Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XV

Sophia

Fotka.

V mé ruce je fotka a na ní je krásná holka. Má modré oči, tmavé dlouhé vlasy, je krásná, zvláště jak se usmívá do foťáku.

Vypadá jako někdo, koho bych ráda poznala a skamarádila se s ní. Dívá se na mě, ale nejsem to já.

S tou fotkou mám lehký problém. Její paže je ovinuta okolo mladší verze Harryho, který jí dává pusu na tvář, usmívá se jako trouba.

Našla jsem tuhle fotku, když jsem včera večer uklízela v Harryho skříni, měl ji v krabici, kde měl taky fotku rodičů, myslím, a plyšového psa, huskyho. Byla to malá krabice, ale byla v ní celá minulost.

Potom, co jsem to našla, rozhodla jsem se, že nebudu vyšilovat a nejdříve o tom popřemýšlím, než mu to řeknu. Koneckonců, jednoduše to mohla být jeho sestřenice, o které mi neřekl, nebo to mohla být jen kamarádka.

Divná věc je, že tenhle člověk vypadá, že má na něj velký vliv a on rozhodně vypadá, že ji miluje. Proč by mi neřekl, že takhle miluje svou sestřenici? To samé, pokud je to jen kamarádka.

Věděla jsem, proč mi to neřekl, nebyla to jenom kamarádka, ani sestřenice. Tahle holka byla jeho přítelkyně, jeho první přítelkyně.

Lhal mi a hodně mě to trápí. Ale co mě trápí ještě více je, že ona hodně vypadá jako já. Skoro jako bych byla její náhradnice.

Znovu se letmo dívám na fotku v ruce, cítím, jak mě přemáhá žárlivost lásky, kterou museli mít.

O bože, Harry byl přede mnou zamilovaný.

Ubohé, chce se mi brečet. Samozřejmě, že byl, je to úžasný člověk s úžasným vzhledem.

Zajímá mě, co se stalo s tou holkou. Musím se ho zeptat, ale bojím se toho. Co když se na mě naštve, že jsem se hrabala v jeho věcech? Co když toho přede mnou schovává více? Více fotek...

Povzdechla jsem si a zavolala jsem na něj. Nechtěla jsem, aby si o mě dělal starosti, zatímco si je dělal o spoustě dalších věcí. Cítím se špatně, že jsem si tu fotku vzala. Měla jsem ji tam nechat, ale něco mě přemohlo a ta fotka byla v mé kapse dřív, než jsem to věděla.

Překvapivě není naštvaný, když mu říkám, kde jsem a mám z toho radost. Čekala jsem, že mi vynadá a hned za mnou přiběhne.

„Hele, je všechno v pohodě?" klepe máma na dveře a rychle schovávám fotku po polštář.

„Jo, jasně, pojď dovnitř."

Vchází do mého pokoje a sedá si na postel vedle mě.

„Dobře, jenom jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku. Přišla jsi tak náhle, myslela jsem si, že se něco stalo."

Kroutím hlavou.

„Ne, všechno je fajn. Říkala jsem ti, že chci s tebou trávit trochu více času, protože jsme se moc neviděly a chybíš mi. Harry ví, že jsem odešla a je s tím v pohodě," snažím se ji uklidnit a co nejlépe se usmívám. „Vlastně jsem přemýšlela, že bychom mohly jít na procházku, kdybys chtěla? Mohla bys mi to tady kolem ukázat," nabízím a usmívá se. Věděla jsem, že by se jí ten nápad líbil, chodily jsme na procházky často, když jsem byla malá a vždycky jsme se bavily.

„Jasně. Obleč se a sejdeme se dole za pět minut, dobře?" říká a odchází z pokoje.

Vzdychám, vstávám z postele a oblékám si něco pohodlného, ale dobře vypadajícího. Máma a trenér bydlí blízko města, nedaleko od místa, kde bydlíme s Harrym. Kolem chodí spousta lidí a tak nechci vypadat jako bezdomovec.

Kde by Harry a ta holka bydleli?

Kroutím hlavou, zbavuji se těch myšlenek. Trápí mě od doby, co jsem našla tu fotku, a nedělaly nic jiného než to, že mě mučily.

Máma a já se na procházce dobře bavíme, ukazuje mi všechno, co si myslí, že je krásné a nemůžu pochopit, jak moc se za posledních pár měsíců změnila.

Ale já taky.

Bavíme se o našich milostných životech, o sousedech a členech rodiny, plánujeme další procházku, všechno, a když jsme zpátky, je čas oběda. Ačkoli na nás nečeká oběd, když se vracíme, ale nervózně vypadající trenér, spěchá k nám hned, jakmile nás vidí.

„Harry je na policejní stanici. Pojďte rychle," říká a spěchám do auta.

Pomalu mě naplňuje úzkost, když jedeme ke stanici akonejšivě si třu břicho. Budeme v pořádku,všechno bude v pořádku, i tatínek. Neboj se, moje krásné malé miminko.

______________

Tady by se zase hodilo "ups?" xD