Survivor [TaeKook] ✔️

16.

Taehyung's pov.

„Kurva!“ Zakřičel jsem a bouchnul do zdi. Že já to musím vždycky posrat. Proč jsem ho doprdele vyháněl? Vždyť za to nemohl! Byl jsem na sebe naštvaný. Dobře, Taehyungu. Uklidni se. Teď nemáš čas na to se tady zabývat blbostmi. Říkal jsem si v duchu, aby mě nechytil amok. Nemůžu si dovolit další záchvat.

Svůj pohled jsem stočil dolů, kde se tyčil můj problém. I když byl velice bolestivý, neměl jsem náladu se jím právě teď zabývat. Pustil jsem si na sebe ledovou vodu, abych zchladil nejen svůj naběhlý penis, ale i hlavu. Chtěl jsem uklidnit svůj vztek, který jsem měl sám na sebe. Že já sem lezl! Postěžoval jsem si.
„Taky musíš všechno uspěchat, že?“ Řekl jsem si sám pro sebe a na hlavu si nanesl ten samý šampon, co jsem před chvílí vmasírovával do vlasů Kookiemu.

Ach, Kookie. Ten kluk mi stoupnul do hlavy. Nejdřív to byl jenom náhodný kluk, kterého jsem našel pod kamením. Ale už od prvního pohledu na jeho tvář, i když byla celá dobitá a od krve, ve mně vyvolal zvláštní pocit. Jednoduše řečeno, okouzlil mě. A když jsem ho viděl poprvé, když jsem za ním přišel na ošetřovnu, abych se Jina mohl zeptat, jak to s ním vypadá, malém se mi propadla kolena. Je tak nesmírně krásný, že jsem u něj byl každou noc, co tam ležel a spal. Vydržel jsem se na něj dívat hodiny, aniž bych přimhouřil oka.

Všechno se to ale zlomilo v den, kdy se probudil. Stále jsem si myslel, že je krásný, ale zalíbil se mi ten pocit jeho strachu. Připadám si jako idiot, že jsem mu dokázal podlehnout, protože Jungkook je někdo, komu by nemělo byť bezdůvodného ublíženo. Ale já si nemohl pomoct. A ne jenom jednou. Pocit síly vždy ovládl mé tělo a zatemnil mi mozek. Neříkám, že pořád nemám chutě mu ublížit, jenom se to snažím v sobě držet, co to jenom jde. Nevím, jak dlouho to vydržím, protože ta představa strachu v jeho očích je víc než jenom lákavá. Ne, Taehyungu! Zapomeň na to! Máš ho přece rád! I když, ty jeho oči plné slz jsou k nezaplacení. Možná bys mohl jednou-. Ne, žádné jednou! Už nikdy! Jungkook mi věří a já ho nechci zklamat! Rozhodl jsem a smyl si z hlavy šampon. Ještě jsem v rychlosti vzal i zbytek těla a vyšel ze sprchy.

Rychle jsem se oblékl a vysušil vlasy ručníkem. Neměl jsem náladu se s nimi nijak srát, takže jsem to vzal hopem. Chtěl jsem totiž ještě zastihnout Jungkooka, než usne. Vyšel jsem z koupelny a šel k nám do pokoje. Jako obvykle, Yoongi ležel v klubíčku na své posteli a jemně vrněl. Tohle jsem mu záviděl, protože dokázal usnout kdekoliv a hned. Mě ale teď nezajímalo to kotě, ale kluk, který na mě hleděl svýma ospalíma očima. Vřele jsem se na něj usmál a šel za ním. Sedl jsem si na okraj jeho postele a pohladil ho po hlavě.
„Lehni si, prosím.“ Řekl téměř neslyšně. Poslechl jsem ho a udělal, oč mě žádal. Okamžitě se na mě nalepil a hlavu si položil na mou hruď. Trochu to studilo, protože své vlasy měl ještě vlhké, ale po chvilce jsem si zvykl.

„Promiň, že jsem tě vyhodil. Zpanikařil jsem.“ Šeptl jsem mu do ouška a políbil ho na čelo.
„To je v pořádku.“ Zamumlal. Bylo těžké mu rozumět, tudíž jsem usoudil, že už pomalu zaspává.
„Dobrou noc, Kookie.“ Šeptnul jsem a znova ho líbnul do vlasů. Odpovědí mi bylo souhlasné zamručení a pak jen pravidelný dech. Netrvalo dlouho a já usnul taky.

