Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Malfoyové nikdy nebrečí

Draco by nejradši zapomněl na to, co uviděl. V místnosti byla Elizabeth, ale i Pansy Parkinsonová, která na ni mířila hůlkou. Elizabeth se svíjela na zemi v křečích. Dracovi hned došlo, co to je za kletbu. Cruciatus. Ihned, jak tam s Blaisem vpadli, vrhli se na Pansy. "Expelliarmus!" křikl Draco a Pansy vylétla hůlka z ruky a přerušila tak kletbu. Elizabeth se složila k zemi. "Proč jsi to udělala?" Vyjel na ni Draco, kterému zlost doslova bušila ve spáncích. Oba na ni mířili hůlkami. "Může si za to sama. Nechtěla mi říct pravdu!" obhajovala se Pansy. "A o čem jako?" zakřičel na ni. "O vás dvou!" křičela Pansy. Draco si teď pomyslel, proč ho to nenapadlo dříve. Už dávno totiž zjistil, že je Pansy do něj zamilovaná, ale tehdy se tím příliš nezaobíral. Až doteď. Teď ji za to z celého srdce nenáviděl. "Viděla jsem vás! Jak po sobě koukáte." dodala ještě Pansy. Draco byl tak naplněný zlostí a nenávistí, že nebyl schopen vydat ani hlásku a jen ji propaloval pohledem. Blaise proto převzal slovo: "Nikdy jsem si nemyslel, že se z tebe stane tohle." řekl Blaise znechuceně.  Vždycky považoval Pansy za divnou, ale to co udělala jej přesvědčilo, že je ještě mnohem horší. Pak do místnosti vtrhli i Oliver s Hellen. Jakmile viděli, co se stalo, rozběhli se oba k Elizabeth ležící na zemi. Dracovi se zase vrátila slova: "Jestli si myslíš, že tím, že někomu takhle ublížíš si získáš něčí přízeň, tak to ses tedy obrovsky spletla! Jednou si to s tebou vyřídím, na to se spolehni!" zakřičel Draco. Pansy se zatvářila ublíženě, šokovaně a zároveň vystrašeně. Draco už to nechtěl déle protahovat a tak chtěl zařvat omračovací kouzlo. Místo něj to však udělal někdo, od koho by to čekal nejméně. Byla to Hellen. Když kletba zasáhla Pansy a ta se složila k zemi, Hellen se ušklíbla a řekla: "To máš za to mrcho!". Draco ihned změnil postoj vůči ní. Byla chytrá a vždy na správném místě. Litoval toho, že se jí někteří zmoijozelští (musel přiznat, že mezi nimi byl i on) posmívali kvůli původu. Draco už teď na nic nečekal a hnal se k Elizabeth, která jen bezvládně ležela na zemi. Byla v bezvědomí. Draco ji vzal do náruče a jemně s ní zatřásl. Měl pocit, že kdyby do toho dal víc síly, rozpadla by se mu. Oliver, Hellen a Blaise jen nervózně přihlíželi. "Neprobírá se!" řekl Draco zoufalým a roztřeseným tónem a pohlédnul na všechny okolo. Všichni se tvářili smutně a ustaraně. "To fakt nikdo neznáte nějaké kouzlo nebo něco?" řekl Draco a pohlédnul na Elizabeth, která byla bílá jako stěna. Začínal mít pomalu na krajíčku. Blaise se zatvářil beznadějně. Draco doufal, že Oliver s Hellen budou něco vědět, ale ani ti to nevěděli. "Musí přece existovat někdo, kdo by nějaká kouzla znal, nebo lektvary." uvažoval. Pak mu problesklo hlavou: "Lektvary! Snape!" Profesor Snape byl ředitelem zmijozelské koleje a Dracův nejoblíbenější učitel a on byl jeho oblíbeným žákem. Vždycky ho dokázal dostat z průšvihu. Z jakéhokoliv. "Půjdu za Snapem. Myslím, že by něco dokázal udělat." oznámil svou myšlenku všem. Nechtělo se mu vracet znova na ošetřovnu, a Snapeův kabinet byl blíže. "Půjdeme s tebou." řekl rozhodně Blaise. "Ne. Půjdu sám." odporoval mu Draco. S Elizabeth v náručí se postavil a ještě řekl: "Děkuju." a s respektem pohlédnul na Blaise, Olivera i Hellen. Oba havraspárští studenti na něj změnili názor. Už to nebyl ten arogantní Malfoy. Teď to byl Malfoy, kterému na někom záleží. Pak dodal: "A udělejte něco s ní." pohlédl směrem k Pansy. Už nikdy nechtěl vyslovit její jméno. Blaise, Oliver i Hellen na sebe navzájem pohlédli. Zdálo se, že už něco vymýšlejí. Ještě než opustil onu učebnu, Blaise ho zastavil. "Dopadne to dobře." řekl a odešel zpátky. Zabini byl opravdu nejlepší přítel.

