Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Nikdy předtím

"Nevím, jak ty, ale já tam nevidím vůbec nic." řekla Elizabeth Dracovi, zatímco seděli ve věži na hodině jasnovidectví. Profesorka Trelawneyová jim dala za úkol vyvěštit si, jaký bude jejich následující týden. "Někdy si vážně říkám, jak jsem dokázala udělat z jasnovidectví NKÚ." přiznala si Elizabeth. "To já někdy taky." řekl Draco, který seděl s hlavou podepřenou a vypadalo to, že co nevidět usne. "Jenom samé bílé šmouhy." dodal ještě a zívnul. Na druhou stranu byl rád, že tam nic nevidí, protože by si pak z toho jenom dělal hlavu. "Já na to kašlu." řekla rozhodně Elizabeth a vytáhla si nedokončené pojednání do bylinkářství. Když si Draco všimnul, co dělá, sevřel se mu žaludek. Profesorka Prýtová jim zadala před týdnem pojednání o masožravých houbách a on nenapsal ani řádku! Rychle zalovil v tašce a vytáhnul brk, pergamen a učebnici. Začal v ní listovat, až onu kapitolu našel. Začal tedy, ale mozek mu vůbec nespolupracoval s rukou. "Elizabeth?" podíval se na ni. Elizabeth vzhlédla a Draco se očima podíval prosebně na její práci. "Ještě to nemám." řekla jen a psala klidně dál. Draco nepochopil, jestli to mělo znamenat, že mu ji dá opsat, nebo ne. Pak však uviděl na svém pergamenu Elizabetinu práci. "Děkuju." řekl a dal se do přepisování. Jen na chvíli zalitoval, že je Elizabeth z Havraspáru, poněvadž její práce byla sakra dlouhá a už ho parádně bolela ruka. Když se konečně dostal na konec, uviděl tam malým písmem napsaný vzkaz: "Poprvé a naposled!" Draco se musel zasmát a nejen proto, že ho to pobavilo, ale i proto, že to tam málem napsal taky. Při pomyšlení, jak by Prýtová četla jeho práci a našla tam tohle,  mu koutky úst cukaly. Při tom pohlédl na Elizabeth, která mu však nevěnovala nejmenší pozornost, poněvadž se už zase pokoušela, i přes to, že řekla, že to vzdává, aby alespoň něco v křišťálové kouli uviděla. 

Když konečně úmorně nudné jasnovidectví skončilo, vydali se na hodinu bylinkářství. Dracovi opsaná práce prošla, což bylo dobře, i když ji odevzdával hned po Elizabeth. Dnes přesazovali mandragory. Zase. Pro ně to nebyla žádná novinka, poněvadž už s ní jednou pracovali, a tak přesně věděli, co mají dělat. Draco si musel dávat hodně velký pozor, když si vyhrnoval rukávy košile. Jednak ho jeho zraněná ruka pořád bolela, a pak to, že ji nikdo nesměl vidět. Měl nepříjemný pocit, že Elizabeth něco postřehla. Elizabeth se na něj totiž podívala a pak si beze slova dál dělala svoje. Draco si tím, že to neviděla, nebyl jistý a tak se na ni v jednom kuse díval, ale Elizabeth byla v dobré náladě takže se uklidnil. Pohlédl na Blaise, který zápasil s mandragorou a v těch klapkách na uši vypadal fakt vtipně. "Myslel jsem si, že už jsi to někdy dělal." rýpnul si Draco. "Ne. Byl... jsem...na ošetřovně...kvůli tomu...SAKRA!" rozčílil se, když ho mandragora pleskla listem přes obličej. "jak jsi mě polil na lektvarech. " Dořekl celý zadýchaný, od toho, jak se pral s rostlinou, aby ji konečně pevně usadil do květináče. "Jo vlastně!" řekl Draco a při té vzpomínce se smál se ještě víc tak, že Blaise po něm musel hodil hrst hlíny, protože na ně teď všichni ve skleníku zírali a on nebyl zrovna rád středem pozornosti.  "Sklapni." dodal ještě a musel se smát, když viděl Dracovy málem bílé vlasy a v nich hlínu. Šlo to totiž neuvěřitelně vidět. Draco si prohrábnul vlasy, aby hlínu setřásl, ale moc si tím nepomohl, protože ta se mu dostala za krk. "Já tě zabiju!" nadával Draco, zatímco se podivnými pohyby pokoušel hlínu dostat pryč. Tentokrát se nezadržitelně chechtal Zabini a jeho "tanec" začal tančit také, takže dokonce i ti havraspárští, kteří je neměli v lásce, jen těžko dokázali zakrývat svůj smích. "Tak se všichni uklidníme. Pane Blaisi, prosím na opačnou stranu skleníku!" zakročila se zvýšeným hlasem profesorka Prýtová a pohlédla na Draca, který se stále pokoušel dostat hlínu zpoza hábitu a pak na Blaise, který se sice přestal smát, ale neměl daleko k dalšímu výbuchu. Zabini se tedy sebral a odklidil se na konec skleníku. Když se Draco konečně zbavil otravné hlíny, pohlédnul vražedně na Blaise, který jakmile to postřehl, se na něj nepřestával pobaveně dívat a zase začínal "tančit".  Když hodina skončila, první co Draco Blaisovi pověděl bylo: "To mám za to ráno co?" - "A co sis myslel? Že to nechám jen tak?" řekl Blaise.