Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

VI

Dny, týdny a měsíce tiše ubíhaly beze stopy. Tvrdě jsem dřel a během dne jsem trénoval ještě více a během noci jsem držel Sophiinu ruku.

Nechtěl jsem to přiznat, ale má naděje, že by se vzbudila, byla každým dnem tenčí a tenčí. Jediná otázka, což byla, jak porodí, pokud se neprobudí?

Týden před jejími narozeninami přišel gynekolog na kontrolu miminka; bylo to poprvé, co jsem ho viděl. Nevypadalo velice, byla to malá kulička v jejím břiše, ale na čem záleželo nejvíce, bylo, že bylo v pořádku: žádné stopy po nějaké nemoci.

Toho jsem se nejvíce bál, co když bude mít miminko následky? Pak by to byla další věc, co jsem způsobil, a nevěděl jsem, jestli bych s takovou vinou dokázal žít.

Dneska je docela těžký den; Sophiiny osmnácté narozeniny.

„Ahoj, zlato," šeptám, natahuji se, abych jí dal pusu na tvář. Sestřička obvykle chodí kolem osmé ráno, byla tady stabilně měsíc, takže jsem měl se Sophií ráno více soukromí, byl jsem ubohý bastard.

„Dneska máš narozeniny, víš. Osmnácté narozeniny, takže je čas, aby ses probudila. Rád bych ti dal velkou pusu a nemůžu to udělat, pokud spíš," říkám a vzdychám.

Nevěděl jsem, jestli bych jí měl koupit dárek nebo ne, ale rozhodl jsem se jí i tak jeden dát, pokud by se probudila, bylo by dost trapné, kdybych pro ni neměl dárek. Dám jí ho, až se probudí.

„Jsi připravený?" vchází dovnitř trenér. „Jdeš pozdě na trénink."

„Vidím, že jsi nezapomněl, že musíš být osina v zadku."

„Ušetři si ten postoj, synku. Pojď," tlačí na mě a skuhrá.

„Má narozeniny, nemůžu mít dneska volno?" v podstatě ho prosím. „Jeden posraný volný den."

Na chvíli to zvažuje.

„Nah, budeš mít den volna, až se vzbudí."

„Ou, to nebude jenom den, až se probudí," říkám okamžitě a kroutí hlavou.

„Záleží na tom, kdy se to stane. Pokud bude po sezoně, můžeš mít volno celý týden," odpovídá.

Ten idiot. Opravdu si myslí, že budu zápasit, když se vzbudí. Uteču s ní, pokud budu muset.

„Mohl by ses zlepšovat místo ležení v posteli," funí trenér, když se na mě dívá.

„Ještě pět minut," mumlám, zavírám oči a otáčím se na bok. V další vteřině je pohodlí pryč a mračí se na mě.

„Nesnáším tě." Zužuji na něj oči.

„A je mi to jedno. Buď za pět minut v posilovně, jinak."

S tím odchází a já funím.

Chce pro tebe jen to nejlepší. Chce pro tebe jen to nejlepší. Chce pro tebe jen to nejlepší.

***

Sophia

O, bože, opravdu jsem to pokazila, myslím si, když se dívám na novou epizodu.

Harry stojí přede mnou před velkou prosklenou zdí v jeho nové ložnici a mračí se na mě. Chvíli byl mimo, to bylo jasné, a když jsem se zeptala, co se děje, začal se bránit.

Musela jsem s ním otěhotnět.

„Něco přede mnou skrýváš?" ptám se ho a okamžitě to popírá, říká mi, že jsem šílená.

Něco musí být špatně a s hrůzou pozoruji, jak konverzace pokračuje, Harryho vztek narůstá.

„Radši by mělo z tebe mluvit těhotenství a ne ty, protože nebudu mít tak blbou přítelkyni, která nechápe jednoduchou větu „jsem v pohodě"," říká a mám na něj takovou zlost, že takhle mluví s mou druhou verzí.

Po tomhle celém, co jsem si záviděla, nepřála bych si teď být na jejím místě.

„No, pak by sis měl najít novou, pokud jsem pro tebe příliš blbá!" křičí na něj mé druhé já a tleskám.

Ty jedeš, Sophie!

„Možná bych měl." Zužuje oči a nemůžu uvěřit tomu, co slyším.

„Co to s tebou je?" šeptá druhá Sophia a utíká pryč.

Soucítím s ní. Tohle si nezasloužila, bez ohledu na to, jak dokázala být otravná.

Lapám po dechu, když sleduji, jak auto v plné rychlosti do ní naráží a v tu chvíli je to všechno jasné.

Všechno.

Nebyla to druhá holka se stejným obličejem a jménem, doopravdy jsem to byla já.

Já jsem byla ta holka v epizodách; nebyly to jen epizody, byly to vzpomínky na mě a-.

Harryho. Je skutečný.

Je to můj přítel a otec mého dítěte.

O můj Bože.

Moje dítě.

Otevírám oči a vzhlížím do neznámého stropu nad sebou.

_____________

HALELUJA, HÁLELUJA, HÁÁÁLÉÉÉÉÉÉÉLŮŮŮŮŮJÁÁÁÁÁ.

Vzbudila se, máte rAdost?! Já OBROVSkou! Ale! Není vyhráno.:D

Edited