Proměna aneb jak zamotat hlavu Smrtijedovi

Co se to u Merlinových vousů děje?

Než přišli na druhou hodinu, což bylo přeměňování, Elizabeth se zase svěřila svým kamarádům. "Hm, to je čím dál divnější." přemítala Hellen. "No, to mi povídej a taky na tom bylo divné to, že dělal jako by ani nevěděl, co se ještě před snídaní stalo." řekla Elizabeth. Nemohla vypustit z hlavy nic, co se týkalo Draca Malfoye. Nevěděla proč, ale prostě to nešlo. 

Když přišli na hodinu kouzelných formulí, kterou měli (jako většinu předmětů) dohromady se Zmijozelem, Elizabeth nemohlo uniknout, že Draco tam už není. Nepřišel dokonce ani na obranu proti černé magii, ani na hodinu péče o kouzelné tvory. Bylo to čím dál, tím víc divnější a divnější. 

V 6 hodin po večeři, se Elizabeth rozloučila s Oliverem a Hellen a vyrazila na svou první zkoušku se sborem profesora Kratiknota, což byl i ředitel jejich koleje. Bylo tam hodně lidí. Na začátku si profesor každého poslechnul a poté ho zařadil do hlasové skupiny. Pak jim rozdal noty a zkoušeli zpívat hymnu Bradavické školy. Elizabeth byla nadšená a už se nemohla dočkat dalších zkoušek. 

Po zkoušce ještě chvilku bloumala sama chodbami, kde nikdo nebyl a zpívala si jen tak pro radost. Bylo to uvolňující. Když zacházela za další roh, uslyšela ve vedlejší chodbě kroky a poté šeptání nějaké kouzelné formule, kterou neznala. Nakoukla do sousední chodby a uviděla Draca jak naproti vchází do nějakých dveří, které tu ještě nikdy neviděla. Sotva se za ním dveře zavřely nedalo jí to a rozhodla se ho pronásledovat. Jakmile ale došla ke zdi, za kterou Draco zmizel, dveře byly pryč. "Ale jak to? Před chvílí tu ještě byly!" řekla si Elizabeth nahlas pro sebe, protože věděla, že ji níkdo neposlouchá. Opřela se o zeď. Byla teď opravdu v koncích. Konečně měla možnost zjistit, co Draco skrývá a tyhle prokleté dveře zmizí. Najednou však na zádech ucítila něco jiného než kamennou zeď. Bylo to hezky vytvarované a nejspíše dřevěné. Elizabeth se otočila. Byly tam! Dveře! Teď už věděla, proč zmizely. Byla to totiž komnata nejvyšší potřeby. V duchu se zaradovala a tiše vklouzla dovnitř a se vší opatrností zavřela. Uvnitř byla spousta různých přístrojů a nábytku. Pak zase uslyšela to šeptání. Vydala se tedy za tím zvukem. Čím více se přibližovala, tím slova zněla zřetelněji. Nakonec spatřila Draca. Elizabeth se tedy schovala za jednu z mnoha soch. Draco stál otočený k nějaké obrovské skříni a pokaždé když ji zavřel šeptal něco jako: "Harmonia Nectere Passus" ,pak bylo slyšet nepatrné klepnutí a Draco skříň otevřel. Nevěděla však, co v ní je. Proto se o kousek přiblížila. Viděla, jak Draco vkládá do skříně jablko, poté skříň zavřel, řekl: "Harmonia Nectere Passus" a skříň otevřel. Jablko už tam nebylo. Pak ji zase zavřel, a zase vyslovil onu formuli a když skříň otevřel, jablko tam znova bylo, ale nakousnuté. Elizabeth viděla, jak se Draco pousmál, zavřel skříň a odcházel. Tak teď už bya úplně domotaná. Co to u Merlina mělo být? Pomalu se zase vracela zpět. Draco už byl pryč. 

Když Elizabeth stoupala vzhůru ke své ložnici. Přehrávala si její hlava myšlenky z celého dne a kladla si otázky: Co se to s Dracem děje? Proč se chová tak, jak se chová? A co k čertu znamenala ta věc se skříní? Každopádně jí byla jasná jedna věc: S Dracem Malfoyem se něco děje, a ona musí zjistit co.