Mafia

Epilog

Přes hlavu jsem si opatrně přetáhla hnědý svetr a na nohy jsme natáhla modré džíny. Pak jsem si vzala ještě koženou bundu a odešla dolů za ostatníma. Měli jsme v plánu jít bruslit. Byla jsem ráda, že budeme trávit čas všichni společně, jako jedna velká rodina. Mamka zavolala do Brooklynu, na policejní stanici, aby jim řekla, že jsem se vrátila domů. Domluvila se s nějakým Brainem, který měl na starost můj případ a nechal to být, naštěstí.
Stála jsem u šatníku a Dean mi ještě podal prášky na bolest a já je zapila vodou. Potom jsem vyšla ven a sedla si na sedačku spolujezdce. Shawn už byl za volantem a vzadu byla mamka s Derekem a Aaliyah. Také s námi jeli nějací muži, které povolal Manuel, aby nás chránili, takže jsem se nemusela tolik obávat nějkého napadení.

Po čtvrt hodině jízdy jsme dorazili do určité destinace. Zaplatili jsme si dvě hodiny na stadionu u kasy a šli si nasadit brusle. Paní mi podala moji velikost a já se na ní vděčně usmála. Posadila jsem se na dřevěnou lavičku a začala si šněrovat tkaničky. Tohle byla pro mě ta nejhorší část, jako malá jsem se vztekala, protože mi to trvalo moc dlouho a také jsem se u toho vždycky potila. Všimla jsem si, že Shawn se mi po chvilce začal smát. Naštvaně jsem se na něj podívala a založila si ruce na hrudi.

„Přijde ti na mě něco vtipného?"

„Ehm, možná?"

„Tak prosím, posluž si." Poukázala jsem na svojí brusli a on se ke mně sklonil a pomohl mi. Upřímně jsem mu byla vděčná, i když pro něj to byla asi hračka. Věděla jsem, že i Shawn bruslil, ale jenom málokdy, i tak na tom byl určitě líp, jak já. Čím starší jsem byla, tím víc jsem se bála, že si natluču zadek. Shawn mi podal ruku a já se jí chopila. Postavila jsem se a přešla k brance, která byla otevřená a opatrně jsem se postavila na led. Chytila jsem se mantinelu, protože jsem měla v plná u něj i jezdit. Vždycky jsme měla jistotu, že se můžu chytit okraje, kdybych padala, protože pak bych nevstala a nechci se tady pak plácat, jak lachtan. Ostatní už jsem mohla vidět už s úsměvy na tvářích. Zita jela před Codym, kterému to vůbec nešlo a snažila se ho něco naučit.

„Chudák Cody."

„Jo, myslím, že je to poprvé, co bruslí." Zasmál se Shawn oddálil se ode mě. Celou dobu mě sledoval a já se odrazila levou nohou, abych popojela z místa. On mezitím přijel zpátky ke mně a vzal mě za ruce. Bylo mi jasné, že viděl, že se cítím nesvá. Nechápala jsem, jak mohl jezdit pozadu, vždycky jsem se to chtěla naučit, ale nedošla jsem, ani k tomu, abych zabrzdila bez pomoci. Podívala jsem se na mamku, která si povídala s Karen a obě se začaly smát, když viděli Codyho, který opět spadnul na kolena.

„Seru na to!" vykřikl a sednul si na zadek. S Shawnem jsme dojeli za ním a on mu pomohl na nohy.

„Klid, není na tom nic těžkého, za chvilku si zvykneš," ujistil ho a poplácal ho po rameni. Přišlo mi vtipné, že zrovna on, který byl součástí obávaného gangu, nezvládá takovou obyčejnou věc. To alespoň dokazuje to, že je to stále jenom obyčejný šlověk, jako my všichni.

Po hodině jízdy jsem si seděla na lavičce vedle Codyho, protože mě trochu bolela noha. Oba jsme se dívali na to, jak jsou všichni šťastní. Shawn jezdil s Aaliayh a oba si dělali srandu z rodičů. Shawn se pořádně rozjel a držel svou mamku v pase, aby jí mohl tlačit před sebou a když nabral dostatečnou rychlost, tak jí pustil. Docela jsem se bála, ale její výraz nevykazoval žádné obavy a když se otočila v jízdě, zasmála se na svého syna. Dean, který si povídal se Zitou, nedaleko nás nám zamával.

„Bolí to stehno hodně?" zeptal se, když přijel k mantinelu.

„Ani ne, ale potřebovala jsem si odpočinout," odpověděla jsem a dopila zbytek kávy z kelímku.

„Kdyby něco, tak mi řekni." Mrkl na mě a odjel zase pryč. Postavila jsem se a otočila se na Codyho.

„Co je?" Nadzvedl tázavě obočí.

„Jsem jezdit," řekla jsem a vzala ho za ruku, chtěla jsem, aby se dneska bavili všichni. Nemohla jsem ho tam nechat sedět.

