Po nehodě rodičů se Isabella uchýlila do ústranní. Žádný společenský život, žádní přátelé a žádná práce. Už více než sedm let se ukrývá v útrobách domu svého nejstaršího bratra; studuje, čte, píše, učí se na hudební nástroje a snaží se úplně vyhýbat...
Hoppla! Dieses Bild entspricht nicht unseren inhaltlichen Richtlinien. Um mit dem Veröffentlichen fortfahren zu können, entferne es bitte oder lade ein anderes Bild hoch.
Potom co Jackson nakonec souhlasil, že s nimi do té banky půjde, tak tato nově vytvořená velmi podivná trojice společně nastoupila do výtahu, který je dopravil až dolů do přízemí hotelu, do vstupní haly, kde bylo poměrně rušno, na to že bylo pozdní pondělní odpoledne. V tom malém úzkém výtahu bylo celou dobu taková nepříjemně dusná atmosféra, kterou vytvářel hlavě Spencer s Jacksonem. Isabella stála v klidu mezi nimi a už si představovala, jak to asi bude vypadat až se Spencerem zůstane sama. Taky ani trochu nebyla nadšená z toho, že se musí vrátit zpátky domů. Dnes se měl ze své služební cesty vrátit Edward, navíc tady bylo to neoficiální zasnoubení s Blakem, o kterém jistě už její starší bratr bude vědět. A pak ten její nepovedený vtip z únos, najednou byla nervózní, že se vůbec musí do Springhill vracet, což bylo zvláštní, protože celý dvanáct let to měla za své bezpečné místo.
Když výtah konečně s cinknutím zastavil a dveře se pomalu otevřely, tak si oba muži značně spokojeně oddechli. Jackson Spencera od prvního momentu neměl moc rád a kdo by se mu také mohl divit, když se do něj bez jediného slova hned pustil a málem by ho snad i býval zastřelil, kdyby se do toho nevložila Isabella, která ho před ním musela bránit.
Mezitím do toho zapadlého hotelu otevřenými vchodovými dveřmi na recepci právě vstoupil další tajemný a záhadný muž. Vypadal zcela obyčejně, přesto na něm bylo cosi, co ho od ostatních v místnosti odlišovalo. Tmavé vlasy sčesané dozadu, delší koženou bundu rozepnutou, v podpaží strčené noviny, v jedné ruce kufřík, druhou schovanou do kapsy od bundy. Byl cítit cigaretovým kouřem a příjemnou pánskou kolínskou. Tady v té hlavní hale byl jako pěst na oko.
Hned první podezřelým počinem bylo toho jeho důležité rozhlédnutí po místnosti, které hned po příchodu učinil. Ty jeho oči, které zkoumaly terén okolo sebe, všechny ty tváře osob, které tam byly. Nejdříve narazil na ženu sedící v křesílku s časopisem v rukách. Byla mu podezřelá. Ta žena sedící v křesílku – Karen, které si ten muž všiml, se zhluboka nadechla, vytáhla z kapsy své bundy telefon a dělala, že telefonuje, přitom přes v uchu schované průhledné sluchátko mluvila na Spencera potichu prohlásila: „Jak dlouho ti to tam ještě bude trvat? Trochu se nám to tady dole začíná komplikovat!"
Spencer zrovna vystupoval ven z výtahu, když se mu ve sluchátku rozezněl Karenin hlas. Proto se rozhodl, že nepůjdou rovnou do haly, ale místo toho se zastavili kousek stranou u stolku s letáčky, mapkami města a různými brožurkami o památkách, když na ní Spencer z ničeho nic ještě promluvil: „Vezmu je zadním východem. Sejdeme se až doma!"
Jackson stejně jako Isabella na Spencera hned hodili nechápavý pohled. Ten na to ale vůbec nic neřekl a vyndal si průhledné sluchátko okamžitě z ucha, takže už pak neslyšel ten Karenin dotaz, které narážel na to množné číslo, které sám Spencer ve své poslední větě použil. Sluchátko hodil na zem, pořádně ho rozšlápnul, konečně se na ty dva nechápavce podíval a řekl: „Vyskytly se nám tady nějaké menší komplikace. Než půjdeme do banky, tak se ještě zastavíme u mě doma. Něco se totiž děje, takže to budeme muset prověřit!"
