Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

V

Zvedám obočí.

„O-ona je p-pořád tě-těhotná?" koktám a sestra přikyvuje.

„Myslíme si to, ano. Chci říct, rozhodně tam je tlukot srdce, je to tak neuvěřitelné. Prakticky je to z lékařského hlediska nemožné, proto jsme všichni tak zmatení. S takovým střetem...," breptá, ale brzy se dává dohromady. „Jestli tomu tak opravdu je a doufejme, že miminko je v pořádku, bude muset být během těhotenství co nejopatrnější. Tím myslím, že stráví co nejvíce času v posteli, žádné zvedání těžkých věcí, pokud možno, vůbec žádné zvedání. Předepíšeme jí vitamíny a minerály a možná nařídíme dietu."

Na chvíli se odmlčuje, zhluboka dýchá a dívá se na mě.

„Pořád nemůžu uvěřit, že je to skutečné. Musíte být ten nejšťastnější člověk; něco tohle dítě na planetě opravdu musí chtít," říká a bez nějaké šance, abych mohl odpovědět, odchází a kroutí hlavou.

Nevím, co dělat nebo co říct, dívám se na Beatrice vedle mě. Hluboce vydechuje, na tváři začíná mít úsměv.

„Harry!" zvolává a pak mě co nejsilněji objímá.

Trapně kolem ní taky omotávám paže, nevím, co jiného dělat, když zbytek doktorů odchází z jejího pokoje. Okamžitě vstávám a stojím v cestě.

Doktor přede mnou se mračí.

„Neřekla vám sestra o miminku?" ptá se a kroutím hlavou.

„Řekla, ale neřekla mi nic o Sophii," žádám a chápavě přikyvuje.

„Ou. Dobře, je v pořádku, ale upřímně si nemyslím, že se brzy vzbudí. Zřejmě to byla samovolná kontrakce svalů, ne že by s nimi sama pohla," vysvětluje a prochází kolem mě, ale znovu ho zastavuji.

„Mám další otázku. Může být odvezena domů? Najmu sestru, zaplatím cokoli, abych ji mohl mít zpátky doma," říkám a vzdychá.

„Nejsem si jistý, že je to dobrý nápad-," začíná, ale zvedám obočí. „Ale pokud to pro vás opravdu tolik znamená, hádám, že ji můžeme převést. Ti novináři by mě taky štvali," vysvětluje a usmívám se. „Teď běžte na recepci a řekněte jim, že jsem to říkal. Omluvte mě, prosím. Za pár minut mám operaci."

Rád ho nechávám kolem mě projít a dívám se na trenéra. „Jdu všechno připravit na její převoz domů. Pohlídáš Soph?" ptám se ho a odcházím bez čekání na odpověď.

Méně než za půl hodiny je všechno domluveno a Sophie je v sanitce. Naštěstí novináři nepřišli na to, co se děje.

„Musíme si o něčem promluvit, teď když bude Sophie doma," říká trenér a zvedám obočí.

Mám pocit, že to bude souviset s nedostatkem cvičení za posledních několik dní.

„Co tím myslíš?" vzdychám a kouše si spodní ret. Jsem si jistý, že přemýšlí, jak mi to říct, aniž by se dotkl citlivého tématu.

„No, pořád jsi boxer, což znamená, že potřebuješ trénovat, abys zůstal na špici. Hodně," začíná a špulím rty.

„V první řadě, pokud sis nevšiml, mám trochu extrémní situaci v životě," odpovídám nemilým tónem a hlavou kývu k sanitce, jen převrací oči.

„Neopovažuj se ke mně být pasivně agresivní. Jsem si dobře vědom toho, že je tvoje holka v kómatu vzhledem k tomu, že bude moje snacha. Nechci, aby ses vzdal všeho, než bude v pořádku. To by nechtěla, ne?" ptá se mě se zvednutým obočím a teď je řada na mně, abych převrátil oči.

Bastard. Bůh ví, že nemůžu nic říct, když jde na to takhle.

„Ne, to by nechtěla," cedím přes zuby. „Ale neopustím byt. Kdo ví, co by se mohlo stát," říkám a usmívá se.

„To vím, ale bez obav. Mám plán."

O čem to, kurva, mluví?

„Vysvětli," říkám jedno slovo, a to stačí, aby přistoupil k prezentaci jeho nápadu.

Očividně malá posilovna v mém bytě, dost velká na mé potřeby trénování. Plánuje mi sedřít prdel deset hodin denně; za což si ode mě vysloužil velké ne, protože pak to postrádalo smysl. Proč by byla doma, pokud bych měl tolik trénovat.

Snížil to na sedm hodin, chtěl jsem čtyři.

Takže nakonec jsme se domluvili na sedmi.

Zasraný bastard.

Ale to nebylo vše; každý víkend bych bojoval s jedním šampionem UFC, protože to bylo zřejmě ve smlouvě. Ještě nebyl začátek soutěže, tyhle souboje byly jednoduše pro soudce, aby nás zařadili do tabulky s bodováním a věděli, kdo je na špici, kdo je dole atd.

Jeho prezentace byla tak dlouhá, že mi to připadalo jako hodiny, když jsem mu nakonec řekl, aby šel do prdele a nechal mě být.

„Fajn, ale nezapomeň za mnou zítra přijít do posilovny, v sedm ráno," říká a konečně jde do prdele, takže jsem sám se Sophií.

Vzdychám a pokládám si hlavu na její postel a pak k její hlavě.

„Někdy dokáže být fakt otravný," šeptám jí a dávám jí na čelo spoustu jemných pusinek a pak si lehám do své postele vedle ní.

Po úmorných dnech se konečně můžu vyspat, konečně vím, že je v pořádku vedle mě.

„Miluju tě," říkám, její ruka je v mé, když se dívám na její obličej, pak přesouvám oči k jejímu břichu. „A tebe taky miluju, prcku. Dobrou noc."

Méně než za pět minut spím.

_____________

Nevím, jestli to byl od Harryho moudré rozhodnutí, co myslíte??

Edited