Mafia

8.

„Už nemůžu," postěžovala jsem si a protřepala paže.

„Ještě jsi nezasáhla cíl."

Přísahám, že nejraději bych tu zbraň namířila na něj a kdybych nebyla tak malá, měla odvahu a kdyby mě všechno nebolelo, udělala bych to.

„Když ta zbraň je těžká a už jsme tady dlouho," řekla jsem a otočila se na Shawna, který podupával nohou a pozoroval mě.

„Nemáte lehčí?"

„Tahle je nejlehčí, co tu máme," řekl výsměšně.„No a co." Protočila jsem očima.

„Už nikdy přede mou neprotáčej očima a laskavě namiř na střed a střel, nehledej v tom vědu."

„Ono to není tak lehké, když se mi klepou ruce."

„Tak jinak, když trefíš střed, donesu ti mast na ty svaly, jestli ne, tak tu budeme až do večera." Povzdechla jsem si, protože oba víme, že to nezvládnu. Chytila jsem zbraň do obou rukou a odjistila ji. Namířila jsem na černobílého panáka, který je zasažen všude kromě středu. Zavřela jsem pravé oko a podívala se do mířidla. Možná, kdyby se mi ty ruce neklepaly, střílela bych lépe. Když jsem chtěla stisknout spoušť, ucítila jsem hřejivý dotek na mém pase a studený dech na krku.

„Co děláš?"

„Musíš zpevnit celé tělo," zašeptal mi do ucha. I přes bolest jsem zatnula všechny svaly.

„Teď zamiř," řekl a já poslechla.

„Zhluboka se nadechni a stiskni spoušť." Několikrát jsem se nadechla a vydechla, ale stále jsem nemohla vystřelit, protože mě rozptyloval jeho dotek.

„Odstoupíš, prosím?" zeptala jsem se ho podrážděně. On odešel a já soustředěně vydechla a střelila. Když jsem viděla, že se ten postřílený panák vyměnil za nového, zajásala jsem.

„Dala jsem to!" povyskočila jsem radostí a položila zbraň. Shawn vypadal stejně znuděně jako předtím, nevím proč, ale čekala jsem třeba pochvalu, nebo něco jako dobrá práce, ale zřejmě to nebylo v jeho povaze.

„Skončíme teda?" zeptala jsem se nadějně.

„Fajn, ale zítra se psychicky připrav na box, ten musíme vylepšit."

„No tak ještě, aby mi to šlo, když jsem to zkusila poprvé v životě!" zvýšila jsem hlas. Vážně mě štval, ne každý se něco naučí hned. Já se snažím, jak nejvíc to jde, ale není to lehké.

„Tohle si nedovoluj, můžeš být ráda, že jsem se za tebe přimluvil, abych tě mohl trénovat, takže si toho važ!"

„Ty jsi se za mě přimlouval?" zeptala jsem se překvapeně.

„Teď to neřeš."

„Ale já to chci řešit." dupla jsem nohou.

„Smůla, já ne," řekl podrážděně. Chtěla jsem protočit očima, ale pak mi došlo, že bych ho tím naštvala, takže jsem to neudělala. Strašně moc by mě zajímalo, proč je ke mně takový a navíc, přimluvil se za mě, to přeci něco znamená, ne? Povzdechla jsem si a protáhla ztuhlý krk. Jeho přítomnost mě nehorázně štvala.

„Jdeme," řekl a čekal na mě u dveří. Poslechla jsem a následovala ho pryč. Cestou jsme se zastavili v areálu, kde byla Tessa s Codym. Byli spolu v ringu, tak jako já předtím se Shawnem, až na to, že Tessa byla lepší než já. Šlo jí to, hezky se vyhýbala Codymu, který se jí snažil zasáhnout a údery mu vracela velkou silou.

„Máš se co učit." Upozornil mě a dal se zase do chůze. Aniž by to viděl jsem si dovolila protočit oči a s otrávenou náladou ho následovala.

                       * * *

Večer mě vzbudilo vrznutí dveří. Otevřela jsem oči a snažila se v té tmě někoho zaregistrovat, proto jsem rozsvítila lampičku u postele. V tu chvíli jsem vyjekla strachem. Přede mnou stál Shawn s neutrálním výrazem ve tváři. Položila jsem dlaň na hrudník a snažila se to vydýchat.

„Musíš křičet?"

„Nemáš mě děsit," sykla jsem.

„Přinesl jsem ti tu mast," řekl a přišel ke mně. Z kapsy vyndal nějaký kelímek a položil mi ho na stůl. Docela jsem se divila, že se na mě nevykašlal.

„Natři si tím ty svaly, které tě bolí, měly by se po tom uvolnit."

„Díky," řekla jsem a sledovala jeho hnědé oči, které mě upoutaly. Musela jsem přiznat, že byly krásné, když si odkašlal, zahanbeně jsem sklopila hlavu a dala si spadený pramen vlasů za ucho. Poté jsem uslyšela jen tiché dobrou.

Vstala jsem z postele a vlezla do koupelny, kde jsem si namazala paže, břicho a nohy. Chvíli jsem počkala, aby ta mast zaschla a poté se vydala do postele.