Slečna Komplikovaná [TRILOGIE]

16 | Cenu sympaťáka roku získává Spencer Graham

Brzy na to se všichni přesunuli do naprosto prázdné restaurace. Bez Karen tam u toho malého stolu v rohu místnosti seděli všichni čtyři. Isabella seděla zamlklá vedle Jacksona, z druhé strany k Isabelle si ještě přitáhnul židli Spencer, a tak Aaron naproti nim u stolu seděl sám. Isabella se rozhodla, že bude lepší, když bude mlčet, oni totiž dokonale zvládli diskutovali o ní i bez ní. Spencer se párkrát zmínil, že se s Aaronem Readem znají už delší dobu, ale nějakých důležitějších detailů nezacházel. Nebyl totiž vhodný čas vzpomínat na staré časy, které společně ti dva zažili; možná že ani raději nechtěli vzpomínat. Potom se konečně dostali i k tomu, že Aaron se do Monaka vydal jen kvůli Isabelle. 

„Nejsem tady na dovolené s vyhlídkou odměny. Snažím se splnit závazek. Poslal mě pro slečnu Nikolay Antonov!" řekl pak Aaron a přímo upřeně se podíval na Isabellu, která jméno poznala. Překvapeně povytáhla obočí a začalo jí to v hlavě šrotovat. Nechápala, co by mohl mít společného její starý dědeček s tímhle nájemným zabiják a proč by to kvůli němu dělal. Proto ze sebe Isabella jen zmateně vydala: „Huh?"

Ovšem pan Read počítal s nedůvěrou, proto z kapsy svých tmavých džínů hned pohotově vytáhnul jakousi ošklivou zmačkanou zežloutlou obálku, kterou si on sám dovolil nazývat ještě pořád dopisem. Přes stůl jí ho podal a mírně napjatě čekal až si slova na papíře sama přečte, protože věděl, že kdyby jí to čistě odvyprávěl, tak by mu nejspíše nevěřila. Isabella neváhala ani chvilku a hned obálku otevřela. Vytáhla složený papír a pustila se do čtení. U stolu bylo najednou neklidné ticho. Všichni nedočkavě čekali, co jim poté Isabella poví. Ani sám Aaron nevěděl, co v dopise stojí, nikdo mu to neřekl a obálku si nedovolil otevřít, když ji dostal do rukou.

„Dědečkův rukopis si úplně dobře nevybavuji, ale podle některých věcí, bych s jistotou řekla, že to psal on. Je to pravé," konstatovala opravdu stroze a neutrálně Isabella, která odložila dopis s obálkou stranou před sebe, ruce si založila na prsou a hleděla na ten kus papíru. Vlastně v něm nebylo nic podstatného, jen to mělo potvrdit, že ho psal Nikolay a že to co říká Aaron Read je pravda. Isabella očekávala, že tam bude něco malinko osobnějšího, co by jí aspoň trochu uklidnilo, ale to tam nebylo, takže byla stále jen nervózní a neposlouchala, jak se ti tři zas spolu bezstarostně baví dál.

„Dál bychom tady zůstávat neměli, všem nám musí být jasné, že ji musíme dostat jinam, aby byla v bezpečí. To, co se stalo v té koupelně, je trochu moc i na mě. Nejde jen o nějaké jednoduché sledování, nebo únos. Jde o to, že ji nechtějí mrtvou ne unesenou," pokračoval velmi tvrdě Aaron a podíval se nejdříve na Jacksona, který se letmo podíval na ustaranou Isabellu a pak na Spencera, který přemýšlel. Všechno to rozsekla až Isabella, která měla dosti příhodnou otázku, se kterou se otočila na Spencera sedícího po její levici: „Co se v tom pokoji vlastně stalo? Nechali jste mě stranou a nic jsme mi k tomu neřekli?"

„Isabello teď toho nech!" zarazil jí hned nabručeně Spencer. Bylo na něm vidět, že se o tom nechce s ní bavit.

„A nenechám! Zavřeš mě v pokoji s nenabitou zbraní, která je mi k ničemu. Necháš mě tam a ani mi neřekneš, co se stalo? Říkal jsi, že mě chceš chránit, ale jak ti mám sakra věřit, když mi vůbec nic neříkáš? Je očividné, že ani ty nevěříš mě, když mi nic neřekneš. Nejsem malé dítě, aby ses takhle ke mně choval!" rozčílila se najednou Isabella a prudce vstala od stolu. Hleděla na něj a vztekala se. Štvalo jí to, protože když už ho začínala vidět i z jiné stránky, tak pak zas udělal něco, čím to všechno musel pokazit. Byl opravdu ochranitelský, vypadalo to, že to myslí vážně, ale teď byl zas jak z kamene. Jackson na ní teď tázavě koukal, tím prudkým pohybem a vzteklým tónem v jejím hlasem byl opravdu zaskočen. Takhle jí ještě neviděl.