Slečna Komplikovaná [TRILOGIE]

13 | Mohl bys přijít za mnou do kabinky?

První ráno v Monaku se Isabella probudila v posteli u sebe v pokoji a zcela sama. Měla na sobě to stejné oblečení jako včera večer. Hotelové pyžamo stále leželo připravené na židli. Na nočním stolku vedle lampičky a pevné linky stál také talířek s ještě nedojedeným čokoládovým dortíkem. Neměla ani to nejmenší tušení, jak se do svého pokoje a pak také do postele vůbec dostala. Pokud si totiž dobře pamatovala, tak poslední, co měla v hlavě, bylo to, jak se s Jacksonem přela o dálkový ovladač od televize u něj na pokoji, kam za ním předtím sama přišla. Potom se probudila až tady naproti přes chodbu ve svém pokoji. Nedávalo jí to moc smysl. Chvilkami si myslela, jestli se jí to nakonec jen všechno nezdálo.

Z jejího přemýšlení jí nakonec vytrhl až Spencer, který zcela neočekávaně a velmi nečekaně vtrhl do jejího pokoje. Dlouze se rozhlédl po místnosti a výraz v jeho hrubé tváři najednou příjemně změkl, když se na ní zaraženě podíval: „Přiznávám, že jsem se jen opravdu trochu bál, abyste se nesebrali a nezmizeli během noci! Ani by mě to nepřekvapilo!"

„A to jako proč? Včera jsi přeci řekl ať zůstaneme na pokoji, takže jsem tě poslechla a zůstala tady. Po té bance jsem vcelku poučená," odpověděla mu ihned Isabella, protřela si obličej, vstala z postele a mírně se spíše pro sebe usmála, když po sobě stlala peřinu. Neměl ani to nejmenší tušení, co přesně se včera večer stalo a bylo to jenom dobře. Taky nemusel vědět všechno. Spencer si spokojeně kývnul hlavou a vyšel na chodbu, kde na ní počkal, dokud se nedala aspoň trochu do kupy. U výtahu na konci chodby už také postávala nedočkavá a opět naštvaná Karen.

Spencer ještě dvakrát rázně zaklepal na Jacksonovi dveře, ze kterých po chvilce on sám vyšel ven. Se všemi se zdvořile pozdravil a spiklenecky mrkl na Isabellu, která se jen mírně začervenala. Rázem jí bylo jasné, že včerejší noc nebyl jen její výmysl. Potom už se všichni vydali k výtahu a následně do hotelové restaurace, kde na ně čekala snídaně. Okamžitě si vybrali nejbližší volný stůl a k němu se usadili. Bylo mezi nimi zamlklé ticho, které kvůli jídlu nebylo tak trapné a napjaté, jak by se mohlo zdát.

Nakonec se během několika minut konečně ozval až Spencer: „Musím si teď dopoledne dojít ještě něco zařídit, takže jsem si říkal, že bych vám mohl nechat teď takové menší volno. Bydlíme v centru celého tohohle velkého města. Je tu spousta obchodů a také i nějaké ty zajímavé památky. Do oběda si dáme rozchod a poté se na oběd sejdeme opět tady v restauraci. Mělo by to tu být zatím bezpečné, ale dávejte si pozor a držte se na veřejných místech, kde jsou nějací lidé a kdyby se cokoliv dělo, tak se hned vraťte sem," dořekl a jeho pohled skončil až u Karen, která byla tak stejně překvapená asi jako Jackson s Isabellou: „To jako i já?"

Její kolega na to jen důrazně kývnul hlavou a ona tedy pak dodala: „Dobře, tak já tedy jdu hned!" pronesla rychle Karen, vstala od stolu a během chvilky už byla pryč. Isabelle přišlo, jako by snad byla uražená, což nebylo tak úplně daleko od pravdy.