Po nehodě rodičů se Isabella uchýlila do ústranní. Žádný společenský život, žádní přátelé a žádná práce. Už více než sedm let se ukrývá v útrobách domu svého nejstaršího bratra; studuje, čte, píše, učí se na hudební nástroje a snaží se úplně vyhýbat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Zaražená Isabella tam najednou stála mezi dveřmi hotelového pokoje čísla třicet osm a pořádně nevěděla, co přesně má dělat. Přepadeně hleděla dovnitř na Jacksona, který se vcelku aktivně pral s cizincem, který na ně už nějakou dobu netrpělivě čekal uvnitř jejich pokoje. Chvílemi se zdálo, že má cizinec značně navrch, ale Jackson se uměl prát skutečně dobře a nehodlal se jen tak vzdát, i když vlastně pořádně nevěděl, proč se vlastně spolu perou, když se ani neznají. Ovšem neměl ani prostor se zeptat, co se děje, nebo proč na ně čekal v jejich pokoji, do kterého se kdo ví, jak dostal. Isabella pak přestala jen zaraženě hledět dovnitř, ale teď i vstoupila do té malé chodbičky, která tam byla. Chtěla nějak zasáhnout, ale popravdě neměla nejmenší tušení, jak protože se prát neuměla, takže by v tomhle ohledu Jacksonovi nebyla nijak platná.
Samozřejmě mohla klidně třeba začít hystericky křičet, aby na ně strhla pozornost ostatních nebo dojít na recepci pro pomoc, ale spíše chtěla nějak zasáhnout sama. Akorát se chystala něco říct, když se najednou z ničeho nic stalo něco, co ona ani Jackson nečekali. Ten šílený, agresivní a nekomunikativní cizinec náhle od sebe Jacksona odstrčil stranou a následně obratně vytáhnul z pod opasku u kalhot pistoli, kterou hned na svého zmateného protivníka namířil. Tím bojovného Jacksona okamžitě zastavil a zcela znehybnil. Nikdo najednou nevěděl, co se bude dít dál, takže tím ustali i jakékoliv rychlé pohyby.
„Slečna McNeilová, pokud se nepletu? Nebojte se ničeho, teď už jste v naprostém bezpečí, nic vám nehrozí. Dobře mě teď poslouchejte, opusťte pokoj a počkejte na mě dole ve vstupní hale. Měla byste tam narazit na mou společnici, tak tam s ním zůstaňte. Já se tady o to postarám a hned se k vám zase připojím. Od teď už budete v bezpečí," prohlásil rázem do ticha ten neznámý cizinec s nabitou pistolí mířící na Jacksona před sebou. Letmo se podíval na vyděšenou a nechápající Isabellu, která střídavě pozorovala tu pistoli a stejně nechápavého Jacksona. Oba z toho byli dost zmatení.
„Co?" dostal ze sebe tak akorát s velmi překvapeným výrazem ještě stále udýchaný Jackson a podíval se na zmatenou Isabellu: „Ty toho týpka jako znáš?"
„Jeho? Nemám nejmenší tušení, kdo to je!" ohradila se ihned Isabella, mluvili o tom cizinci, jako by tam s nimi v místnosti vůbec nebyl, ale pak si to všechno hned Isabella spojila, uvědomila si, o co by mohlo jít a znovu se zeptala, tentokráte toho cizince: „Moment, co tady jako chcete s ním řešit?"
Cizincova ostatní slova zcela ignorovala, ale zarazilo jí jen to, že chce být o samotě s Jacksonem a že to tady chce vyřešit. Ten záhadný cizinec počítal s tím, že to bude trošku jednodušší, ale i tak ještě zatnul zuby a znovu klidným hlasem řekl jejím směrem, aby jí to tedy vysvětlil znovu: „Slečno nediskutujte teď tady se mnou. Až bude po všem, tak si klidně můžeme promluvit. Ovšem teď to musím vyřídit s vaším únoscem. Tak jděte, u toho opravdu nemusíte být!"
Isabella i Jackson po těchto slovech rázem zbledli ve stejný čas. Kdo by se jim taky divil, když ten cizinec tu stále mával tou svou nebezpečnou pistolí a tvrdil, že jí chce zbavit nebezpečného únosce. Kdyby na Jacksona nemířil, tak by si hned nezapomněl do Isabelly rýpnout a řekl by jí, že o něčem takovém přesně předtím mluvil a přesně kvůli téhle věci se také rozčiloval. Rázem se zdálo, že to bylo oprávněné. Ovšem teď na to Jackson neměl odvahu, a to ani trochu – nehodlal toho muže čímkoliv rozčilovat. Hodlal si zachránit život, i když pořádně nevěděl jak, protože muž nevypadal, že by o tom s ním chtěl nějak diskutovat nebo by si to nechal vysvětlit.
