Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XXIX

„Whiskey." Sedám si na barovou židli za barem. Tohle místo vypadalo jako skládka, místo, kde někdo jako já neměl být, protože by ho unesli nebo něco, ale doufal jsem, že by nikdo nebyl tak blbý, aby mě napadl.

Pokládám si mobil na bar a hned začíná zvonit, na displeji se objevují písmena „TRENÉR". Jasně, trénink.

Strkám si mobil do kapsy.

„Řekl jsem whiskey," opakuji, vzhlížím na vyděšeného mladého barmana za barem. Očividně mě poznává, proč není můj drink přede mnou?

„Jsi hluchý nebo co?"

„Ou, o-omlouvám se," mumlá, v hlase má hrubý britský přízvuk. „Hned to bude, pane." Vytrhává mě z transu a odbíhá.

„Vlastně tři whiskey. Bude to trvat dlouho, takže bych si mohl objednat více."

Stahuji rty. Proč jsem zase kretén?

Rychle mumlám omluvu a vkládám hlavu do dlaní, přemýšlím. Co budu, kurva, dělat?

Věc je, že jsem si jistý, že nenechám Soph kvůli nikomu, už vůbec ne kvůli Elizabeth. Může dělat, co chce, ale nezmění to.

Náš vztah byl na dvě strany od začátku, žila dvojí život, zatímco jsem byl do ní zamilovaný. Bylo to silné, moc silné a proto to nemohlo trvat dlouho.

Sophie je naprosto jiná. Není bezradná, je starostlivá a neublížila by mi tak jako Elizabeth. Elizabeth byla jako horská dráha, cítil jsem se naživu, ale ze špatných důvodů.

Se Sophií se cítím jako doma, v bezpečí.

„Tady máte." Pokládá přede mě barman alkohol a rychle si ho nalévám do krku, skuhrám nad tím pálením, nevýhoda alkoholu. Piju, abych se opil, jako všichni ostatní. Kdo říká, že pije pro potěšení, je lhář nebo snobský kretén.

„Tři další," objednávám si, skuhrám nad těmi hlasitými lidmi za mnou. Vypadá, že to dělá nedobrovolně, ale i tak mi nalívá. Dobrý nápad.

„Omlouvám se, jestli se chovám jako kretén, měl jsem den na hovno. No, vlastně jsem měl dobrý den, akorát jsem před pár hodinami vrazil do svého tříletého syna, ani jsem nevěděl, že ho mám," mumlám a on zvedá obočí, je překvapený.

„Páni, kámo. To je strašné. Co teď budeš dělat?"

Ukazuju na něj ukazováčkem.

„Skvělá otázka! Můžeš mi dát taky skvělou odpověď?" už začínám cítit účinek alkoholu. Je to asi proto, že jsem to vypil najednou.

„Nemám tušení. Jsi svobodný?" ptá se a pokládá přede mě další tři whiskey a během minuty končí ve mně.

Mračím se na něj a nakláním se blíže. Cítím, že ztrácím rovnováhu.

„Co tím myslíš? Nečteš noviny? Nebo se nedíváš na televizi?" ptám se ho a krčí rameny.

„No, jo, ale co to má s tebou společného?"

Zakláním se, jsem trochu zklamaný. Myslel jsem si, že všichni věděli, kdo jsem.

„Jsem Harry William. Boxer."

Pořád se na mě dívá, jako by neměl tušení, o čem mluvím.

Ou! Dobře!"

„Jsem Dave Harry William," chrochtám. „Harry William. Kdo to vůbec je?" doufám, že v mém hlase nemůže slyšet sarkasmus.

„Ou! Já tě znám! Ty máš holku, že?" komentuje a přikyvuji. „Tak to je na hovno, kámo."

„To je."