Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XII

„Ve vztahu?" dívá se na mě s čekajícím výrazem ve tváři.

Zatraceně. Nesnáším to slovo více a více.

Vzdychám. Co mám říct? Nemůžu mu ublížit, ale taky jsem se do toho probudila.

„Já-." Zavírám oči, snažím se dát slova dohromady a jen cítím, jak se Harry odtahuje, když se dívá, jak zdráhavá jsem.

Zatraceně, to jsem nechtěla.

„Je to v pořádku, neměl jsem se zaměřit na to slovo," říká, v očích má vzdálený výraz.

„Není to v pořádku." Zastavuji ho okamžitě. Kroutím hlavou a párkrát frustrovaně vydechuji, pak vylézám z jacuzzi a omotávám kolem sebe ručník.

Harryho oči mě celou dobu sledují, ale nezdají se tak šťastné jako před pár minutami.

Zhluboka se nadechuji, než začínám: „Taky to nesnáším, víš. Byla jsem to já, kdo ztratil všechny city, a vzbudila jsem se vedle člověka, kterého mám milovat, v jiné zemi a každý člověk je pro mě nový, až na mámu. Nesnáším to, nesnáším ten pocit, kdy nevím, co od tebe očekávat, nesnáším, jak si tohle nemůžu užít, i když bych měla, a nesnáším, že s tím všechny táhnu dolů. Taky nesnáším, když se na tebe dívám a ty máš lásku v očích a já nejsem schopná ti to opětovat, bez ohledu na to, jak moc chci. Takže ne, ještě nejsme ve vztahu, ale taky to nesnáším, ne jenom ty," dokončuji svoje mumlání.

S těmi slovy jdu dovnitř, otevírám šoupací dveře, abych vešla do obýváku, a jdu nahoru, abych si dala sprchu.

Celý dům je úžasný, naprosto nejkrásnější dům, jaký jsem kdy viděla, to stejné platí pro moderní koupelnu s vanou ve starém stylu a obrovskou sprchou, kde by se vešlo asi osm lidí.

Nemám ponětí, že vydělal tolik peněz z boxování, ale jsem šťastná, že jsem ho potkala, když nebyl takhle bohatý, nebo jsem si myslela, že nebyl, takže je jasné, že s ním nechodím pro peníze, ale kvůli němu.

Dala jsem si patnácti minutovou sprchu, pak jsem se utřela a omotala jsem kolem sebe ručník, protože jsem si zapomněla přinést oblečení v zamyšleném stavu.

Když jsem vešla do ložnice, Harry seděl na posteli, hlavu měl v rukách a zastavila jsem se, když jsem od něj slyšela potáhnutí.

„Omlouvám se," zašeptal, pak na mě vzhlédl, oči měl červené od slz a zabolelo mě u srdce. „Jsem tak kurevsky sobecký."

„Co? Ne, Harry, vůbec nejsi sobecký," říkám a klekám si před něj, beru jeho ruce do svých.

Dívá se do stropu, zamrkává slzy a cítím se špatně za tu řeč venku.

Není jeho vina, že jsem se takhle probudila.

„Nedokážeš si představit, jak těžké to pro mě bylo, zatímco jsi byla v kómatu," začíná, jemně kroutí hlavou. „Nemohl jsem prvních pár dní nic dělat. Nejedl jsem, nespal jsem, nepil jsem a odmítal jsem každé požádání a naléhání, abych opustil nemocnici. Zůstal jsem celou dobu vedle tebe, doslova jsem utíkal na záchod, protože jsem nikomu nevěřil a nechtěl jsem, abys byla sama. Bůh ví, co by se stalo, kdybych tam nebyl, abych tě chránil, a nechtěl jsem to riskovat. Řekli mi, že jsi potratila," řekl a temně se uchechtl, pořád brečel a skoro jsem cítila, jak se mi zastavilo srdce.

„Cože?" zeptala jsem se a přikývl.

