Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XXIII

O pár týdnů později

Prostor je malý, menší, než bych v soudní místnosti čekal. Pokud si dobře vzpomínám, ve státech byl větší.

Cítím se ošklivě ve vězeňských hadrech, zatímco všichni kolem mě mají obleky. Hlídači mi nedovolili obléct si vlastní, protože je to banda žalostných čuráků a chtějí vidět, jak ostatní jsou taky žalostní.

Nervózně otírám ruce o stehna.

„No tak, to zvládneme, bez obav."

Věnuji trenérovi boční pohled.

„Naposledy, co jsem to od tebe slyšel, jsem skončil v posrané cele. Neproklej nás a řekni něco jako „Sakra, jsi v prdeli."

„Sakra, jsi v prdeli," poslouchá mou prosbu a potěšeně přikyvuji.

„Děkuji."

„Teď vážně, nebuď nervózní. Dneska odsud vyjdeš jako svobodný muž, věř mi."

„Ber to tak, že ti věřím," odpovídám a doufám, že to bylo jako škádlení a malý rozhovor.

Dneska jsem tady proto, abych se dostal z toho nepořádku, do kterého jsem se dostal, a tak to je.

„Takže jaký je plán...?"

„Budeš zticha a tvoje práce je hotová, chlapče." Zvedá obočí, aby to zdůraznil, jako by nevěřil, že jsem toho schopný.

Abych byl upřímný, jsem trochu skeptický.

„Dobře, něco dalšího?" ptám se a kroutí hlavou.

„Udělej tohle a nebudu od tebe čekat nic podobného," odpovídá. Pravda je, že bude čekat, že vyhraju každý souboj v okamžiku, kdy se dostanu z téhle díry.

Od doby, co jsem tady, moje kariéra byla jako na horské dráze, první týden jsem nejspíše byl na každé přední straně novin, magazínu a ve zprávách ve všech televizích, potom vzrušení naštěstí povadlo a teď, co se datum soudu blížilo, je to zpátky.

Je to otravné, ale alespoň mi to pomáhá tak, že zbytek vězňů se mě bojí, ne jako v Americe.

Strach mě naplňuje při vzpomínkách, těch hrozných pár měsíců, kdy můj život byl na dně, trpěl jsem závislostí na alkoholu, depresemi a skoro každý den jsem se rval, většinu jsem vyhrál, ale ne všechno. A to mi nepomohlo, protože mě pak hlídači zmlátili.

Rány nebolely tolik jako nekonečné urážky a ničí urážky nebolely tolik jako mého podvědomí, zatímco jsem byl sám zamčený v cele a doslova jsem šílel.

Je to časové období, o kterém odmítám mluvit, ale celou dobu to mám na paměti.

Vracím se do reality, když soudce začíná mluvit, ale mám problém poslouchat, zůstávám soustředěný, kvůli podělané nervozitě. Zanedlouho Biden vstává, aby mě obhájil a všechno, co z toho čtu, je, že to pro mě nevypadá dobře.

Kdo mi, kurva, řekl, že je to nejlepší právník?

Ou, jasně. Posraný trenér.

Vnitřně skuhrám a přeju si, aby byl někdo, na koho bych mohl být naštvaný.

„Je tady jedna věc, neskočili na to úplně, ale myslím, že můžeme vyváznout s nějakou kaucí," říká mi Biden tiše. Super, další prachy půjdou do prdele.

Trenér se na mě dívá, má stáhnuté rty, snaží se mě uklidnit, hluboce vydechuji a polykám.

„Fajn, jen mě z té sračky dostaň."

A to taky dělá.

Za cenu padesáti tisíc dolarů, ale i tak. Lepší než zůstat ve vězení další měsíce, možná roky.

Místnost je zběsilá po konci představení, všechno se jako by hýbalo kolem mě, zatímco já jsem byl spoutaný, zachycený ve vlastním těle a jen to všechno sleduji. Nepřemýšlím o tom, co dělám, zatímco platím kauci, zatímco mi dávají mé vlastní oblečení a věci, zatímco mi je vrácena svoboda, které si cením s každým uplynulým dnem více a více.

Konečně.

Ten okamžik, kdy vycházím od soudu, mi přistává něco studeného na nose, vzhlížím a vidím miliony a miliony vloček padajících na mě a usmívám se.

Díky, Bože.

„Dave, jaké to je být zase volný?"

„Řekněte nám, kdy začnete zase boxovat! Budete trénovat už tohle odpoledne?"

„A co Sophie? Je pravda, že vy dva jste zasnoubení a že je těhotná?"

„Co říkáte na drby, že jste nezadaný? Je pravda, že jste zpátky na trhu? Dave!"

Procházím kolem novinářů, kterých jsou snad stovky, jak mi to připadá, a trenér mě tlačí do auta, abychom odsud vypadli co nejrychleji.

„No to ne, sakra, já řídím svojeho miláčka." Vystrkuji ho z místa řidiče a strkám ho mezi novináře. Škaredě se na mě dívá a vyplazuji na něj jazyk, cítím se šťastně, volně a je to kurva dobrý pocit.

„Kreténe," nadává mi, zatímco si sedá do auta, rozesmívá mě a šlapu na plyn, nutím lidi, aby mi uhnuli.

Dám jim vědět, že je Harry zpátky v ulicích, huh?

____________________

Docela jsem si myslela, že se z toho Harry nedostane a zůstane ve vězení. xD