„Tae? Taehyungu!“ Slyšel jsem hlas, který začínal intenzivnět. S námahou jsem rozlepil oči od sebe a všiml si Namjoona, který se sklání nad mou postelí. Nechápavě jsem se na něj podíval.
„Vstávej. Musíme letět pro ty věci.“ Vysvětlil mi a pohlédl na Jungkooka, který mě objímal. Jako souhlas jsem přikývl a zívl si. Namjoon opustil pokoj a já se opatrně snažil Kookieho ze sebe sundat. Šlo to těžko, protože se mě držel jako klíště, ale nakonec se to povedlo a on se otočil na druhou stranu.

Během chvilky jsem se oblékl do normálního oblečení a do ruky si vzal svůj batoh. Byl speciálně vytvořený na ochranu před radiací. Našli jsme ho tady, když jsme sem přišli. Není stoprocentně spolehlivý, ale aspoň něco.
„T-tae?“ Uslyšel jsem jemný hlásek, když jsem otevřel dveře. Podíval jsem se tím směrem, odkud to šlo, a uviděl ospalého Kooka sedět na okraji postele.
„Copak, Kookie?“ Přišel jsem k němu a klekl si před něj. Šlo vidět, že je pro něj těžké být vzhůru, protože každou chvíli zavíral oči.
„Já jenom, ať jste opatrní.“ Zamumlal a pokusil se usmát. To mě zahřálo u srdce. Ten malý drobeček se tady snaží neusnout, jenom aby mi mohl něco říct.
„Neboj. Za chvíli budeme zpátky, ano? Teď ale spi.“ Řekl jsem mu a položil ho zpátky na postel. Vzal jsem mu jeho přikrývku a zakryl ho až po krk.
„Dobrou.“ Dal jsem mu polibek na čelo a opustil místnosti.

„Tady jsi. Pojď. Ještě se najíme a pak vyrazíme.“ Řekl Namjoon, když na mě narazil na chodbě. Přikývl jsem a mířil si to do klubovny, kde seděl Jin a u sebe měl tři talíře.
„Tady máte, kluci. Doufám, že dobře pořídíte.“ Zívl si Jin a každému podal jeho talíř. Taky doufám, že najdeme něco jiného, než je tento hnůj. Pomyslel jsem si a trochu si nabral.
„Kam poletíme, Namjoone?“ Zeptal jsem se jmenovaného mezi sousty. Bylo by dobré to vědět, ať si můžu v hlavě naplánovat cestu.
„Gospel hospital. Říká ti to něco?“ Odpověděl mi a vložil si do úst lžičku s kaší.
„Ano. Ale proč tam? Nebyla my lepší nějaká větší?“
„Nebyla. Mám ještě jednu v záloze, ale tahle má výhodu v tom, že je nejjižnější. Navíc, můj otec tam byl ředitelem, takže to znám skrz na skrz.“ Vysvětlil mi. Nemohl jsem jinak, než přikývnout.
„Hlavně buďte opatrní, ano? Nehrajte si na hrdiny a kdyby něco, okamžitě se vraťte zpátky, jasný?“ Přikázal nám Jin a my oba přikývli.

„Máš všechno?“ Zeptal se mě Namjoon, když jsme stáli v první přechodové komoře. Kývl jsem a přes záda si přehodil batoh, který jsem si zapnul na hrudi.
„Tak jo. Teď nemysli na to, co by jsi dělal s Jungkookem, protože si sundávám čelenku, takže nech své myšlenky v koutě, ať to neslyším.“ Zasmál se, načež jsem zakroutil očima.
„Můžeme?“ Zeptal jsem se a otevřel poslední ocelové dveře, které vedli ven. Oba jsme hned pocítili těžký vzduch, který venku byl. I teplota byla vyšší, než obvykle.

V rychlosti jsem zavřel dveře a otočil se k nim zády. Vzal jsem Namjoona kolem pasu a společně s ním vzlétnul až nad oblaka, kde byla záře nejméně silná.

Cítíte to?

Dramaaaaa

;)))))))

Nelinkatm xx