„Mysleli si, že jsi přišla o ten náš malý uzlík radosti, a to mě zlomilo. Je to vtipné, protože jsem nikdy nechtěl být otcem, a když jsem se to dozvěděl, doslova mě to zabilo, neuvěřitelné, jak se časy mění," řekl, v očích měl vzdálený pohled.

Znovu se uchechtl, stejně jako předtím.

„A pak ses vzbudila. Vzbudila ses a už jsi mě nemilovala." Kroutí hlavou a nadává. „A víš, co jsem si myslel? Když jsem to zjistil? Myslel jsem si, že bychom mohli začít znovu a zapomenout na ten posraný vztah, který jsme měli předtím, když jsme ani nemohli být ve stejné místnosti dlouho, než bychom se zabili, když všechny ty sračky s gangem se posraly a já jsem byl k tobě takový kretén. Myslel jsem si, že to byla dobrá věc, ale zapomněl jsem jeden malý detail. Pořád jsem to byl já; ano, změnil jsem se, ale vždycky bych byl ten stejný posraný člověk, který jednoduše neví, jak se chovat, bez ohledu na to, jak chce být normální, a ty jsi pořád ta malá tvrdohlavá a vztahovačná holka, která se se mnou ráda hádá. Vždycky budeme ti stejní lidi a to je pro nás strašné. Chci říct, není způsob, jak bychom si najednou sedli, ne? Co když je celé tohle zbytečné? Ano, je to, jako bychom byli pro sebe stvoření, nikdy jsem nikoho nemiloval tak, jako tebe, ale co na tom záleží, když si nemůžeme sednout?" dokončil. „Nechci, aby naše dítě vidělo, jak se pořád hádáme."

Utírám mu slzy palci, přemýšlím, co říct. Zhluboka se nadechuji, než začínám: „Máš pravdu."

Tázavě zvedá obočí, ale ignoruji jeho pohled.

„Máš pravdu, jsme pro sebe špatní a jsem si stoprocentně jistá, že se nás milion věcí pokusí rozdělit, stěžit nám to, ale, Harry, to to dělá skvělé. Upřímně věříš, že náš vztah by byl tak úžasný a vášnivý, kdybychom nikdy nečelili žádným problémům? To těžké je to skvělé a prostě se budeme muset naučit, jak s tím žít, protože nenechám své dítě žít bez otce a ani já nebudu žít bez člověka, s kterým mám žít, ať se děje cokoli. Jsme pro sebe špatní, ale proto potřebujeme toho druhého."

Neměla jsem ponětí, jestli to, co jsem řekla, byla pravda, ani jsem nevěděla, jestli tomu věřím, ale vím, že tomu chci věřit.

Chtěla jsem tomu věřit a doufám, že to to všechno změní.

Zdálo se, že se Harry s mými slovy trochu uklidnil a uvnitř jsem se uvolnila. Usmál se na mě a vzal mě do náruče, položil ruku na moje břicho.

„Miluju tě," říká mému břichu a pak opakuje ta slova, dívá se mi do očí.

„A já se tě naučím milovat." Opírám se čelem o jeho.

Za půl hodiny spíme v náručí toho druhého.

***

„Víš, jestli jsme včera zapli Wolfieho na vodítko?" volám na Harryho další ráno, vcházím do domu. Nikde jsem ho nemohla najít.

Vzbudila jsem se s dobrým pocitem, ale Harry pořád spal, tak jsem se rozhodla udělat nám snídani v té kuchyni, kterou jsem moc chtěla využívat, pak jsem šla vyvenčit psa, ale nemohla jsem ho najít.

Harry je potichu, ani se na mě nedívá, místo toho je ztuhlý na gauči, dívá se na televizi na stěně.

„Harry?" volám jeho jméno, pomalu jdu k němu. Mám pocit, že je něco špatně.

A hned, jak se dívám na televizi, vím, že mám pravdu.

Na televizi je záznam velmi známého lesa a je tam titulek „Jedna z největších vražedných záhad v americké historii: nalezeno nejméně dvacet těl."

Sedám si vedle Harryho.

„O můj bože."

______________

A sakra...