Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XL

Harry

Zavírám za sebou dveře, kopu do sněhu pod svýma nohama, přičemž jdu k autu. Pořád mám kocovinu a asi mám alkohol v krvi, proto mě Catherine přivezla domů. Byla jediná střízlivá na bytě a nenechala by mě řídit.

No, není tady, aby mě zastavila, takže mi může vlézt na záda.

„Zmlátil bych tě, ale Sophie má pravdu. Nestojíš za to," prskám na Zayna, pořád je z nějakého důvodu před domem.

„Víš, že je pro tebe až moc dobrá, Harry. Jednou to posereš a já budu tady, aby ke mně mohla utéct," slibuje, myslí si, že je drsňák, ale je to sráč.

„Hodně štěstí při čekání na něco, co se nestane, čuráku," říkám mu a nastupuji do auta, než slyším, jak něco říká, nejsem si jistý, jestli bych to přežil.

Vím, že to, co se stalo, je jedno velké nedorozumění. Jsem kretén, že jsem jí lhal, že jsem ji podvedl, ale přemohl mě strach a hněv.

Cítím se provinile, hlavně proto, že věřím Sophii.

Tohle bude posraný den.

Skuhrám a vyjíždím, nejdříve jedu bez cíle, ale po pár minutách se nacházím před známým domem.

Co tady, kurva, dělám?

Přetáčím oči a vystupuji z Range Roveru, klepu na dveře a objevuje se známý obličej.

„Čau," zdravím, ale trenér nevypadá pobaveně. „Můžu jít dál?" začíná být těžké stát na nohou a opírám se o dům.

„Jsi opilý?" mračí se trenér a otevírá dveře, abych šel dál, tak to dělám bez váhání.

Lehám si na gauč, který vidím, a rukama si zakrývám obličej.

„Posral jsem to," říkám po chvíli a otevírám oči, abych viděl trenéra odcházet.

„Dobře? Nemluvím s tebou, dokud se neomluvíš," odpovídá a mizí mi z dohledu.

Tvrdohlavec.

***

Sophie

„Liame? Ahoj," zdravím nejlepšího kamaráda přes mobil.

„Sophie, ahoj! Co se děje? Je všechno v pořádku?" ptá se okamžitě a v jeho hlase je znepokojení. Tohle je to, co dostanu pokaždé, co mu volám, když mám problémy.

„Jo. Chci říct, ne. Budu v pohodě, jenom mě tak napadlo, jestli byste nepřijeli s Gemmou, brzy mám termín a chtěla bych, abyste byli první lidé, co uvidí mé miminko." Je to pravda, ale ne tak úplně.

Potřebuju je tady, kdyby tady nebyl Harry, bůh ví, že nemůžu říct tátovi o našich problémech.

Je pár chvil tiše, asi mluví s Gemmou a pak se jeho hlas vrací.

„Víš, kdybys byla trochu trpělivější, bylo by to někdy dobré. Máme letenky a plánovali jsme tě překvapit, ale jo. Zítra ráno budeme v Anglii." Slyším, jak přetáčí oči, a nemůžu si pomoct a nadšeně pištím.

„To je tak super! Nemůžu se dočkat. Uvidíme se zítra!"

Zbytek dne se tulím s Wolfiem a dívám se naZoufalé manželky, snažím se nemyslet na Harryho, ale nedaří se mi to.

_______________

Famfáry, prosím. Tramtadadá! Díl 40! 

Nebudu lhát, tohle mi Zayna naprosto znechutilo, měla jsem ho docela dost ráda. A občas jsem mu i fandila a doufala jsem v nějaký milostný trojúhelník nebo něco. Ale teď bych mu zabouchla dveře přímo před nosem a ještě bych doufala, že ho po tom nose praští. :(

Jinak tahle nechutnost k Zaynovi zůstává jen u tohohle příběhu. xD