Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

IX

Probouzím se za zvuku těžkého dýchání a funění, přichází to někde kousek ode mě a rychle otevírám oči, prohlížím si okolí. Mračím se nad neznámým bílým stropem a skoro příliš pohodlnou postelí, zajímá mě, kde přesně jsem, dokud si nevzpomínám, Harryho dům.

Jsem v domě mého přítele.

Včera odpoledne jsem konečně mohla odejít z nemocnice a Harry mě tady přivezl. Vím, že tohle všechno je normální a že by to takhle mělo být, ale pořád mi to připadá divné.

Vím, že ho znám, jen nemám ten pocit.

Provedl mě po tomhle obřím bytě poté, co jsme přijeli, zjistila jsem, že jsem tady strávila asi dva měsíce, v kómatu. Všechno mi to připadá divné, žít v Anglii místo v Americe, nebýt s mámou a tátou, ale s mým přítelem.

Přítel, to je to nejdivnější. Mám přítele. Šíleně přitažlivého a vzhledem k tomu, že je to můj přítel, mám pro něj slabost, nemůžu tomu pomoct, ale je to tak.

Každá holka na mém místě by z něj byla ohromená; to můžu garantovat.

Mé myšlenky mě přivádí zpátky do reality a funění, které ještě nepřestalo, vychází ze země vedle postele, dívám se, odkud přesně to jde.

Překvapeně zvedám obočí; Harry je na podlaze, bez trička, vypadá to, že dělá kliky, potí se a vypadá dobře jako vždycky.

Vzhlíží a vstává, ukazuje mi jeho úžasné břišáky a mám pocit, že bych se mohla začít potit jen z toho pohledu.

„Ou, jsi vzhůru." Culí se na mě a jemně s červenáním přikyvuji. „Máš hlad?" ptá se a znovu přikyvuji.

Chechtá se.

„Můžeš mluvit, víš. Tohle je svobodná země."

„Promiň," říkám. „Taky máš hlad?" dodávám rychle a culí se, sklání se, takže jeho rty jsou vedle mého ucha.

„Umírám hlady," odpovídá a pak se zvedá, nabízí mi ruku. „Pojď jíst."

Přikyvuji a rychle dodávám: „Dobře." Otáčí se a vede nás ven, koutkem oka vidím na jeho tváři vítězný pohled.

Bastard.

Lapám po dechu, když vcházíme do kuchyně, na lince je moje oblíbená snídaně, palačinky s americkými borůvkami a taky cítím Nutellu.

„O můj bože." Běžím k nim s nadšením a radostí. Mám pocit, jako by to byla věčnost, co jsem naposledy jedla tyhle palačinky.

„Děkuji." Otáčím se na Harryho, který vypadá, že je pyšný sám na sebe, stojí tam bez trička a dívá se na mě, okamžitě vím, že tohle je jeho plán, jak se mi dvoří.

„Plánoval jsi to, že?" ptám se ho se zúženýma očima a malým úsměvem. „Tohle je součástí plánu, jak mě dostat, že?"

Zvedá obočí.

„Je na tom něco špatného?" ptá se a široce se usmívám.

„Rozhodně ne. Jestli tvůj plán zahrnuje tyhle palačinky, pak ho naprosto podporuji."

Chechtá se tomu, jak mávám rukama, když to říkám.

„Jsi tak roztomilá." Usmívá se a pak jde blíže, aby omotal paže kolem mého pasu. Červenám se a stydlivě se na něj usmívám.

„Dostanu za tohle poděkování?"

„Děkuji," říkám ihned a kroutí hlavou, ve tvářích má ďolíčky.

„Nemyslel jsem tohle poděkování. Myslel jsem něco jako pusu," prohlašuje a pak dodává: „Na tvář." Když vidí mé zdráhání.

Ráda se nakláním a tisknu mu rty na tvář, doufám, že to bude pro tuto chvíli dost, než si na to všechno zvyknu.

Není to tak, že by mě nepřitahoval, je to prostě divné, jako bychom se právě setkali a nemůžu líbat někoho a spát s někým, kdo mi připadá jako cizinec, bez ohledu na to, jak dobře vypadá.

„Pusť se do toho," prohlašuje a bere talíř plný palačinek a vede mě ke stolu s rukou na mých zádech.

Jsem oblečená v triku, které na mě vypadá jako šaty a mám nějaké kraťasy, protože mě Harry večer oblíkal, když jsem usnula v džínách a ve svetru.

Myslím, že má slabost pro mé břicho.

V klidu jíme palačinky, kromě toho, že se Harry pořád snaží ukusovat z mých, i když máme stejné.

„Přemýšlel jsem, že bychom strávili den s trenérem a tvou mámou, jestli chceš. Možná jet někam na vyhlídku," říká, když jsme skoro po jídle.

„Nemají práci nebo něco?" ptám se Harryho a kroutí hlavou.

„Ne, tvoje máma si práci pořád hledá a trenérova práce v podstatě je, aby na mě ječel, ale protože mám pauzu, taky má teď volno," vysvětluje.

„Ou, správně. Boxování," říkám a usmívá se.

„Boxování, jo."

„Jak to jde?" ptám se, upřímně mě to zajímá. Z toho, co si pamatuji, je na špici.

Krčí rameny.

„Dobře, hádám. Nejsem první v tuhle chvíli, ale jsem pátý, jsem si jistý, že se to zlepší, až budeš plně vzhůru a bude ti fajn, s naším zdravým a živým miminkem."

Zhluboka se nadechuji, shlížím na své břicho a pokládám si na něj dlaň. Jasně, jsem těhotná.

Tohle je tak divné, je to neuvěřitelné.

Harryho ruka se připojuje k mé a něžně mě hladí.

„Tak dlouho, jak vy dva jste v pořádku, všechno bude perfektní," říká mi a mám potřebu ho políbit navzdory okolnostem.

Harry polyká a naklání se ke mně, připravuji se na pusu a ozývá se zvonek. Frustrovaně zavírá oči, vydechuje blízko mého obličeje a směju se jeho reakci.

Někdo tu pusu opravdu chtěl.

„Jdu se podívat, co to je za kazišuka," oznamuje a vstává, zabočuje za roh ke dveřím.

Asi půl minuty nic neslyším, pak ode dveří přicházejí tlumené hlasy. Zvědavě vstávám, ruku mám na břichu a zahýbám za roh, abych viděla, kdo tam je.

Celá překvapená se zastavuji v cestě.

„Zayne?"

________________

Prý že potká někoho v obchodě, ani nemusí, týpek přijde sám za ní.:D

A teď si nejsem tak jistá, kdo byl v kómatu a přišel částečně o paměť, protože já si na rozdíl od ní absolutně nepamatuju, kdo je Theo... Něco mi to jméno říká, ale... Nic konkrétního? :D Vy si nějakého Thea pamatujete?? 

Ale vůbec se nedivím, že si to nepamatuju, po deseti vteřinách jsem zapomněla na to, že jsem chtěla do poznámky napsat, že už vám zveřejňuji díly jako budoucí snad stále pracující studentka.:) <3

P.S. 6.9.2021: Moje stupid doo doo head si až teď vzpomněla, že autorka postavy přejmenovala! A Theo je původní Zayn. O.O Ale přišla jsem na to až po roce. xD Vlastně místo posledního slova "Zayne" bylo "Theo" a všichni jsme byli jako "Theo? Kdo to sakra je a odkud se vzal?!" Tak teď, přátelé, není to Theo, ale Zayn. Sorry.

Edited