Survivor [TaeKook] ✔️

33.

Enjoy ;-)

~•~

Jungkook's pov.

„Slyšeli jste to?" zeptal se nás Jin a zpozorněl. Všichni jsme přikývli na souhlas a začali se ohlížet kolem sebe. 
„A sakra," řekl Taehyung a silně mi stiskl ruku. Nechápal jsem co se děje, tak jsem se podíval jeho směrem. Dech mi uvízl někde v krku, když jsem kousek od vchodu do našeho bývalého útočiště viděl postávat čtyři obrovské osoby. Pozorovali nás a pomalu se k nám blížili. Po chvíli se k nim přidal ještě pátý člen, který držel něco v ruce.
„Doprdele!" zaklel Yoongi, který je taktéž pozoroval. Synchronizovaně jsme začali všichni couvat, možná ve stejném tempu, jako se k nám přibližovali ti mutanti. Dostal jsem strach, abych náhodou nezakopnul, to by tak ještě hrálo. Jsem si jistý, že by pak netrvalo dlouho, a oni by toho hned využili.

„Musíme jim nějak utéct," ozval se tiše Jin, který se vedle mě třásl strachy. Chytil jsem jednu jeho ruku, aby se cítil lépe, i když jsem sám věděl, že to nemá skoro žádný účinek.
„To bychom mohli, ale kam?" zeptal se Yoongi, který z té skupinky nespouštěl oči.
„Neznám to tady, to by věděl Namjoon, kurva," zaklel, tentokrát Jin, a silněji mi stiskl ruku.
„Myslím, že těm už neutečeme," řekl Taehyung.
„Díky za podporu," odsekl mu Yoongi.
„Jen jsem upřímný," odpověděl mu zpátky Tae.
„Můžete se přestat hádat? Teď není ta správná doba," syknul jsem jejich směrem.
„Zdá se mi to, nebo to je krev?" ozval se Jin, jehož slova vůbec nesouvisela s tím, co aktuálně řešíme. Všichni jsme zbystřili a koukli na ně. Opravdu. Jejich těla a kusy oblečení byla pokryta docela velkým množstvím krve, která místy z nich ještě odkapávala. Od krve měli také tváře, hlavně tedy v oblasti úst. Můj zrak ale spočinul na jednom z nich, přesněji na předmětu, který držel v ruce.
„To je-?"
„O můj bože!" zanaříkal Yoongi, když to taky uviděl. V ruce onoho monstra, jelikož jinak ho již nazvat nehodlám, byla hlava, která ještě před chvílí patřila Hoseokovi. Slyšel jsem vedle sebe tichý vzlyk, který vyšel právě z Yoongiho. Očividně se ještě nesmířil s tím, že je tam na jejich přání nechal.

„Myslím, že mě něco napadlo," řekl Taehyung, když viděl, jak ta monstra přidala na rychlosti. Všichni jsme zpozorněli a netrpělivě čekali na to, co z něj vyleze. Přece jen, čas se nám krátí.
„Yoongi, ty běžíš docela rychle. Vezmeš si Jungkooka na ramena a poběžíš co nejdál odsud. Já si vezmu Jina a vyletím co nejvýš to půjde," vysvětlil Tae.
„Počkat, co?" zarazil jsem se, „já bez tebe nikam nejdu!" namítl jsem.
„Kookie, taky tě nechci opouštět, ale je to nutné. Jsi lehčí než Jin, takže se Yoongimu poneseš lépe. Slibuji, že budu hned za vámi," řekl, dal mi lehkou pusu na líčko a vyměnil si se mnou pozice. Stál jsem tedy vedle Yoongiho, který se připravoval na to, že bude běžet, tedy, pokud se teď nějak připravit dá. Pobídl mě, ať si mu vylezu na záda, což jsem taky udělal. Ještě jednou jsem pohlédl na ty nestvůry, které se přibližovali stále rychleji, a pohled obrátil na Taehyunga, který už za pas držel Jina. Ústy jsem mu naznačil miluji tě, a společně s Yoongim se rozběhli na druhou stranu, pryč od těch nestvůr. Ty to samozřejmě zpozorovali a začali nás pronásledovat. Pohlédl jsem za sebe a viděl Taeho, jak se jim tak tak vyhnul, když spolu s naším nejstarším členem vzlétl k oblakům. Pro sebe jsem se usmál, protože některá monstra se nad tím pozastavila a společně je pozorovala. To ale neplatilo na ten zbytek, který se hnal za námi. Díky bohu, Yoongi je teď dost rychlý na to, aby nebylo tak lehké nás dostat.

Mou pozornost zaujalo něco, co prolétlo nad našimi hlavami. Všiml jsem si, že je to další mutant s křídly, který si to ale mířil ke dvojici, která právě vzlétla. Nestačil jsem ani nijak zareagovat a Tae s Jinem, i tím netvorem, padali zase zpátky na zem.
„Yoongi! Musíme pomoct Taehyungovi!" zakřičel jsem na něj, aby nějak změnil směr, ale ten, jako kdyby neposlouchal. Snažil jsem se mu vysmeknout, ale mé nohy sevřel ještě pevněji. Nezmohl jsem se tedy na nic víc, než jen potichu brečet.