„Mě se tady líbí." Pohladil lavičku a uculil se na mě.

„Kecy, šup, vstávej." Pobídla jsem ho a on poslechl. Oba jsme přešli ke vchodu a připojili se k ostatním.

„Tady je moje úžasná přítelkyně." Přijel ke mně Shawn a vyzvednul mě pod zadečkem. Zaječela jsem, nad jeho nečekaným manévrem a zapřela se o jeho ramena. On se se mnou zatočil a pak mě položil zpátky. Byla jsem od něj pouhých pár centimetrů. Jeho hruď se zdvihala v pravidelných intervalech a já se podívala na jeho rozzářený obličej. Pohladila jsem ho po tváři a za zátylek jsem si ho přisunula blíž, abych mohla spojit naše rty.

Když jsme přijeli, Shawn mi řekl, že mě chce ještě někam vzít, a tak jsme se rozloučili a odjeli. Podívala jsem se na něj a pro sebe se usmála. Jeho vlasy mu padaly trochu do očí a on si je každou chvíli musel dávat pryč. Natáhla jsem se k rádiu a pustila písničky. Zrovna začali hrát midnight, a tak jsem se rozhodla zpívat. Periferním viděním jsem mohla vidět, jak se na mě můj přítel usmál a připojil se ke mně. Nikdy jsem si nemyslela, že takovou chvilku zažiju znovu. Celou cestu jsme si zpívali a potrhle se kroutili do rytmu. Shawn zaparkoval na parkovišti a řekl mi ať počkám v autě. Vystoupil a odešel ke kufru, který otevřel a po chvilce zase zavřel. Zamračila jsem se a ohlédla se ke straně řidiče, protože jsem ho nikde neviděla. Když se po mé pravici otevřeli dveře, na sekundu jsem zpanikařila. Shawn mi položil deku do klína a vzal mě pod koleny. Automaticky jsem se ho chytila kolem krku a nechala se vynést z auta.

„Já umím chodit."

„Já vím, ale nechci, aby ses tolik namáhala." Věnoval mi šibalský úsměv a svým bokem zavřel dveře. Pak zamknul a vydal se se mnou do rozsáhlého parku, kde skoro nikdo nebyl. Vyšel až na menší kopeček, kde jsem roztáhla deku, na kterou si sednul, stále se mnou v náruči. Vlepil mi pusu do vlasů a položil mě vedle něj. Oba jsme poklidně sledovali západ slunce, který zbarvoval oblohu do červena.

„Všechno bude ode dneška lepší, slibuju."

„Nic neslibuj, prosím. Nechci si dávat zbytečné naděje, že jsme v bezpečí," zašeptala jsem a navázala s ním oční kontakt.

„Postarám se o to, abychom byli a mohli žít normální život." Pohladil mě po vlasech a dal mi pramínek vlasů za ucho.

„Nepotřebuju normální život, stačí mi, že mám tebe a moji rodinu."

„Já vím, ale nechci žít v domnění, že nám může někdo ublížit."

„S tím teď nic neuděláme."

„I tak nás ochráním." Ujistil mě a objal mě kolem pasu.

„Já vím, že jo." Usmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno.

Všechno bylo dokonalé a hlavní bylo, že jsme měli jeden druhého. Nikdy bych si nemyslela, že i přes to, co se stalo, budu tak moc šťastná a spokojená. Bylo mi líto, že jsem ztratila blízkého člověka, ale věděla jsem, že na mě dohlíží a věděla jsem, že se jednou setkáme. Jenom jsem nevěděla, kdy, protože nikdy nebudeme vědět, kdo po nás půjde. Vždycky budeme žít ve strachu, ale alespoň jsme spolu.

„Miluju tě Laylo Brownová," pronesl do ticha.

„Taky tě miluju, Shawne Mendesi," odpověděla jsem a propletla si s ním prsty.

Tak a je to tady! Upřímně, sama nevím, co si o téhle kapitole mám myslet. Doufám, že jsem Vás nezklamala, protože jsem nevěděla, jak to mám pořádně ukončit. Snažila jsem se jí vylepšit, ale pořád to není ono. Snad se Vám díl líbil :)
Nechci se loučit, ale vážně jsme došli do konce, na který jsme všichni dlouho čekali. Chci Vám z celého svého srdíčka PODĚKOVAT, za to, že jste tento příběh četli a podporovali jste mě až sem! Moc si cením každého komentáře, který mě posouval dál k mému psaní! Nemůžu Vám dostatečně poděkovat, za to, co jste pro mě udělali, i když si to možná, ani neuvědomujete. Jsem Vám vážně moc vděčná! Samozřejmě mám v plánu psát další fan fikci a prozradím Vám už teď, že se bude týkat Harryho Stylese a naleznete ji na mém profilu. Budu moc ráda, když se mnou zůstanete!
DĚKUJI!!!!!
K.