Po nehodě rodičů se Isabella uchýlila do ústranní. Žádný společenský život, žádní přátelé a žádná práce. Už více než sedm let se ukrývá v útrobách domu svého nejstaršího bratra; studuje, čte, píše, učí se na hudební nástroje a snaží se úplně vyhýbat...
Ups! Gambar ini tidak mengikuti Pedoman Konten kami. Untuk melanjutkan publikasi, hapuslah gambar ini atau unggah gambar lain.
Jen co se za Spencerem zaklaply vchodové dveře, Isabella došla ze schodů do kuchyně a zadívala se na Jacksona, který se ještě nepatrnou chvilku díval na ty zavřené dveře, ve kterých Spencer zmizel. Ten jeho náhlý, nespokojený odchod se mu ani trochu nelíbil. Jackson byl přesvědčený, že si o tom měli promluvit víc, takhle měl takový zvláštní pocit. Vypadalo to, že si Spencer jeho slovy nebyl jistý, že si myslel, že mu možná lžou a vymýšlí si, aby Aarona před ním shodili, což skutečně nebyla pravda. Jackson se snažil Aarona vidět v dobrém světle vlastně jako první a teď prostě musel udělat krok dozadu a podívat se na to všechno s odstupem a doufal, že něco takového udělá i Spencer, a nakonec možná uzná, že na to něco divného skutečně je.
„Neměli bychom za Spencerem jít, a ještě s ním promluvit? Myslíš si, že nám to o Aaronovi nevěří? Ale proč bychom si přeci něco takového vymýšleli," zeptala se Isabella nakonec Jacksona, který teď už krájel nezaujatě cibuli a rozehříval si velkou pánvičku na sporáku. Opravdu to vypadalo, že se chystá něco uvařit, což bylo příhodný, protože Isabella se o tom ještě nikomu nezmínila, ale měla neskutečný hlad. Navíc Jackson byl výborný kuchař, proto se jí také rozhodl připravit nějakou pořádnou večeři. Byl to dlouhý a namáhavý den, jídlo dokázalo zvednout náladu opravdu každému, a to i Isabelle.
„To doopravdy netuším. Možná nebo taky ne. Proč by nám to neměl věřit, nebo proč bychom si to my vůbec vymýšleli?" dostal ze sebe hned a už se o tom nechtěl moc bavit. Ještě se na ní ale Jackson podíval a viděl ten její nejistý výraz ve tváři, tak se na ní mírně pousmál a hned dodal: „Myslím si, že to bude v pohodě a že se brzy vrátí. Potřebuje si to jen promyslet. Uvidíš, že to bude v pořádku!"
Isabella mu úsměv jen jednoduše oplatila, ale nic na to neřekla. Jen se vyhoupla na kuchyňskou linku a mlčela. Stále musela myslet na dnešní den, jak se to všechno nakonec zamotalo a vlastně to ani nešlo úplně podle plánu s čímž ani jeden nepočítal. Nejvíce jí trápil Aaron, protože si ohledně jeho stále nebyla nijak jistá. Pro ni to stále byl ten záhadný cizí chlap, nájemný vrah, který mohl kdykoliv zaútočit a jí nebo možná i někoho jiného zranit, což Isabella vážně nechtěla.
Proto mu také možná nevěřila. S Aaron přišlo nebezpečí, zatím co Spencer se to zatím všechno snažil dál od nich. Bála se, že by to mohlo někomu ublížit a to nechtěla. Opět si také vzpomněla na tu mrtvolu v monackého hotelu, udělalo se špatně. Rychle myšlenku zahnala. Seskočila z kuchyňské linky a začala se rozhlížet kolem sebe. Byla to vážně pěkně zařízená kuchyň sladěná do čistě bílé a tmavého dřeva. Obývací pokoj byl ve stejných příjemně jemných barvách. Bylo načase prozkoumat i další místnosti a zákoutí jejich nového dočasného domova.
Poté jejím očím neunikly ty prosklené dveře kousek od schodiště do patra. Na otázku, jak to že si jich nevšimla už předtím, byla naprosto jasná jednoduchá odpověď; domem proletěla až příliš rychle, aby si vůbec nějakých dveří všimla. Předtím jí totiž zajímal jen ten výhled z balkónku. Ovšem teď je už viděla a toužila objevit, co je tam za nimi. Chytila za kliku a vyšla na velkou terasu. Uchvácením jí klesla mírně brada. Opět ten výhled. Za domkem pod plátěným přístřeškem stál kamenný dominantní stůl, židličky, křesílka, venkovní cihlový krb a pár kroků od té úžasné terasy se rozkládala ta kouzelná písečná pláž a azurová mořská voda, která se až chamtivě drala na její břeh. Bylo to dokonalé, jako by to bylo namalované na plátně. Isabella se musela štípnout do ruky, jestli se jí tohle náhodou nezdá, protože to bylo něco neuvěřitelného.