Draco se vydal, s Elizabeth v náručí, do Snapeova kabinetu ve sklepení. Venku byla už tma. Snažil se co nejvíce natahovat krok a co pět vteřin se díval na Elizabeth. "Prosím, musíš se probrat! Potřebuju tě!" šeptal Draco a do očí se mu začínaly drát slzy. Věděl, že Malfoyové nikdy nebrečí, ale to mu teď bylo jedno. Měl příšerný strach. "Co když jí Snape nebude moct pomoct?" Draco se po té myšlence oklepal. Nechtěl na to myslet. I přes tyto úvahy však vnímal kam jde. Už byli ve sklepení. "Vydrž!" říkal Draco v duchu Elizabeth. Když konečně došel ke Snapeově kabinetu, nohou zaklepal na dveře, ruce měl plné. Profesor mu otevřel. Na sobě měl svůj obvyklý černý hábit a tvářil se napřed podrážděně. "Kdo ho to proboha ruší tak pozdě večer?" pomyslel si. Jakmile však uviděl svého oblíbeného studenta s cizí dívkou v náručí, zatvářil se vážně. "Pane Profesore," spustil hned Draco rychle a přitom ještě zadýchaný, " musíte mi pomoct. Neprobírá se!" řekl Draco, a s lesklýma očima se na něj zadíval. Snape je okamžitě pustil dovnitř. V jeho kabinetu bylo plno roztodivných přísad do lektvarů, uskládaných na policích po celém obvodu místnosti. Celému pkoji dominoval velký stůl s mohutným zeleným křeslem. Naproti stolu stála pohovka tmavě zelené barvy. Snape mu jedním pohybem hlavy naznačil, ať tam Elizabeth položí. On mezitím mávnul hůlkou pod svůj kotlík, kde se okamžitě objevily oranžově plápolající plameny. Draco ho poslechnul a když ji položil, sednul si vedle pohovky a pozoroval profesora, který teď přejížděl očima jeden z regálů se surovinami. "Pamatujete si, jaké kouzlo bylo tady na slečnu..." odmlčel se. "Elizabeth." dořekl za něj Draco. "Na slečnu Elizabeth použito?" dokončil větu Snape. "C-cruciatus." řekl Draco a hlas se mu opět třásl. Vzpomněl si na svůj sen té noci, kdy se s Elizabeth dali dohromady. Voldemort to na něj také použil, ale byl to jen sen. Elizabeth to zažila na vlastní kůži... Z myšlenek ho vyrthnul až Snapeův hlas: "Cruciatus? Kdo to byl?" zeptal se a pochopil, proč je Draco tak rozhozený. Ten sklopil oči. "Parkinsonová." řekl a při tom slově pocítil opět zlost. "Tak o tom si s ní budu muset promluvit! Kletba, která se nepromíjí! To hrozí vyloučení!" řekl Snape rozčíleně a začal hledat potřebné přísady. Dracovi se alespoň na malý moment trechu spravila nálada. Když Snape konečně všechny potřebné věci našel, a že jich bylo, začal je házet do kotlíku. Draco mezitím střežil Elizabeth jako oko v hlavě. "Co když je už pozdě?" napadalo jej. "Ne, nesmím takhle uvažovat!" přikázal si. Nemohl se dočkat, až bude Snape s lektvarem hotový. "Už to je." řekl snape a nalil lektvar do sklenice a přistoupil k Elizabeth. "Budeme jí to muset nalít do krku, jeĺikož je stále v bezvědomí. Potřebuji, abyste jí zaklonil hlavu." řekl Snape. Draco si tedy stoupnul nad Elizabetinu hlavu a velice opatrně ji zaklonil. Snape jí nalil lektvar do úst a řekl: "Teď vám zbývá jen čekat, až se probere." řekl Snape a začal ukládat přísady zpět do polic. "Pane profesore, myslíte, že to bude fungovat?" řekl Draco vystrašeně. "Neřeknu vám ne, ale neřeknu vám ani ano." řekl Snape. "Cruciatus je opravdu hrozná kletba a popravdě vám musím přiznat, že někteří jí podlehli." dodal ještě. Nechtěl mu lhát. Snape se zatvářil tak, aby jeho student viděl, že mu to není jedno. Draco strnul. Měl pocit, jako by se mu ničily poslední zbytky nervů, jak tam jen seděl, díval se na Elizabeth a snažil se na ní najít sebemenší náznak pohybu. Stále se však nic nedělo, ale Draco si mezitím uvědomil jednu věc: Elizabeth mu takto dokázala, že udělal dobře, když se jí svěřil se svým tajemstvím. Byla skutečně tou pravou. 

Draco tam tak seděl ve Snapeově kabinetu dalších dvacet minut. Nezdálo se však, že by Snapeovi jeho společnost vadila.  Pořád se nic nedělo. Začínal panikařit. Proč to tak dlouho trvá? Když už si asi po sté prohrábnul vlasy, a jen stěží už zadržoval slzy, ucítil malý pohyb. Rychle se naklonil nad Elizabeth, která teď nepatrně rozevřela rty. Oči však měla stále zavřené. Draco si nepamatoval, kdy se mu naposledy takhle ulevilo. Pak Elizabeth mírně otevřela své modré oči. Jakmile uviděla Draca, kterému se jeho šedé leskly, naznačila úsměv a ještě přiškrceným polohlasem řekla: "Myslela jsem si, že Malfoyové nikdy nebrečí."