Po nehodě rodičů se Isabella uchýlila do ústranní. Žádný společenský život, žádní přátelé a žádná práce. Už více než sedm let se ukrývá v útrobách domu svého nejstaršího bratra; studuje, čte, píše, učí se na hudební nástroje a snaží se úplně vyhýbat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cesta s Isabellou ve vedení byla rázem o hodně lepší než předtím, vypadalo to, že ona na rozdíl od něj nějaký ten orientační smysl má. Samozřejmě že ji chvilku trvalo, než se v té zmačkané mapě vyznala, ale nakonec se přeci jen z bludiště malých úzkých uliček skutečně dostali na tu hlavní ulici, která je dovedla k náměstí. Jackson se svižným krokem hned hnal k zaparkovanému modrému kabrioletu, které tam na něj stále čekalo. Vytáhl klíčky z kapsy, odemknul a až když otevřel dveře, tak mu došlo, že mu něco chybí. Spíš, než něco mu chyběl někdo. Isabella. Otočil se přes rameno a nachytal jí, jak si znovu prohlíží jakousi sochu, která na tom náměstí stála. Mrzelo ho, že si to nemůže víc užít, ale na druhou stranu věděl, že se nemůžou moc zdržovat.
„Izzie!" houkl na ní pořádně Jackson a doufal, že se jeho směrem hned otočí, ale všude okolo nich bylo už tolik turistů, že se jeho hlas doslova ztratil v tom hluku a k jejím uším se nedonesl. Proto okamžitě dveře od auta zabouchnul, nechal ho odemčené a vydal se rychlým krokem za ní. Tady mezi všemi těmi turisty byla skoro až obří pravděpodobnost, že by se mu klidně mohla v jeho malé nepozornosti i ztratit, a to teď vážně nepotřeboval.
To se také nakonec stalo. Než se k ní přes ten blízký dav německy mluvících turistů vůbec dostal, byla už dávno pryč. Jackson se zmateně rozhlížel na všechny možné strany, prohlížel si ty neznámé tváře, něco si pro sebe naštvaně mrmlal – začínal panikařit. Nejen že ho děsila představa, jak asi bude reagovat Spencer až se to dozví, ale hlavně ho děsila představa toho, co se stane s Isabellou až jí najde někdo jiný. Bál se, že by se jí mohlo skutečně něco stát. Přeci jen jí něco slíbil a vážně nechtěl svůj slib porušit, takový on rozhodně nebyl.
A mezitím co Jackson už mírně vyšiloval, tak Isabella se doslova bezstarostně procházela mezi lidmi a užívala si tu řeckou atmosféru kolem sebe. Nikdy předtím nikdy tolik turistů neviděla, nikdy nebyla na trhu s ovocem, který tam byl. Tohle bylo vlastně poprvé od té doby, co její rodiče umřeli, co takhle někde byla. A byla do toho natolik zabraná, že si najednou ani nevšimla, že s ní Jackson už nějakou chvilku vůbec není.
Pomalým krokem procházela okolo stánků, usmívala se od ucha k uchu, když si toho už také konečně všimla. Vyprávěla mu něco velmi zajímavého z historie, kterou tolik studovala s domácími učiteli, když jí kupodivu překvapilo, že jí Jackson celou dobu tak pozorně poslouchá a vůbec jí do toho nekecá, jak měl často ve zvyku: „Vidíš a pak že tě to nebude zajímat. Hele nechtěl by sis po cestě koupit nějaké jídlo? Já jen že jsem se předtím moc nenajedla, tak bych určitě něco zakousla!"
Na její otázku jí nikdo neodpověděl. Okamžitě se otočila a s velikým, nepříjemným zděšením zjistila, že je tam sama. Stála zaraženě tam na místě, nechala lidi, aby chodili okolo ní a pozorně mezi nimi hledala Jacksonovu tvář. Nejhorší bylo, že pořádně nevěděla, jestli se jí jednoduše ztratil v davu anebo jestli se na ní nevykašlal a nezmizel, když se teď naskytla příležitost. Na druhou stranu se stále uklidňovala, že jí dal slib a ona nechtěla uvěřit tomu, že by to porušil.
