Po nehodě rodičů se Isabella uchýlila do ústranní. Žádný společenský život, žádní přátelé a žádná práce. Už více než sedm let se ukrývá v útrobách domu svého nejstaršího bratra; studuje, čte, píše, učí se na hudební nástroje a snaží se úplně vyhýbat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Charles jakožto vrchní policejní inspektor mohl svým pracovním vozidlem až na samotné náměstí, kde bylo rušněji než obvykle. Spencer seděl na místě spolujezdce, zbytek se poslušně tlačil na zadních sedačkách. Karen a Isabella seděly u dveří, Jackson se krčil mezi nimi a nebyl spokojený. Poté co Charles oznámil, že míří přímo do centra, tak ho Spencer poprosil, jestli by nemohli jet s ním, Evelyn stejně šla uspat děti, takže bylo na čase, aby se vrátili zpět na hotel. Brzy oběma mužům sedícím vepředu došlo, že oba míří na jedno, a to samé místo; a to do hotel Ambasador Monaco.
Auto již konečně zastavilo a všichni okamžitě vystoupili ven. Karen na příkaz Spencera zmizela kdesi v davu přihlížejících a zvědavých lidí, aby zjistila nějaké informace. Zatímco Isabella zaraženě ještě stála u auta a hleděla na hasiče, kteří se v hojném počtu stejně jako policisté nacházeli před hotelem. Policisté udržovali nevítané osoby stranou, roztahovali výstražné pásky a vše poslušně kontrolovali. Hasiči chodili buď z hotelu nebo zpět do hotelu. Charles se vydal rovnou ke vchodu do budovy, načež se za ním ihned hnali i Spencer s Jacksonem, které také zajímalo, co se vlastně děje.
„No tak Isabello! Nestůj tam tak, pojď za námi," napomenul jí mírně důrazně Spencer, když si všiml, že se ho nedrží a pokračoval dále ke vchodu, kde byl zastaven jedním z policejních strážníků.
„Pánové, omlouvám se, ale momentálně do hotelu mají turisté i obyvatelé hotelu dovnitř vstup zakázán. Je mi to vážně líto. Pokusíme se to co nejvíce urychlit, jestli to půjde, ale zatím budete muset vyčkat někde venku," prohlásil mile a nervózně strážník špatnou angličtinou. Charles se mírně usmál, vytáhl svůj kapitánský odznak a francouzsky řekl: „První den služby?" mladík jen kývnul na souhlas, ještě něco dodal a poté už je bez dalších otázek jednoduše pustil dovnitř.
V hotelové vstupní hale se setkali s dalšími kolegy Charlese, kteří mu francouzsky prozradili, kde a co se nejspíše uvnitř stalo. Tomuto rozhovoru rozuměla nejspíše jen Isabella a nebyla z toho vůbec nadšená. Z toho, co dokázala přeložit, zjistila, že se cosi stalo v patře, kde měli i oni pokoj a že hasiči už se svou prací skočili a jen se čeká právě na Charlese. A mezitím Spencer se na nepatrnou chviličku od skupiny odpojil, aby něco vyzvěděl od personálu, který mu nakonec nic neřekl, protože také nic nevěděli.
Cesta výtahem teď trvala až nekonečně dlouho. Isabelle bylo zle, měla velmi špatný pocit z toho rozhovoru, který dole slyšela. Bylo jí vedro a ten stísněný prostor jí taky nepřilepšoval. Měla pocit, že se jí každou chvilkou zamotá hlava a ona tady sebou švihne na zem. A když se dostali na příslušné patro, tak to nebylo o nic lepší. Potřebovala trochu čerstvého vzduchu, a možná taky sklenici vody.
Spencer hned po vystoupení z výtahu udělal jeden radikální a podle něho rozumný krok. Zavřel totiž Isabellu u sebe v pokoji a sám se s Jacksonem vydal k pokoji, kam měl namířeno Charles. Už teď s jistotou mohli označit ten pokoj za Isabelin. Jackson si se Spencerem vyměnil zvláštní napjatý pohled a poté už zastavili u vchodu do pokoje, kde se to hemžilo samými policisty, hasiči a techniky v modrých kombinézách. Neustále se ozývalo cvakání fotoaparátů a štěbetání okolních lidí.
