Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Šok hned po ránu

Když se Draco s Elizabeth rána probudili, zpočátku si ani nevzpomněli na to, co se včera událo. Pak se ta šťastná vzpomínka přece jenom vynořila a už od rána se usmívali.

"Co ti je?" zeptal se Blaise, když viděl, jak si Draco pobrukoval školní hymnu, zatímco si čistil zuby. "Nic. Vůbec nic." řekl a odešel do koupelny. Zabinimu okamžitě došlo, že Draco mluví jinak. Tohle nebyl ten tón, kterým mluvil poslední dobou. Tenhle vyzařoval radost a úlevu. Když Draco konečně vyšel, Zabiniho to tak zajímalo, že se ho zeptal hned, co Draco zavřel dveře. "Tak co je?!" Zdálo se ale, že jeho otázka, a ještě takhle podaná, Draca vůbec nevyvedla z míry. Popravdě uvažoval, jestli se to dneska někomu povede. Draco se však místo odpovědi postavil před zrcadlo, aby si uvázal kravatu. Ruku už měl obvázanou obvazem. Včera večer se totiž ještě s Elizabeth proplížili na ošetřovnu, a trochu obvazu madame Pomfreyové sebrali. Elizabeth trochu vyděsilo, když jí Draco řekl, že už to jednou udělal. Teď však ještě bude Zabiniho chvilku napínat. Ten ale ze všeho nejvíc nemohl vystát, když mu nikdo neodpověděl. "Tak fajn." řekl a postavil se. Když byl rozhořčený, bylo to na něm vždycky vidět. "Když ty ne, tak já taky ne." dopověděl a otevřel skříň. Draco okamžitě toho zdržování nechal. Teď to byl on, kdo byl zvědavý. Přešel k Zabinimu. "Teď mě najednou posloucháš." odsekl Blaise a dál se hrabal ve skříni. Chtěl být na něj ještě o něco déle naštvaný a nic Dracovi neříct, ale nevydržel to. Konečně se to totiž stalo! Místo toho však, aby mu Zabini sdělil co, jen mu podal ze skříně knihu. Draco teď držel v rukou svůj výtisk knihy Jak okouzlit čarodějku. Chvíli mu trvalo, než mu to došlo. "No to si děláš srandu?" nemohl uvěřit Draco. "Kolik toho lektvaru lásky jsi jí nalil do pití?" rýpnul si Draco. Blaise se jenom ušklíbl. "Moc vtipný." řekl a něco mu došlo. Teď už Zabini pochopil, jaké to pro Draca bylo, když mu jednu dobu skoro pořád říkal, jak je Elizabeth skvělá. "Je ze Zmijozelu." předběhl Draca Zabini. "A? Jak se jmenuje?" konečně se zeptal Draco, a byl netrpělivější než předtím. "Marllien Harderová." řekl Blaise a jen se usmíval. "Tu si nepamatuju." přiznal Draco a upravil si límec košile. "Ale byla s náma na zařazování. Taková blonďatá s brýlemi." zkoušel mu to objasnit Zabini, ale Draco měl stále okno. "No to je jedno, každopádně tě s ní musím seznámit." vyhrkl Blaise nadšeně. Chvíli mezi nimi nastalo podivné ticho. Draco vstřebával ten náhlý přísun informací. Jeho nejlepší kamarád má holku. Byl za něj nevýslovně rád, ale přesto tu byla i jedna na nejvíc nepříjemná skutečnost. Že Marllien bude další člověk, koho by mohl ohrozit. "Tak. Moji novinku víš, takže by bylo fér, kdybys i ty to teď vyklopil." vyrušil ho z přemýšlení Zabini a měl pravdu. Teď už by nebylo vtipné, ani v pořádku, mu to zatajovat. "Jsme zase spolu! Já a Elizabeth!" málem vykřikl Draco. Blaise jen vykulil oči a zmohl se jen na: "Ale... Jak?" a Draco se rozmluvil tak, že Zabiniho ani nenechal, aby se na něco zeptal, ale velice jej pobouřilo, když slyšel, kdo za to všechno mohl. Když konečně skončil, za což byl Zabini i trochu rád (samozřejmě mu to ale přál a bylo super zase vidět Draca v pohodě) bylo půl osmé a oba se vydali na snídani.

