeth. To samé si pomyslel i Draco i když v jiném slova smyslu.

Poznámka autorky: Už se dostáváme do středu. Děkuji že čtete. Když tak VOTE a komentář by potěšil. :)