Slečna Komplikovaná [TRILOGIE]

21 | Nechci tě děsit a nepanikař, ale asi se nás chce zbavit

Uplynulo dalších dvacet opravdu dlouhých nepříjemných minut. Isabella si toho ani nevšimla, byla tak zaujatá těmi památkami, které měla všude kolem sebe, že pořádně nevěděla, kam se má dívat dříve. Ovšem na rozdíl od ní si Jackson všimnul, hleděl již tázavě na Aaronovi na záda a trpělivě čekal. Aaron Read začínal být opravdu nervózní. Obvykle, vlastně nikdy nebýval, nikdy nedával najevo jakékoliv své city, kamennou tvář měl nasazenou povětšinou pořád, ale teď si připadal nepříjemně špatně a dával to svému okolí kupodivu najevo.

Teď už to byla víc jak půl hodina, když se z ničeho nic ozvalo zapípání telefonu. Aaronovi přišla textová zpráva. Přestal tedy přecházet z místa na místo, vytáhl telefon z kapsy svých džínů a s dalším neurčitým výrazem si přečetl právě příchozí zprávu.

„Tohle asi není podle plánu. Stalo se snad něco? Je nějaký problém nebo změna?" ozval se za ním velmi vážně Jackson, který z celé téhle podivné akce začínal mít špatný pocit. Nemusel být nějaký speciální agent CIA, nájemný vrah nebo kdokoliv jiný se zvláštním výcvikem a školením, aby mu to bylo úplně jasné. Tady takhle nahoře v tom otevřeném prostředí byli hodně na ráně, to si moc dobře pamatoval do Spencera. Proto tedy vyzývavě povytáhnul obočí, když se čelem k němu konečně Aaron otočil a prozradil mu: „Nejspíše se něco skutečně děje. Půjdeme raději odsud, tady to není ani trochu bezpečný!"

Takže nakonec měl Jackson přeci jen pravdu; opravdu se tady něco dělo. A vlastně měla pravdu i sama Isabella. Celá tahle podivná schůzka u památek v něm zasadila jisté pochybné semínko nedůvěry a byl opravdu rád, že se v Monaku nevytratil, jak měl předtím původně v plánu. Mohl tady teď být, ochránit jí, kdyby se něco dělo.

Nakonec se společně rozhodli, že Isabelle zatím raději nic neřeknou, Jackson si jen postěžoval, že má obrovský hlad a sama Isabella následně navrhla, že by se klidně mohli přesunout do nějaké místní restaurace a dát si něco dobrého k jídlu. Vyhledali tu skoro nejbližší restauraci, našli ji v malé zapadlé ulici, kde byl poměrně klid – jednalo se o takovou malou rodinou restauraci.

Usadili se hned venku na malé terase. Isabella si to všechno zatím užívala, ještě pořád nepojala žádné podezření na rozdíl od Jacksona, který skutečně šílel. Ona byla jako vyměněná a mohl za to právě Jackson. Byl tady s ní a předtím na letišti jí ujistil, že Aaron Read je v pořádku, čemu už sám nevěřil. Nenápadně si jí prohlížel, všímal si toho. Žádná veliká úzkost, mnohem lepší komunikace a ten její přiblblí spokojený úsměv – za tu dobu co se znali, se zdálo, že je poprvé opravdu spokojená a šťastná.

Brzy po jejich příchodu k nim konečně přicupital takový mladý, pohublý číšník, měl na sobě světle zelenou košili s takovými divokými vzory a bílé kraťasy. Přinesl jim malé jídelní lístky a začal jim radit, jaké jsou jejich nejlepší speciality a co by jim tak asi mohlo chutnat. Jackson po chvilce pozorování pojal podezření, že ten mladík s jejich Isabellou normálně flirtuje, ovšem ona si toho ani nevšimnula. Ani to nemohla poznat, jediný její rádoby vztah byl jen s Blakem Hollandem. Neznala ty typické balící triky kluků ani prostě neznala, když měl o ní někdo nějaký zájem. Chvilku s nimi ještě vesele klábosil a poté odešel zpět do kuchyně, aby vyřídil jejich objednávky.