Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Uprchlík

Nevěděl, jak na to přišel. Prostě si jen přehrával vzpomínky z posledních dnů a dával dohromady to, co by mohlo souviset s Elizabetinou náhlou změnou chování. Tohle mu ale prostě přišlo jako to nejvěrnější vysvětlení. Odkašlal si. "Ehm, Elizabeth?" vyrušil ji z pozorování špiček bot. "Jo?" zvedla hlavu a vypadala už docela v pohodě. "To ta kletba." řekl. Elizabeth mu na to však nic neřekla a tak pokračoval. "Myslím, že ta kletba ti způsobila ten ..." nevěděl jak to nazvat. Nechtěl to nazvat strachem, protože to se k ní moc nehodilo a ani stavem, protože pak by si myslela bůh ví co. Kdyby jen přišel dřív, než Pansy použila to zaklínadlo. Kdyby tam jen dorazil o něco rychleji, třeba by se tohle nemuselo nikdy stát! Jak jenom ten den hezky začínal, a teď tohle! Zatímco Draco hloubal v myšlenkách, Elizabeth se zamýšlela nad jeho úvahou o Cruciatu. Možná má pravdu. O neodpustitelných kletbách četla, a věděla i to, že tomu, na koho je použita, může přinést někdy hrozné následky. Nevěděla však, jak dlouho to bude trvat, než se toho zbaví. Třeba bude už navždy mít strach z mířící hůlky! Při těchto myšlenkách se zhrozila. Rozhodně nechtěla, aby to takhle bylo napořád. Musí se tomu nějak ubránit. Nechápala to. A ještě ke všemu se jí to stalo zrovna v tu dobu, kdy si myslela, že když je s Dracem, a že se jí nic nemůže přihodit. A on si to teď určitě vyčítá. Cítila se kvůli tomu špatně. "Draco?" začala pro změnu Elizabeth. "Jo?" zeptal se úplně stejně, jako předtím ona. "Vím, že si asi myslíš, že je to kvůli tobě, ale není. Nemůžeš za to, že to na mě Pansy použila..." Draco měl pocit, jako by mu snad četla myšlenky. "a myslím, že s tou kletbou máš nejspíš pravdu." dopověděla. Ticho. Oba teď věnovali pozornost všemu okolo. Elizabeth v tu dobu sbírala odvahu mu říct ještě něco: "Jo, a taky mám docela strach, že se budu už pořád bát útočných kouzel." Nechtěla s tím žít napořád a bát se toho. Musí najít způsob, jak se tomu postavit! Draco od ní poprvé slyšel, že má strach. Nedivil se jí. Kdyby on byl na jejím místě, nejspíš by asi nebyl schopen se sebou žít, protože zkuste si to sami. Být Smrtijedem a ještě ke všemu mít strach z mířících kouzel a nebýt schopen se bránit. To už byste radši nežili ne? Ale i přes to, že s ní souhlasil, jí řekl: "To se srovná." řekl a podíval se na ni povzbudivě. "Já se o to postarám." dodal. "A já ti pomůžu." dokončila Elizabeth a opřela se mu hlavou o rameno. 

Po nějaké té chvilce usoudili, že už by stálo za to, se vrátit na obranu proti černé magii za Snapem. Když otevřeli dveře od učebny, nikdo však už netrénoval obranná kouzla. Uprostřed třídy stál Snape s madame Pomfreyovou, a všichni ostatní se rozrušeně bavili. Vypadalo to, že řeší něco vážného, protože (jak se zdálo) Snape nikoho neokřiknul, ať je zticha a pozorně poslouchal to, co mu madame Pomfreyová říká. Když Elizabeth s Dracem spatřili jejich přátele, jak stojí u jednoho z velkých oken a něco si šuškají, hned se k nim vydali. Sotva k nim došli, Hellen, Oliver i Blaise ztichli a sborově vyhrkli: "Jé ahoj!" a usmívali se. Dracovi, stejně jako Elizabeth, to přišlo divné. Takhle se nikdy nechovali. Draco se už chtěl zeptat, co se děje, ale Elizabeth ho předběhla: "Co se stalo?" řekla a pohlédla na všechny tři. Oliver, Hellen i Blaise doufali, že si ničeho nevšimnou, ale marně. Pohlédli na Snapea a madame Pomfreyovou, jak vážně debatují, v naději, že Snape tu hodinu už přeruší, a že se ta otázka ponechá bez odpovědi, ale Snape zatím nevypadal, že by něco takového chtěl provést. Elizabeth i Draco si je měřili pohledem. Už nemají kam couvnout. Už to musí vyklopit. Pomysleli si. Jejich přátelé na sebe navzájem pohlédli a pak nechali na Hellen, aby jim to všechno řekla: "My jsme si mysleli, že jsme to udělali dobře." Draco s Elizabeth na ni nechápavě zírali. "Co jste neudělali dobře?" zeptal se Draco klidně, ačkoliv se přemáhal aby nezvýšil hlas. Proč to prostě neřekne hned? Říkal si. "Pansy utekla z ošetřovny a nikde se ji nepodařilo najít!" vyhrkla Hellen a byla ráda, že už to má za sebou. 

"A sakra." pomyslel si Draco a pohlédl na Elizabeth. Ta však měla kamennou tvář a nic neříkala. "Ale jak to?" zeptal se Draco už trochu hlasitěji, poněvadž se v něm začínala mísit zloba, touha po pomstě a strach o Elizabeth. "To nevíme." řekl Blaise a taktéž pohlédnul na Elizabeth. "Zaslechli jsme jen, jak madame Pomfreyová řekla Snapeovi, že jí brzo ráno byla dát léky a ona nikde." Elizabeth se honily hlavou tisíce věcí: Jak to, že se jí podařilo utéct? Určitě ještě neskončila. Kde vůbec je? A co dalšího plánuje? Draco toho měl také plnou hlavu. "Jak to? Neměla náhodou být na ošetřovně hodně dlouho? Co chystá? To nevěděl nikdo z nich.