Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XXV

Zadržuji smích, vynadal jsem jí za slovník, já jsem tady byl ten sprosťák, ona byla hodná holka. A takhle se mi to líbilo, její nadávání mě nutilo, abych chtěl dělat věci, které nebyly vhodné pro tento čas a místo.

„Pojď do postele." Vedu ji k jejímu pokoji. „A na nervy mi můžeš lézt, až když si lehneš."

„Nevím, proč naléháš, abys mě nesl," tvrdohlavě protestuje, ačkoli můžu říct, že její tělo je vděčné. „Všichni se na nás dívají."

„Koho to zajímá. Asi proto, že jsem tak zatraceně sexy, ne proto, že tě nesu."

Chrochtá, ale nic neříká.

Jsme u jejího pokoje, otevírám kopnutím dveře, jsem rád, že mě trenér poslechl a zaplatil za její soukromý pokoj s knihami a televizí.

Pokládám ji do postele, sedám si na židli vedle ní a prohlížím si, jak kope do peřiny drobnýma nožkama, zdají se být drobné kvůli jejímu bříšku. Čekám, až si lehne na bok ke mně čelem. Nervózně se natahuji pro její ruku a beru ji do své. Líbám ji a vzdychám.

„Moc jsi mi chyběla. Ty a tvoje chytrá pusa. A trochu mi to chybělo...," breptám a oči přesouvám na její břicho.

Usmívá se.

„Začal kopat. Před pár týdny. Někdy to trošku bolí, ale je to příjemné."

Zvedám obočí.

„On?"

Sophie krčí rameny.

„Bude to kluk. Si myslím."

„Pravda. Uvidíme za pár týdnů," říkám a přikyvuje.

„Jsi nervózní?" ptá se mě a koušu se do rtu.

„Trochu. Nechci to s ním pokazit," přiznávám a něžně mi mačká ruku.

„Nepokazíš," říká, jako by o tom ani trochu nepochybovala, chytá mě za ruce a pokládá je na své břicho, kde se schovává mé dítě.

Po pár vteřinách cítím malé kopnutí a překvapeně lapám po dechu.

„Kopnul mě."

Sophie přikyvuje.

„Jo. Víš, miminka kopou rukama, ne nohama. Je to běžná mýlka."

„Opravdu? Zajímavé," říkám, představuji si miminko s boxovacíma rukavicema. Nejsem si jistý, jak se cítím, že moje dítě bude boxer, nechávám tu myšlenku být a soustředím se na Sophii, způsob, jakým její velké modré oči září a její krásný úsměv odhaluje její zuby, i v té nemocniční košili, vypadá ohromně.

„Jak ses měla?" ptám se a krčí rameny.

„Jsem pořád naživu, takže očividně ne tak špatně. Jenom se nudím, hodně se nudím. Můžu jenom číst a dívat se na televizi, než zešílím. Možná by mě spolubydlící rozveselila. Ale zase, máma tady se mnou hodně byla, a to mi pomohlo vzhledem k tomu, že ty jsi byl pryč." Odmlčuje se a kouše se do rtu. Opatrně se ptá: „Jak ses měl ty?"

Ví, že vězení pro mě bylo velmi citlivé téma, byl jsem vděčný za její obavu, ale pokrčil jsem rameny a usmál jsem se.

„Všichni se mě báli, takže jsem neměl žádný problém, kromě nudy, jako ty. Jsem rád, že jsme si mohli posílat dopisy." Prstem jsem ji hladil po hřbetu ruky.

„Jsem si jistý, že ty jsi to měl horší, nikdo ti nedělal palačinky." Vyplazuji jazyk a hihňá se.

„Jo, to mi chybělo."

Jak den ubíhá, nedochází nám témata, o kterých se bavíme, ale čím více mluvíme, tím máme více věcí, o kterých se můžeme bavit, dekorace do pokoje miminka, jméno, co budeme dělat, až se malé narodí, kde pojedeme na dovolenou, kdo bude kmotr a než to víme, venku je tma a Sophie začíná usínat, ale dřív, než jsem s ní v posteli.

Všímám si malých změn na jejím těle, její kůže je čistší, její prsa a zadek jsou trochu větší a musím se nutit, abych byl nevšímavý, i když je to těžké.

Nějak se bojím o neexistující sex poté, co myslím na dítě a slibuju si, že se to nestane, jsme příliš perfektní na neperfektní manželství.

„Miluju tě, víš," šeptám jí, když má hlavu na mé hrudi a něco ospale mrmlá. Dávám jí pusu na hlavu a pomalu začínám usínat.

Když zavírám oči, vidím se, jak jdu po ulici, a za ruku se mě drží dítě. Má rozcuchané hnědé vlasy a jde přesně jako já. Usmívám se a skláním se, zastavuji se, abych se na něj lépe podíval.

„Máš hlad?" ptám se ho, ale když se ke mně otáčí, po zádech mi běhá mráz.

Kluk přikyvuje, ale sotva si toho všímám, jsem příliš pohlcen jeho očima.

Velkýma hnědýma očima.

______________

Nebojte se nic, brzy všechny odpovědi přijdou. :)