Survivor [TaeKook] ✔️

26.

„Mě snad šálí zrak. Koukejte, kdo se ukázal,“ řekl Hoseok, když nás spatřil.
„No ne, už jsem myslel, že nám tam ten Jungkook navždy zůstane,“ přidal se k němu Jimin a uchechtnul se. Zmateně jsem na ně koukal, a to samé i Taehyung. Všiml jsem, jak Yoongi protočil očima s otráveným výrazem na tváři.
„Ahoj, Taehyungu. Vše v pohodě?“ optal se ho, když jsme si k nim přisedli. Tae pouze souhlasně kývl a protáhl si krk, který určitě musel mít ztuhlý, po tak dlouhé době ležení.
„Jé, Taehyungu! Tebe jsem si teda vůbec nevšiml,“ usmál se na jmenovaného Hobi za doprovodu tichého chichotání jeho jediného nezmutovaného kamaráda.
„Dneska jste všichni měli vtipnou kaši, jak tak koukám,“ pronesl otráveně.
„Ne tak vtipnou, jako ten klacek, co ti čouhá ze zad,“ navázal hned Jimin s dalším posměškem.
„Hele, to že se dneska nemůžu moc hýbat neznamená, že to tak bude i zítra, abych ti mohl jednu fláknout,“ ztrácel nervy můj černovlasý démon, kterému se v očích nebezpečně zablesklo.
„Nevšímej si jich, tohle jsem musel poslouchat většinu času taky. Už jim tady hrabe,“ snažil se ho aspoň trochu uklidnit Yoongi položením své ruky na jeho rameno.
„Ano, poslechni koťátko a nás si nevšímej.“ Yoongiho výraz se po této poznámce změnil na naštvaný a děsivý zároveň a své zelené oči zaměřil na ty dva, kteří se pořád blbě smáli. Ani jsem ten pohled nemusel na sobě cítit, abych si byl jistý, že kdyby to šlo, byli by oba na místě mrtví.
„Ještě jednou mi řeknete koťátko, tak vytáhnu drápky, proříznu vám pusu a budete bez očí, které vám navzájem strčím do prdele,“ řekl pomalu, tiše, ale dostatečně zřetelně na to, aby mu každý v této místnosti rozuměl a zároveň uvěřil tomu, že svá slova myslí smrtelně vážně. Výrazy těch dvou se změnily na vystrašené a jsem si i jistý, že oba zbledli.

Slyšel jsem vedle sebe slabé uchechtnutí, které vycházelo z Taehyungových úst. Nechápavě jsem se na něj podíval, protože to, co Yoongi řekl, mi vtipné nepřišlo.
„Čemu se směješ?“ zeptal jsem se ho, protože jsem chtěl vědět, co ho tak pobavilo.
„No, ty to sice nevíš, ale přesně to, co tady Gi popisoval, udělal jednomu týpkovi tam venku, když jsme spolu hledali další lidi,“ řekl.
„Jo, měli jsme možnost toho hajzla přivést sem, ale po cestě do našeho úkrytu nezavřel tu svou nevymáchanou hubu,“ přidal se Yoongi.
„Takže když asi po dvacáté řekl, že je Gi roztomilý, nebo že má hebký ocas, Yoongimu došla trpělivost a udělal to, co právě řekl těm dvěma,“ dodal Taehyung. Šokovaně jsem se na Yoongiho podíval a nechápal, jak někdo takový je schopný takové šílenosti.
„No co, každému občas rupnou nervy,“ pohodil rameny, jako kdyby to bylo úplně normální.

Stále šokován jsem se díval před sebe a snažil se z toho nějak vzpamatovat. Vážně by byl schopný tohle udělat? No, podle reakcí Jimina a Hobiho to je dost možné, protože od té doby jsou oba potichu jako myšky. Mám pocit, že ani nedýchají. Zatřásl jsem hlavou ve snaze dostat z hlavy obrázek prořízlé tváře bez očí, ale to se mi moc nedařilo.
„Hej, nemysli na to. Tobě se nic nestane. To by nejdříve musel přejít přes mě,“ pošeptal mi Tae do ucha, když si všiml mého výrazu. I když mě to potěšilo a trochu více uklidnilo, ten výjev budu mít v hlavě ještě dlouho.
„Neboj, dítě. Tobě neublížím,“ mrkl na mě Gi, který musel slyšet náš menší rozhovor.

„Takže, co budeme dělat?“ tlesknul hlasitě Yoongi a s úsměvem na tváři, jako kdyby ta jeho výhrůžka ani nemilé zjištění, nikdy neproběhlo, na nás koukal a očekával odpověď. Šlo vidět, že si tuto chvíli dost užívá.
„Nemám na nic náladu. Asi si jdu lehnout,“ řekl Jimin, který se začal zvedat ze svého místa. Cítil jsem z něj, že se bojí, což jsem chápal. Taky jsem cítil smutek, ale co bylo kořenem oné emoce, to jsem nevěděl. Mlčky jsme sledovali jeho záda, která po chvíli zmizela z našeho dohledu.
„Stalo se mu něco?“ zeptal jsem se Hoseoka, který taky vypadal, že něco není v pořádku.
„No není důležité,“ mávnul pouze rukou, ale moc přesvědčivě nezněl. I když se mi to moc nezdálo, nechal jsem to tak. Přecejenom, kdyby to bylo něco vážného, určitě by to někomu řekli.