V Havraspárské věži to toho rána probíhalo podobně až na to, že Hellen byla nadšená a Oliver moc ne. "Elis, co když ti zase ublíží?" zeptal se jí starostlivě. "Nebyla to jeho chyba. Mohla za to Pansy!" řekla už trochu vytočeně, když už se jí na to zeptal potřetí. Jasně, že byla ráda, že má o ni strach, ale štvalo ji, že jí nevěří. Až když mu konečně popsala celou včerejší událost slovo od slova, jí konečně přiznal úplnou pravdu. Nikdy předtím by si nepomyslela, že bude tak podezřívavý.

Když sešli dolů, ke vstupu do Velké síně, potkali Draca a Zabiniho. Elizabeth pohlédla na Olivera a jeho výraz nevypovídal nic hezkého. Hellen do něj musela strčit, aby se vzpamatoval. Draco úplně zapomněl na Olivera s Hellen. "Ahoj." pozdravila je Hellen a usmála se. Draco si oddechl. Myslel si, že se s ním přestanou bavit. Chvíli mezi nimi nastalo trapné ticho. Draco viděl na Oliverovi, jak ho sleduje a tvářil se docela zamračeně. Musel si přiznat, že se cítil docela nepříjemně a tak radši pohlédl na Elizabeth, která společně s Hellen házela po Oliverovi celkem naštvané pohledy. Docela nepříjemná situace. K tomu ještě Blaise někam odešel a nechal ho tam. Jak mohl? proklínal ho Draco. Za chvíli se však Zabini vrátil s o hlavu menší blondýnkou s hranatými brýlemi a něčemu se společně smáli. "Lidi, tohle je Marllien." představil ji Blaise. Elizabeth nechala vražedných pohledů vysílaných Oliverovým směrem a pohlédla na nově příchozí dívku. Zpočátku byla úplně mimo, ale když viděla, jak jsou do sebe zavěšení a jak se na ni Zabini dívá, pochopila. "a tohle je Draco, Elizabeth, Hellen a Oliver." představil je. "Ahoj." řekla Marllien a usmála se. Elizabeth to napoprvé přišlo divné, vidět ji se usmívat. Co se týkalo holek ze Zmijozelu, myslela si o nich, že jsou jako Pansy. Marlliein úsměv však byl srdečný. "Ráda tě poznávám." řekla proto Elizabeth a byla vůbec první, kdo se ozval. "Jo, já vím. Zabini mi o tobě vyprávěl." přiznala Marllien a podívala se na Blaise, který jen zářil. "Taky tě rád poznávám." řekl znenadání Oliver a Elizabeth se teď na něj podívala s výrazem, který říkal: "Vážně?" Že by Oliverovi konečně došlo, že nemá důvod být naštvaný? "Už bychom asi měli jít na snídani, nebo nám nic nezbude." řekl Zabini. "Ráda jsem vás poznala." dodala ještě Marllien, než se s ním vydala do Velké síně. "Vypadá mile." řekla Elizabeth, jelikož byla nadšená, že si Zabini konečně někoho našel, když si vzpomněla, jak se kvůli tomu trápil. Oliver s Hellen přikývli a taky zamířili na snídani. "Myslím, že bude chvilku trvat, než se se mnou zase budou bavit." řekl Draco, zatímco se díval jak odcházejí. "Ne. To ne. Oliver je jen někdy hrozný puntičkář. Musela jsem mu to vysvětlit alespoň třikrát, že to není tvoje vina!" ujistila ho Elizabeth. "Taky mě docela vytočil." přiznala. Draco se pousmál, přešel k ní blíž a chytil ji za ruku. "Připravená?" zeptal se, a jeho úsměv se rozšířil a vypadal malinko škodolibě. "Jako nikdy." řekla Elizabeth a jeho ruku ještě víc stiskla. "Tak do toho." řekl Draco a vydali se do Velké síně.

Schválně šli pomalu, usmívali se na sebe, políbili se, a jen stěží dokázali zadržet výbuchy smíchu. A proč to všechno? Draco s Elizabeth totiž včera v noci ještě stihli naplánovat první část pomsty pro Pansy. Protože co ji nejvíc naštve? Když její plán nevyšel. To znamená: Když je uvidí spolu! Bylo to geniální a dokonale vymyšlené. Mohli se jen kochat pohledem plným patřičné nasupenosti a naštvání, který přicházel od zmijozelského stolu. Pansy vypadala, jako rajče a vypadalo to, že co nevidět vybouchne jako dynamit. Stálo to za to. Tohle však určitě není konec.